Östersund - "To jsem ještě nezažil," kroutil Ondřej Moravec nevěřícně hlavou v cíli biatlonového závodu smíšených štafet ve švédském Östersundu. Přitom se ale usmíval od ucha k uchu, český tým totiž vypálil rybník silnému Norsku i Francii a v úvodním závodu letošního Světového poháru slavně triumfoval.
A co že přišlo českému finišmanovi tak neuvěřitelné? Těsně před tím, než měl být Zdeňkem Vítkem poslán do závěrečného 7,5 kilometru dlouhého úseku totiž zjistil, že nemá lyže.
"Ještě že se Gábina nezapovídala"
"Z toho jsem se vůbec neradoval. To nebylo dobrý. V prvním kole jsem byl ještě docela ztuhlý. Lyže jsem si přinesl, označil, dal je do stojanu a rozcvičoval se," popsal pro server biathlon.cz počátek nervydrásajícího souboje s časem devětadvacetiletý reprezentant.
Nechtěným "zlodějem" byla jeho týmová kolegyně Gabriela Soukalová. "Gábina mezitím přišla, opřela si své lyže, a když odcházela, čapla moje. Masérka Irča Česneková mi pak říká: Kde máš lyže? A začalo to. Vysílačky byly v plné permanenci. Irča běžela do buňek, trenér Ondřej Rybář vyrazil ze střelnice."
Češi pak měli štěstí v neštěstí. Soukalovou už totiž našli v týmové buňce i s Moravcovými lyžemi. "Kdyby se cestou někde zapovídala, tak nevím, co by se dělo," dodal úlevně Moravec.
Moravec: Už bych to zažít nechtěl
I tak to bylo o fous. Lyže si český biatlonista nasadil nějakých deset vteřin před startem. "Šel jsem na předávku a rozhodčí se mě ptal, jestli ten stres před závodem je dobrý. V cíli jsem mu pak říkal, že to asi dobrý je. Ale už bych to zažít opravdu nechtěl."
Moravec podle svých slov plánoval, že v cíli Soukalové za přehmat pořádně vynadá. Jenže euforie z nečekaného vítězství, které se zrodilo na poslední střelecké položce, biatlonistův vztek ztlumila.
"V cíli jsem jí říkal, že normálně bych jí asi pořádně vyčinil, ale takhle to necháme být. Vždyť ona z toho taky byla špatná," slitoval se rodák z Ústí nad Orlicí.
Trenér: Cením si klidu, s jakým to ustál
Za jeho přístup ve složité a na nervy náročné situaci Moravce ocenil reprezentační trenér Ondřej Rybář. "Cením si toho klidu, s jakým to ustál, a jak potom zvládl závod," poznamenal kouč. Češi si díky vítězství v jediném předolympijském mixu zajistili, že v Soči vyjedou na trať pod pěti kruhy se startovním číslem jedna.
Zatímco Moravec a Soukalová zažili vítězství v závodě Světového poháru v loňské veleúspěšné sezoně, a veterán Zdeněk Vítek před dlouhými třinácti lety, pro Veroniku Vítkovou byl nedělní úspěch premiérou.
„Jsou to neuvěřitelné emoce. Moc dobře si uvědomuji, že je to moje první vítězství. Navíc se nám to povedlo jako týmu, o to víc si toho vážím. Prostě si to užívám a raduju," smála se po závodu čtyřiadvacetiletá žena, která celou štafetu na prvním úseku výborným způsobem rozběhla.
Veterán Vítek měl ze štafety strach
Šestatřicetiletý Zdeněk Vítek byl do sestavy zařazen poměrně překvapivě na úkor Jaroslava Soukupa. „Trenér Ondra Rybář se mě zeptal, jestli bych si mix chtěl zajet. Samotného mě pak překvapilo, že jsem odpověděl kladně. Ještě v neděli ráno jsem si pak říkal: Bohužel jedu. Teď se usmívám a opakuji si: bohudík, že jsem startoval," podotkl muž, který své předchozí dva triumfy zažil v roce 2000 v Anterselvě. Tehdy zvítězil ve vytrvalostním závodu na 20 kilometrů a byl členem vítězné české štafety.
"Předtím to bylo krásný a teď je to taky. Přál jsem si a doufal, že budeme vpředu, ale nečekal, že to bude až tolik vpředu. Nečekal jsem, že vyhrajeme," shrnul nadšení z vítězství, které se zrodilo navzdory velkému nedorozumění, Zdeněk Vítek.
