Spoluhráči po zápase naříkají, Gerčák je v klidu. Můžu chytat do padesáti, směje se

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
11. 3. 2021 14:04
Čeští futsalisté odehráli v sobotu a úterý dva duely kvalifikace o postup na mistrovství Evropy proti Portugalsku. Do obou utkání nastoupili v brance s Liborem Gerčákem, který v létě oslaví 46. narozeniny a v reprezentaci překonal rekord v počtu startů. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o bohaté kariéře a sportovní dlouhověkosti, díky níž si před sebe stále klade další cíle.
Libor Gerčák je rekordmanem v počtu startů za národní futsalový tým. A sní ještě o dvou šampionátech.
Libor Gerčák je rekordmanem v počtu startů za národní futsalový tým. A sní ještě o dvou šampionátech. | Foto: ČTK

Jaké bylo v 45 letech v bráně čelit mistrům Evropy a čtvrtému týmu z posledního mistrovství světa?

Už jsem proti Portugalsku párkrát hrál. Věděli jsme, že kvalitu mají, ale myslím si, že jsme získali cenný bod za remízu 3:3. Opravdu je na nich vidět, že jsou jedním z nejlepších týmů na světě. Ve druhém utkání nás porazili 5:1.

A jaký je váš recept na sportovní dlouhověkost, že jste stále schopný i proti takovým týmům zachytat a podržet reprezentaci?

Měl jsem utržené stehno a musel jsem se do toho zase postupně vrátit. Ale jinak mě nic netrápí, třeba klouby, lokty, kolena. Nemám s tím problém, v chytání mi to nevadí. Hlavně jde o to, aby to člověka bavilo.

Takže ani po utkání se vám z postele nevstává špatně?

Ne, po zápase jsem na tom stejně jako před dvaceti lety. Byl jsem teď na operaci s meniskem a doktor mi říkal, že na to, jak dlouho chytám, jsem v dobrém stavu.

Co pro to děláte?

Od mlada jsem zvyklý se udržovat, ve dvaceti jsem se živil fotbalem. Pohyb a trénovanost si držím doteď, hraju vedle futsalu i velký fotbal.

Říkal jste, že hlavní je, aby vás to pořád bavilo. Takže chuť stále máte? Nepomyslel jste ještě na konec kariéry?

Byl jsem dva roky ve Spartě, pak přišlo to zranění, načež jsem se chtěl vrátit na druhou ligu do Vysokého Mýta, kde jsem s futsalem začínal. Jenže druhá liga se nerozjela, ani se nerozjede. Proto mi volali zpátky ze Sparty, jestli bych jim ještě nepomohl. Až se dohraje, vrátím se do Mýta. Doufám, že druhá liga začne, s prezidentem klubu jsme domluvení, že to tam ještě nějaký ten rok odkopeme. On bude hrát taky.

Takže vám současná situace změnila plány?

Trošku ano, měl jsem v plánu bojovat s Mýtem o postup zpět do první ligy. Chytal jsem tam zhruba patnáct let, takže se tam kolem toho chci i nadále motat.

Libor Gerčák

Český futsalový brankář Libor Gerčák
Foto: eFutsal.cz

Po dvou zápasech proti Portugalsku dosáhl Gerčák ve futsalové reprezentaci na 170 startů. Doposud byl rekordmanem univerzál Martin Dlouhý se 168 zápisy.

Gerčák debutoval v národním týmu v roce 2003, jen velmi krátce po začátku své futsalové kariéry. Pomohl Čechům k bronzu na ME 2010 v Maďarsku, dále má ve sbírce stříbrnou medaili z Kontinentálního poháru 2014 v Kuvajtu i z prestižní Grand Prix 2018 v Brazílii. Zachytal si na dvou světových šampionátech, v roce 2008 v Brazílii a o čtyři roky později v Thajsku.

Ligové tituly v Česku získal s Vysokým Mýtem (2003) a Spartou (2019).

Momentálně bojuje s českou reprezentací v kvalifikaci o ME 2022 v Nizozemsku. Češi mají na kontě dvě kontumační výhry 5:0 nad Norskem a výsledky 3:3 a 1:5 s Portugalskem. Sedm bodů jako Češi mají i Poláci, s kterými se Gerčák a spol. v pátek 9. a ve středu 14. dubna poperou zřejmě o druhé místo ve skupině.

Inspiruje vás Jaromír Jágr? Ten válí za Kladno ještě v 49 letech.

To bych ani neřekl. (úsměv) Zkrátka jsem zvyklý odmalička sportovat, zranění se mi docela vyhýbala. V trénincích a zápasech jsem v pohodě, nic mě nebolí. Bývalý spoluhráč z Mýta Pavel Formánek, který v televizi i spolukomentuje přenosy, se mě ptal, jak jsem na tom po zápase, že on nemůže chodit. Já mu na to řekl, že jsem v pohodě. Ještě když se velký fotbal v nižších ligách hrál, tak jsem v pátek odchytal futsalovou ligu a v sobotu jsem šel hrát fotbal. V té bráně je to jiné, než když musí kluci po hřišti běhat.

Tuhle vitalitu vám mladší spoluhráči musí závidět, že?

To ano, taky jich hodně mladších už s futsalem skončilo. Já pořád bojuju, jde o to, abyste měl pocit, že jste pro ten tým stále přínosem. Že pořád můžete předvést určitý výkon nebo předat zkušenosti.

Když vás nic nebolí, to se pak na věk ani neohlížíte, ne? Přemýšlíte o tom, že budete hrát futsal klidně do padesáti?

Je to pravda, neohlížím se na to. Čas letí, ale opravdu se pocitově cítím na třicet let. Vůbec mi nepřipadá, že už mi je pětačtyřicet. (úsměv)

Kolik hráčů vydrží na vrcholové úrovni tak dlouho? Napadá mě bývalý dlouholetý reprezentant Roman Mareš, který je pořád v Chrudimi.

Roman Mareš hraje a je o pár měsíců starší. Dále Martin Dlouhý, kterého jsem teď překonal v počtu reprezentačních startů, ten kope první ligu za Ústí. Donedávna hrál i Míra Semerád, jenž je o dva roky starší než já. To jsou navíc kluci, kteří hrají v poli a musí u toho běhat.

Jako brankář to ale zase kompenzujete častými pády na zem.

To ano, ran schytám dost, jsem obouchaný více než ostatní kluci, ale opravdu to nemám tak, že bych po zápase nemohl chodit. Klouby drží. Že se utrhlo stehno, to je jiná věc. Ale už to zase vypadá dobře.

Po dvojzápase s Portugalci máte v reprezentaci 170 startů, překonal jste zmiňovaného Dlouhého. Jak významná je to meta?

Samozřejmě si toho cením, je to trochu kuriozitka. Až skončím, mají tam další kluci našlápnuto, aby mě překonali. Jsou to mladší hráči, já jsem s futsalem začínal až v 27 letech. Kluci budou mít šanci mě překonat, nicméně nějaký ten pátek budu rekord držet.

První místo v kvalifikační skupině nejspíš připadne Portugalsku, ale přímo na mistrovství Evropy postoupí i šest týmů z druhých míst. O to se poperete s Poláky. Jak vyznívá porovnání s nimi?

Nepamatuju si, že bychom s nimi hráli "mistrák", potkávali jsme se spíše na menších turnajích. Většinou jsme je poráželi, ale kvalifikační zápas o postup na Euro bude mít jiný náboj. Pořádně se na ně nachystáme, už po losu se tak nějak vědělo, že Portugalci jsou jasní favorité a my si to nejspíš rozdáme s Polskem. K tomu to i směřuje.

V listopadu Češi v baráži o mistrovství světa zdolali Chorvatsko a mohou se těšit na podzimní turnaj v Litvě. Znamená šampionát i pro vás osobně velkou motivaci?

Rozhodně. MS bylo o rok odložené, mělo se hrát už vloni na podzim. Motivuje mě to, abych ještě v nároďáku rok vydržel a zkusil se podívat na MS, případně i na Euro, které bude na přelomu ledna a února 2022. Letos by to byl můj třetí světový šampionát, po Brazílii 2008 a Thajsku 2012.

Jak velkým úspěchem pro český futsal je účast na MS? Vedle pořádající Litvy se tam představí včetně Česka už pouze šest evropských celků.

Obrovský úspěch. Nepostoupily kvalitní mančafty jako Itálie nebo Chorvatsko, které padlo s námi v baráži. Řada dalších dobrých týmů nešla ani do baráže, vyznívá to pro český futsal opravdu dobře.

Jako mladý fotbalista jste v 90. letech chytal druhou ligu za Pardubice. Jaká pak byla vaše další sportovní cesta?

Když druhá liga v Pardubicích skončila, šel jsem chytat nižší soutěže. Nejdříve do Týniště a pak do Chocně, kde jsem už dvacet let. Osm let jsme hráli divizi, teď kopeme krajský přebor. V poslední době jsem byl spíš takový brankář na telefonu. Když potřebovali pomoct, zavolali a já jsem řekl, jestli mám čas přijít. Kvůli angažmá ve futsalové Spartě bylo toho času méně, navíc pak přišlo to zranění.

A jak jste se tedy dostal k futsalu?

V roce 2003 za mnou do práce přijeli představitelé Vysokého Mýta, že mají ještě dva ligové zápasy a potom play off a shání brankáře. Měl jsem zrovna volno a řekl jsem jim, že jdu do toho. Odehrál jsem dva ligové zápasy, pak play off, v němž se shodou okolností povedlo udělat titul. (úsměv) A po deseti utkáních ve futsale přišla pozvánka na reprezentaci, tu tehdy vedl ještě Michal Stříž. Debut jsem si odbyl proti Nizozemsku.

To zní jako snový nástup nové kariéry.

Bylo to zajímavé. Samozřejmě tam byli zkušenější kluci, takže jsem potom akce nároďáku objížděl jako náhradník. Nastálo jsem byl v týmu od roku 2007, kdy už reprezentaci trénoval Tomáš Neumann, který je u ní doteď. Od té doby jezdím pravidelně.

Byl jste někdy v kariéře futsalovým profesionálem?

Ne, vždycky jsem byl zaměstnaný mimo futsal. Před dvěma lety mi profi smlouvu nabízela Sparta, ale odmítl jsem to. Ještě v roce 2007 jsem měl nabídku z Ruska, mohl jsem odejít do Dynama Moskva, hrát sálovou kopanou, což je trochu něco jiného než futsal. Jenže na ME v Portugalsku jsem si přisedl koleno a nedokázal jsem vzkázat, jak dlouho budu mimo hru. Sešlo z toho, ale později jsem se stejně dozvěděl, že ten oddíl za půl roku skončil. Kdoví, jak bych pak v Rusku případně pokračoval.

Co mimo futsal děláte?

Pracoval jsem jako správce stadionu u technických služeb v Chocni, ale před rokem jsem tam skončil. Teď jsem zaměstnaný ve fotbalovém parku v Přelouči, spolu s trenérem nároďáku Neumannem tam budujeme hřiště na fotbalgolf.

Tak to trošku připomíná pardubického fotbalistu Jana Jeřábka.

Ano, mám to podobně jako Jeřáb. (úsměv) Nevím, nakolik on ještě po postupu do první ligy dělá správce pardubického stadionu. Já jsem tu práci v Chocni zastával dvanáct let, teď zase zkouším něco jiného. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 35 minutami

Poslední pozvánku na olympijský turnaj hokejistů v Pekingu obdržel David Musil

Posledním pětadvacátým hokejistou nominovaným do reprezentačního týmu pro olympijský turnaj v Pekingu je obránce David Musil z extraligového Třince. Ve výběru generálního manažera Petra Nedvěda a kouče Filipa Pešána tak aktuálně figurují tři brankáři, osm zadáků a 14 útočníků. Svaz o obsazení posledního volného místa informoval v tiskové zprávě.

Osmadvacetiletý Musil, jenž ve čtyřech zápasech okusil v minulosti i NHL, obléká dres Ocelářů od roku 2017, kdy se vrátil ze zámoří. S Třincem vyhrál dva mistrovské tituly. V reprezentačním dresu už má odehráno 47 zápasů, zúčastnil se dvou posledních odehraných mistrovství světa v letech 2019 a 2021.

"David je zkušený obránce, kterého máme prověřeného a v reprezentaci odvádí spolehlivé výkony," uvedl generální manažer Nedvěd. "Pasuje do role, pro kterou s ním počítáme. Není tajemstvím, že s trenéry jsme uvažovali i o Ladislavu Šmídovi. Nakonec jsme se s ním shodli, že přestávka kvůli operaci byla přece jenom příliš dlouhá a že je škoda, že se na led nemohl vrátit dříve. Sám řekl, že přemýšlí i o tom, zda by to bylo férové vůči dalším hráčům," dodal Nedvěd.

Minulý týden ve čtvrtek ohlášená nominace ještě nemusí být konečná. Uzavře se definitivně v pondělí, pak už jsou změny možné jen ze zdravotních důvodů. Vzhledem k okolnostem spojeným zejména s pandemií koronaviru čítá seznam náhradníků 30 jmen.

Zdroj: ČTK
Další zprávy