Seefeld/Praha - Bylo to poslední srovnání s absolutní světovou špičkou před tím, než se přesune pod pět kruhů do Jižní Koreje. Na čele pestrobarevného balíku běžkařů byly po dlouhé době zásluhou Martina Jakše vidět i české barvy. "Jsem maximálně spokojený! Samozřejmě by to teoreticky mohlo být ještě lepší, ale výsledek je skvělý a povzbuzující," libuje si český běžec číslo jedna.
Předpoklady dobrého umístění v závodech s hromadným startem jsou dva - samozřejmě kondice, ale pak i schopnost chytře se pohybovat v nahuštěném poli závodníků.
"Masák je vždycky nevyzpytatelný závod, nepříjemný, protože se tam tlačí spousta lidí. Člověk tam chvilku je, najednou se propadne a hrozně rychle ztrácí místa," vysvětluje Jakš.
"V nájezdu do posledního kola jsem se nechal zavřít, byl uprostřed mezi dvěma vláčky, a nemohl pořádně bruslit. Všichni mě předjížděli zleva zprava, tam jsem ztratil tu super pozici. Ale cítil jsem se dobře, takže se mi podařilo zase pár lidí předjet a dostat se kousek zpátky," popisuje.
Na posledním stoupání před cílem se pohyboval okolo patnáctého místa, do cíle ale zabojoval a předskočil hned pět soupeřů. Že by se z něj ale stával odborník na finiše, to s úsměvem odmítá: "Neřekl bych, že to je úplně tak, že by sprint po patnácti kilometrech byla moje silná stránka."
Výsledek v elitní desítce je sám o sobě velkým úspěch, neleží ale momentální možnosti ještě výše? "Cítil jsem se dobře, ale těžko říct, jestli by to za ideální konstelace bylo i na boj s těmi úplně nejlepšími. Já to prostě beru tak, že to dopadlo výborně a musím být spokojený," hodnotí realisticky člen bronzové štafety z Vancouveru.
Další zastávkou už bude Pchjongčchang. Formu se Jakšovi - a jeho týmu - daří načasovat ideálně. Co ale teď udělat pro to, aby vydržela i na nejdůležitějších závodech čtyřletého cyklu? "Teď bude podstatné zvládnout cestu, zvládnout aklimatizaci, srovnání se s časovým posunem a neonemocnět. To jsou tři moje cíle."
Do olympijských soutěží vstoupí nejlepší český lyžař posledních let v neděli 11. února skiatlonem, hlavní pozornost pak ubírá k 16. únoru, kdy ho čeká právě disciplína, ve které zazářil v Seefeldu.
"Čeká mě už jen pár tréninků a pak už se bude závodit. Ale je to pořád téměř dva týdny. Závod v Seefeldu beru jako dobrou ukázku toho, že se forma ubírá dobrým směrem, za čtrnáct dní to ale může být úplně jinak," uvědomuje si.
