Praha - Zimní sporty v České republice zažívají zlaté časy. Po olympijských hrách v Soči, které přinesly českému sportu nejbohatší medailové žně v historii, se sportovní oddíly plní dětmi a potenciálními talenty. Rodiče chtějí mít doma další Evu Samkovou či Gabrielu Soukalovou.

Největší nárůst zájmu podle očekávání evidují biatlon a snowboarding. „Po olympiádě dramaticky přibylo mailů a telefonátů. Volají rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti začaly s biatlonem. Na nezájem si opravdu stěžovat nemůžeme,“ říká Jan Matouš, muž, který vybojoval pro svou zem vůbec první medaili z mistrovství světa, když v roce 1987 skončil třetí ve vytrvalostním závodu na šampionátu v americkém Lake Placid.

Šestileté děti střílet nemohou

Nyní je předsedou klubu SKP Jablonec, tedy týmu, z něhož se rekrutují všichni úspěšní medailisté ze Soči. Když srovnává počet dětí a dorostenců, kteří se věnovali biatlonu před třemi lety a kteří se mu věnují teď, nemusí dlouho počítat. „Za tři roky se ten počet navýšil zhruba o sto procent,“ pochvaluje si Matouš.

Spoustu zájemců ale musí biatlonové kluby odmítnout, pracují totiž s dětmi, kterým je minimálně dvanáct let. „A chceme, aby měly už předtím alespoň nějakou zkušenost s lyžováním. My prostě šestiletým dětem flintu do ruky dávat nebudeme,“ vysvětluje Matouš.

Biatlonové kluby tedy doporučují osvědčený postup. Nejprve dát dítě na klasické lyžování, o přestupu k biatlonu může uvažovat později. „Spolupracujeme s kluby běžeckého lyžování, o specializaci se rozhodne až v pozdějším věku. Ne každý se na biatlon hodí,“ dodává šéf jabloneckého klubu.

Ačkoli se momentálně těší sport kombinující běh na lyžích se střelbou z malorážky obrovskému zájmu, masová disciplína z něj nikdy nebude. „To není nikde na světě, všude je to víceméně okrajový sport. Více než šest svěřenců pod jednoho trenéra nedáme, to je potom na úkor kvality. Navíc je to poměrně drahá záležitost, když musí mít každý vlastní zbraň,“ upozorňuje Jan Matouš.

Snowboarding: Příklady táhnou

Také snowboarding je po olympijských hrách v Čechách na vrcholu popularity. Zlatá Eva Samková, vítězka Světového poháru Šárka Pančochová, mladá a výrazně talentovaná Ester Ledecká. To vše jsou příklady, které nesmírně táhnou.

„Zájem opravdu hodně vzrůstá, děti snowboard zajímá a rodiče taky, obzvlášť po těch posledních skvělých úspěších. Viděli jsme to už při olympiádě v parku na Letné, kde si snowboarding zkoušely stovky dětí denně,“ říká sportovní ředitel úseku snowboardingu při Svazu lyžařů ČR Miroslav Schimmer.

Příval talentů má populární sport do budoucna podchycený, ovšem problémů, které se musí řešit, je stále dostatek. „Všechno je o tom, aby v lyžařských areálech byly v provozu snowparky. Dětí máme dost, ovšem také musíme mít místa, kde s nimi budeme pracovat,“ zmiňuje jednu z největších starostí manažer.

Snowboarding se chce nyní více zaměřit na proniknutí do škol. Na tradičních lyžařských kurzech se totiž zatím téměř vůbec neprosazuje. „Na ´lyžácích´ je obvykle s dětmi instruktor lyžování, ale málokdo třeba s učitelů umí na snowboardu. Chystáme se tedy ve spolupráci s ministerstvem školství vyškolit instruktory snowboardingu,“ podotýká Schimmer.

Alpské lyžování: Sport pro majetné

Kdo by čekal, že se zvýšený zájem o snowboarding projeví menším počtem dětí, které si na sjezdovku obují lyže, velmi by se mýlil. Také úsek alpského lyžování zažívá dobré časy, byť to samotné jeho vedení mírně překvapuje.

„Kupodivu teď máme obrovský nával do přípravek i žáků, pořádáme stále větší množství soutěží,“ konstatuje Aleš Krýzl, předseda úseku alpských disciplín. Snowboarding za žádnou nepříjemnou konkurenci nepovažuje. „Sjezdové lyžování je fenomén, má obrovskou tradici prakticky po celém světě, Českou republiku nevyjímaje,“ říká Krýzl.

Pokud je biatlon pro rodiče finančně náročným sportem, pro alpské lyžování to platí snad ještě více. S tím souvisí riziko, že dítě u sportu nevydrží dlouho. „Setkáváme se bohužel s přístupem rodičů, kteří chtějí, aby jejich ratolest už v třeba v žákovských kategoriích vyhrávala soutěže. Říkají: Chceme vyhrávat teď, za dva roky už na to nebudeme mít peníze,“ vypráví otec současného reprezentanta Kryštofa Krýzla.

Lyžaři zatím nejsou schopni finančně zabezpečit rozpoznaný talent a tak s přibývajícím věkem dětí dochází k automatické selekci, závislé na finančním zázemí rodičů. „Talenty máme, ale pereme se s jejich dalším rozvojem. Vázne nám také metodika působení na rodiče, kteří často ženou děti k výhrám a ne k tomu, aby uměly opravdu dobře lyžovat,“ přiznává chyby Krýzl.

Plno také u běžců na lyžích

Ani běžecké lyžování si nemůže na nezájem stěžovat. „Přípravky praskají ve švech, jen v Jablonci máme sto dětí, z toho třetinu ještě předškolního věku. Jsou to silné ročníky, takzvaně děti Husákových dětí,“ podotýká sportovní ředitel úseku běžeckých disciplín Čestmír Skrbek.

Biatlon není pro běžce konkurencí. „Vztah s biatlonem je dobrý, spolupracujeme. Děti se specializují až kolem patnácti let. Je normální, že si třeba děti, které od mala dělají běh, ten biatlon zkusí. Ale ne každý u toho hned zůstane, každý nemá schopnosti to skloubit,“ vysvětluje Skrbek, proč poměrně často dochází k přesunům sportovců od běhání k biatlonu, či naopak.

Ani běžecký sport ovšem nemůže tvrdit, že nemá žádné problémy. „Dětí je dostatek, ale zase je složitější k nim sehnat dostatek dobrých trenérů. Na to zatím nedokážeme zajistit finance, abychom mohli plně zabezpečit vývoj mládeže. Nicméně budeme na tom samozřejmě pracovat,“ slibuje Skrbek.