Co vám v sezoně udělalo největší radost?

Bohatý program jsem si chtěl především užít, mít ze svých vystoupení dobrý pocit, což se mi většinou podařilo. Převládala radost ze stability mých výkonů. Jen je škoda, že se nám na mistrovství světa ve štafetě nepodařilo dostat na stupně vítězů, přestože ještě na posledním úseku byl finišman Mareček v čele.

Dvakrát jste byl k medaili velmi blízko i v závodech Světového poháru…

V Pokljuce jsem ve sprintu doběhl pátý a v předposledním hromadném závodě v Östersundu s jedinou chybou ve střelbě skončil čtvrtý. Za bronzovým Francouzem Perrotem jsem byl o pouhé 3,9 vteřiny…

Cítil jste v závěru náročný program?

Absolvoval jsem 35 soutěžních závodů, ten v norském Oslu byl v mé kariéře už třístý… Sezona byla dlouhá a s přibývajícími týdny se únava samozřejmě stále častěji ozývala, což se projevovalo i v nevydařené střelbě. Avšak v takových případech jsem si vždycky říkal, že podobně jsou na tom i všichni ostatní a ty nepříjemné trestné okruhy k biatlonu vlastně patří. (smích)

Byla uplynulá sezona v něčem jiná než předchozí?

Především v mém nastavení, jak jsem si ji přál zvládnout. Čili aby mě závody bavily a neprožíval jsem nějaké dramatické stresy. To všechno vyšlo, jen jsem se nedočkal už zmíněné radosti na stupních vítězů.

Bylo něco, co vás v biatlonovém světě překvapilo?

Především se to, jak skvěle byli připravení Norové, kteří v čele s vynikajícím Johannesem Bö doslova dominovali. Klobouk dolů před tím, co dokázali, ale kdyby v této nadvládě měli pokračovat i v dalších letech, tak by to pro biatlon nebylo moc dobré. Chtělo by to, aby se na ně "zbytek světa" dotáhl a závody byly zajímavější.

Jaká panovala ve Světovém poháru atmosféra a vůbec celkové podmínky?

Pokud jde o závodní podmínky, tak ty byly za poslední čtyři roky nejlepší, protože všude byl sníh. Nejlepší divácká atmosféra byla v Novém Městě na Moravě, kde se závodilo v krásném prostředí za vydatné divácké podpory. Ze zahraniční scény bych dal nejlepší známku německým pořadatelům v Oberhofu i Ruhpoldingu, ale absolutorium zasluhují i Francouzi a Italové. Poslední příčka by asi patřila finskému Kontiolahti.

Co vám po osobní i sportovní stránce nejvíc chybělo?

Nejhorší bylo dlouhé odloučení od rodiny. Po sportovní stránce mě potěšil určitý pokrok v běhu, zatímco ve střelbě můžu stále mluvit o rezervách.

Jak teď budete relaxovat? Pojedete třeba k moři?

Cestování jsem si v zimě užil víc než dost, takže celý duben chci odpočívat v klidu, věnovat se rodině a návštěvám příbuzných. Tedy žádné cesty od sněhu k moři, leda až někdy možná v létě v nějakém kratším volném termínu. Už v květnu nám totiž začíná příprava na další sezonu a nějaká delší přestávka v jejím průběhu nebude.