Praha/Paříž - Mělo jít o dlouhodobý proces. O snahu něco změnit a přizpůsobit svou hru stále silnější světové konkurenci. Tomáš Berdych dokola vyhlašoval, že spolupráce s chorvatským superkoučem Goranem Ivaniševičem nepřinese výsledky hned. A že prioritou jsou ty největší turnaje.
Po dvou výsledkově nevydařených grandslamech ale partnerství obou osobností bleskově a nečekaně skončilo. O pravých důvodech teď lze jen naslepo spekulovat.
Směrem k fanouškům jde ale bezesporu o negativně působící gesto. I s přihlédnutím k tomu, jak sám Berdych mluvil ještě před pár dny, těsně před šokující a jednoznačnou porážkou ve druhém kole French Open s mladým Rusem Karenem Chačanovem.
"Spolupráce s Goranem je skvělá. Není to nic jednoduchého a musím hodně makat. Je to pro mě jiné, ale aspoň se něco děje. Zkouším nové věci, něco dělám jinak než dřív. Myslím si, že je to lepší, než abych jenom pasivně sledoval, jak se tam derou noví mladí kluci. Abych na nic nereagoval a myslel si, že to bude pořád stačit. To není cesta," prohlásil Berdych a působilo to, jako by spolupráci s jediným držitelem divoké karty, který se v historii stal vítězem Wimbledonu, naprosto bezmezně věřil.
Těžko tedy odhadovat, jakou cestu si zvolí nyní a zda se ještě bude rozhlížet po jiném věhlasném odborníkovi.
Jak si ale nečekaný krok českého tenisty vyložit? Jde o kapitulaci? Vzdává se Berdych definitivně posledních záblesků naděje na vysněný triumf na jednom z turnajů velké čtyřky? Pochopil snad, že ve srovnání s nejlepšími hráči světa a přicházejícími hvězdami budoucnosti nemá šanci na návrat do první světové desítky? Akceptoval fakt, že pád žebříčkem v tuto chvíli nelze zastavit?
Všechno je možné, protože ruku na srdce, poslední výsledky bohužel ničemu jinému nenapovídají. Berdychovi bude v září dvaatřicet let a stagnace je více než zřejmá.
Český tenista má za sebou skvělou kariéru, dva nezapomenutelné triumfy v Davisově poháru, fantastických šest účastí na Turnaji mistrů. Je historicky teprve druhým Čechem, jež se na všech čtyřech grandslamech aspoň jednou podíval do semifinále. Hrál dokonce jedno grandslamové finále, před dlouhými sedmi lety na londýnské trávě ve Wimbledonu.
Že by dokázal něco takového zopakovat i nyní se zdá jako vysoce nepravděpodobné. Experti už s ním nepočítají. Mají za to, že Berdych ztratil schopnost porážet nejlepší tenisty současnosti, stal se pro ně čitelným a pramálo nebezpečným. Statistiky jim dávají jednoznačně za pravdu.
Když těsně před Roland Garros na přípravném turnaji v Lyonu porazil Berdych Kanaďana Milose Raonice ve dvou tie-breacích, bylo to po více než dvou letech a neuvěřitelných devatenácti prohrách za sebou, co se mu podařilo vyzrát na žebříčkově lépe postaveného hráče.
Vše v tu chvíli vypadalo nadějně, jako by spolupráce s Ivaniševičem konečně nastartovala spící Berdychův potenciál. Jenže na pařížské antuce přišlo kruté vystřízlivění. Chačanov takřka dokonalou hrou zdeptal svého slavnějšího soka a definoval tak jeho prohlubující se krizi.
I přes brzké vyřazení se nečekalo, že by Berdych sáhl po tak razantní změně. Zvláště pak ve světle svých předchozích vyjádření. Ivaniševičův konec tak působí skutečně jako rezignace, z ryze praktických důvodů jakkoli logická. Proč vlastně platit drahého superkouče, když ani ten v klíčových záležitostech nedokáže pomoci?
Berdych si během dlouhé kariéry své odvedl. Léta byl bezkonkurenčně nejlepším českým tenistou. A možná ještě několik let jím pořád bude. Patřil ke světové elitě. To už mu nikdo nikdy nesebere.
Možná je čas přestat se hnát za vzdušnými zámky. Třeba je lepší se zklidnit, setřást ze sebe přehnaná očekávání a tlak, jež s nimi ruku v ruce přichází. S menším týmem, ve skromnějších podmínkách, s psychickou pohodou může Berdych stále ještě myslet na pár dobrých sezon.
Nikoli ale coby člen první desítky světového rankingu. Tamní konkurence už je totiž o parník napřed. To je fakt, s nímž nic neudělá Ivaniševič, stejně jako by jej nezměnili Boris Becker, Andre Agassi nebo Ivan Lendl.
