Praha - Že je ragby jen pro chlapy? To zkuste říct dívkám, které se v sobotu proháněly po travnatém hřišti RC Sparta Praha. Konalo se tu totiž mistrovství Evropy v sedmičkovém ragby žen.
12 zemí z Divize A, tedy z druhé evropské třídy si to rozdalo o to, kdo se přiblíží špičce, a kdo ví, možná i o šanci startovat na olympijských hrách v brazilském Riu 2016, kam byl tento sport nově zařazen.
Na sparťanském ragbyovém stadionu v Podvinném mlýně je při sobotním sluncem prozářeném odpoledni pořádně živo. A není divu, za 50 korun je k vidění 24 zápasů atraktivního kontaktního sportu a když se k tomu přidá vychlazená točená malinovka, nemůže být pro rodinu s dětmi lepší víkendový program.
Hlavně běžet jako Forrest Gump
Systém hry je vlastně jednoduchý. Během dvakrát sedmi minut se sedm hráček snaží překonat soupeřův obranný val a dostat šišatou merunu do jeho koncové zóny. Druhý tým se se tomu snaží všemožnými prostředky zabránit.
Češky si v šestičlenné skupině nevedou vůbec špatně. Na úvod poráží Švýcarsko 29:5, poté Dánky 35:7 a pak doslova smetou Maďarsko 33:0. Prohráli jen jednou s Belgií 12:24.
"Trochu jsme měli strach ze Švýcarska, nevěděli jsme co od nich čekat, ale ukazuje se, že nejsou tak silní. Dánsko naopak postoupilo z nižší třídy, takže tam to překvapení není," říká hlavní kouč české reprezentace Oto Hejmala.
Na diváckou podporu si domácí hráčky rozhodně stěžovat nemůžou. "Dejte jim pořádný sáně," radí mužské osazenstvo tribuny.
"Báro, běž!" pokřikují zase na českou hráčku unikající po křídle. Na rozdíl od Forresta Gumpa dívka skutečně míč položí do koncové zóny soupeře a ještě tak navýší skóre. Po vítězném utkání nechybí ani skalní skupinka, která skanduje "Holky, děkujem!"
Ženské ragby není surové
Kapitánka českých reprezentantek Klára Hladilová však sobotní úspěchy nijak nepřeceňuje. "Je to super, ale příští rok to může být zase úplně jiné. Vymění se pár hráček a Švýcarsko nás může přehrát. Nám letos přišly čtyři nové holky, protože některé odcestovaly a jedna otěhotněla," říká čerstvě 25letá hráčka.
Mimochodem k narozeninám dostala od spoluhráček poukaz na bungee jumping, což jako by podtrhovalo zálibu v adrenalinových sportech ragbistek.
"Surovost ale na hřišti nehledejte. Nějaké tahání za vlasy je spíš náhoda, s ničím brutálním jsem se dosud nesetkala," přiznává Hladilová a dodává, že ani případná zranění se nevymykají z toho, co utrpí sportovkyně v jiných sportech. Jde spíše o sílu ve skládce protivnice a rychlost s míčem.
Kapitánka: Klukům o ragby neříkám
Sama s ragby začala v šestnácti letech. "Hrála jsem předtím extraligu v basketbalu a když jsem přišla sem na Spartu na nábor, viděla jsem, že se mi ten přehled z palubovky hodí a že vynikám."
Na ragby jí ale od počátku uchvátila jiná věc. "Hned první rok jsme jeli hrát do Německa. Když to srovnám s tím, že s basketbalem, jsem se za osm let dostala nejdál do Žiliny, kde jsme ještě spali jen na lehátkách, byl to příjemný rozdíl," usmívá se kapitánka.
To, že je ragby spojeno spíše s mužským světem, hází za hlavu. V soukromém životě jí to nijak nepřekáží. "Já to klukům radši neříkám," vtipkuje dívka.
K olympiádě je pořádně daleko
"Ne, teď vážně. Co je na tom? Máme tady fyzioterapeuta, který tancuje salsu a také nic neříkám. Naopak, chlap může být rád, že se vyřádím na hřišti a doma budu klidná."
A co česká šance probojovat se na olympiádu? Kapitánka i trenér se při této otázce upřímně rozesmějí. "Zkuste počítat s námi. Pohybujeme se v Evropě kolem 20. místa a na hry pojede jen 12 týmů z celého světa. Takové jsou naše šance." říká smířlivě Hladilová.
"Je pravda, že se zlepšujeme. Začínali jsme asi se sto hráčkami v České republice a teď se tu hrají dvě ligy. Je tedy pro národní tým z čeho vybírat, ale tradiční země, kde se ragby hraje masově jako Anglie, Irsko, Francie nebo Rusko, se zlepšují ještě rychleji," doplňuje ji trenér.
