Po dvou pátých místech jste říkal, že už v této sezoně přišel větší posun, než jste čekal. Zjistil jste, v čem zlepšení tkví?
Je to dané hlavně tím, že v tréninku a přípravě víme, co dělat pro to, abych se zlepšoval, abych měl formu. Je to výsledek několikaleté práce, kdy jsme dělali stejné věci s lehkými úpravami. Je to nějaká evoluce, není to podle mě díky jedné konkrétní věci. Jsem rád, že to vůbec přišlo.
Držíte vzestupnou tendenci. Zvykl jste si na závody mezi dospělými, už jste se podíval na olympiádu. Mezitím jste přivezl stříbro z mistrovství světa juniorů a teď pronikl do elitní desítky Světového poháru.
Přesně tak, jdu krok za krokem. Už mám více zkušeností ze Světového poháru, závodů bylo za ty roky dost, v zimě de facto každý víkend. Člověk si na to zvykne, naučí se v tom chodit. Přijdou nějaké úspěchy a zjistí, že to jde, že to může být i lepší. Na svých nedostatcích jsem se snažil pracovat, jsem takový, že tohle mě hodně motivuje.
Co soupeři? Jsou překvapení, že jste se na začátku olympijského ročníku objevil v nejužší špičce?
(úsměv) To jo, jsou. S několika jsem mluvil, k výsledkům mi gratulovali a zdálo se mi, že jsou docela překvapení.
Sám jste mluvil o tom, že si zvykáte na větší pozornost, zase jste o něco zvedl zájem o běžecké lyžování. Je to příjemná změna?
Rozhodně. Celkově mě ten průlom těší, protože ani fanouškům v Norsku se nelíbí, že je v SP taková převaha Norů nebo Rusů. Alespoň někteří o tom tak mluví. Proto jsem z těch výsledků nadšený, snad na to nějak zareagovali i lidé v Česku a běžecké lyžování je bude bavit víc a víc.
I proto jste v Lillehammeru na druhou stranu litoval, že vám o fous unikly stupně vítězů. Ten zájem byste ještě přiživil.
To je pravda. Ale byl to teprve začátek, určitě to ještě přijde. (úsměv)
Čeští muži čekají v SP na medailové umístění od listopadu 2013, kdy Lukáš Bauer v Kuusamu opanoval klasickou desítku. S následným ústupem ze slávy našli mnozí fanoušci zalíbení spíš v biatlonu. Vnímáte tento souboj o jejich přízeň?
Je možné, že to takhle je. Lidé odešli k biatlonu, který je atraktivní a měli jsme v něm v posledních letech velké úspěchy. Ale pořád je to v mých očích důkaz, že lidé mají blízko i k běžeckému lyžování. Stačí pár úspěchů z naší strany a doufám, že budou sledovat biatlon i nás.
Před dvěma lety podobně jako vy vylétla Kateřina Razýmová a také bylo hned vidět, jak se lidé zajímají.
Jasně, zvlášť když Češi jsou na rekreační úrovni docela velcí běžkaři. Když napadne sníh, tak je úžasné, kolik lidí se vydá třeba do Jizerek. Věřím, že k našemu sportu mají Češi pořád blízko.
Po Vánocích vás čeká tradiční seriál Tour de Ski. S čím tam pojedete?
Líbilo by se mi, kdybych se zase přiblížil umístění z úvodu sezony. Přál bych si, aby ve sprintu konečně padlo semifinále. Tour bude kratší, má jen šest závodů, což vidím pro sebe nadějně. Třeba by to mohlo dát i první desítku v celkovém pořadí, uvidíme.
Pak už bude vše směřovat k únorové olympiádě. Jak se těšíte?
Těším se moc. Doufám, že tam budeme ve formě. Bude potřeba se přizpůsobit změně prostředí, pro nás je to docela exotika. Klima a sníh budou jiné než v Evropě, roli sehraje nadmořská výška. Snad se nám vydaří příprava, také proto tam jedeme s předstihem. Věřím, že do sebe vše zapadne a na olympiádě už pak bude závodění za odměnu.
Vy se nejvíce soustředíte na závod na patnáct kilometrů, který vám přinesl úspěchy právě v SP v Ruce a Lillehammeru?
Asi ne, nepřemýšlím nad tím tak, že bych v něm měl největší šanci. Podle mě mám víceméně stejnou příležitost na dobrý výsledek ve všech závodech. Mohl by mi vyhovovat skiatlon, sprint i ta patnáctka, která se sice jede klasicky, ne bruslením, ale v každém z těch závodů se může stát, že tam něco padne.
Má s vaším zlepšením co dočinění i to, že sám spolupracujete na vývoji běžek? Jezdíte teď na lepších lyžích než kdysi?
Určitě, jednoznačně. Pravidelně jsem firmě dával zpětnou vazbu na některé věci, které jsem u lyží při závodech poznal. Někdy to byly i dost zásadní věci, znepříjemňovaly mi jízdu a nemohl jsem podat výkon, jaký bych si přál. Našli řešení, odstranili to a já teď cítím obrovský posun.
Vždy jste se zajímal o tyto technické záležitosti?
Ano. Každý závodník z elitní červené skupiny dané firmy by měl dávat nějakou zpětnou vazbu, oni sami to vyžadují. Ale potom už jde o to, jak je který závodník do toho zapálený a jak moc si detailů všímá. Já jsem jeden z těch, kteří k tomu mají blízko.
Vaše starší sestra Petra je v reprezentaci stálicí, nicméně brzdí ji nekončící kolotoč zdravotních potíží. Povzbudí ji vaše výsledky?
To je dost možné, doufám, že ano. Navzájem si přejeme a budu hrozně rád, když se jí bude také dařit. Asi bude ještě chvilku trvat, než se dá natolik dohromady, aby mohla plně prodat svůj potenciál. Když člověk v přípravě něco zamešká, je těžké to dohnat, ale věřím, že už na Tour de Ski to pro ni bude lepší než zkraje sezony.
Dříve jste vy obdivoval její sbírku úspěchů a medailí, teď se to možná začalo otáčet.
Je to tak. Navzájem se takhle můžeme motivovat, což je určitě fajn.
