Praha – Za sebou má nejlepší léto kariéry a před sebou poslední letošní výzvy: španělskou Vueltu, který startuje už tuto sobotu a MS v Itálii, které se jede týden po konci třetího závodu Grand Tour. A ze slov Romana Kreuzigera je cítit, jak moc rád by uspěl na světovém šampionátu.
Jenže před tím si bude ještě muset splnit týmové povinnosti ve stáji Saxo-Tinkoff, která jej v devítičlenné nominaci možná trochu překvapivě jmenovala coby lídra formace na španělském podniku „Velké trojky“ (Giro, Tour, Vuelta).
„Moje kariéra a výsledky během ní mne opravňují k tomu, abych byl lídr, proto jsem byl pasován stájí do role přirozeného vůdce na Vueltě, ale uvidíme, jak se to vyvine. Vuelta začíná hodně těžkými třemi etapami, pak se rozhodneme, co dál. Cítím se dobře, ale pokud bych nejel na pořadí Vueltu, měl bych velkou šanci bojovat o úspěch na světovém šampionátu,“ pronesl sedmadvacetiletý závodní dánské stáje na pondělní tiskové konferenci.
Po ní jej čeká ještě v úterý ostrý pětihodinový trénink, v úterý časovkářský a následně odlet do Španělska, kde po prezentaci závodníku a lehčím tréninku 68. ročník Vuelty v sobotu startuje ve Vilanova de Arousa týmovou časovkou.
Jak tuto zprávu přijali kluci v týmu, všeobecně se čekalo, že na umístění by měli jet Nicolas Roche a Rafal Majka...
Jak už jsem řekl, pozici přirozeného lídra s ohledem na své výsledky beru, ale uvidíme, jak se budeme cítit. Jsme jeden tým, tak se i prezentujeme, je pravda, že hlavně Nicolas Roche je hodně namotivovaný na úspěch. Já se cítím také hodně dobře, můžu jet uvolněně, sezónu už nyní mám za sebou hodně úspěšnou. Pokud bych nejel na pořadí Vueltu, mým cílem by mohl být spíše světový šampionát, tam bych mohl mít větší šance. Ale vše se uvidí po těch prvních třech etapách ve Španělsku, kdo jaké bude mít nohy. Myslím, že máme hodně silný tým a máme na to, abychom měli klidně dva, tři lidi v elitní desítce pořadí.
Věděl jste o nominaci na Vueltu předem?
Ano, mohl jsem do ní i trochu zasahovat, hodně jsme řešili hlavně to, kdo bude tím devátým členem týmu. nakonec rozhodla zkušenost (Vueltu za Saxo-Tinkoff pojedou s Kreuzigerem tito parťáci - Chris Anker Sørensen, Nicki Sørensen, Michael Mørkøv, Nicolas Roche, Matteo Tosatto, Rafal Majka, Evgeny Petrov, Oliver Zaugg).
Zmínil jste světový šampionát, už o něm přemýšlíte?
Jede se až po Vueltě, teď ještě nejsem ani na ni. Ale je to vlastně taková jarní klasika, navíc v Itálii, kde bude super atmosféra. Má hodně těžký profil, bylo by super tam uspět. Navíc tam budeme mít i hodně silný tým, daří se klukům z NetAppu Leopoldovi Königovi, Janu Bártovi, je tu Franta Raboň či Zdeněk Štybar, který vyhrál v neděli elitní závod Eneco Tour, který je vyloženě pro klasiky, kteří umí i na kostkách, je hodně nebezpečný, takže ti top závodníci známí z Tour, či Gira tam moc nestartují, ale i tak je to obrovský úspěch.
Vypadá to, že se se všemi krajany, které jste jmenoval, sejdete na Vueltě...
(Usměje se) Je to možné, bylo by to hezké.
Budete mít třeba i možnost se právě pobavit o světovém šampionátu?
Ten je ještě hodně daleko, až po Vueltě, uvidíme, jak kdo z nás na tom bude. Každopádně se moc bavit nelze, každý tým má svůj program, drží pohromadě, není to jako osm, pět let zpět, kdy se vzadu nebo i když někdo odjel dalo v pelotonu bavit, povídat, uvolnilo se to. Teď jste pod tlakem a stresem po celou etapu, musíte se držet s týmem, abyste mohli reagovat na různé situace.
Když už jsme u změn, jak byste popsal tu mezi Astanou, vaší bývalou stájí, a Saxo-Tinkoff, kde jste viditelně pookřál. V čem je to jiné?
Dánové jsou sice Seveřané, ale jsou strašně příjemní, otevření, snaží se vám vždy a neustále pomoct. Astana ať se to vezme, jak chce, byla ruský tým a tam to funguje všude stejně. Dokud člověk dělá výsledky, je to dobré, když ne, je hned odepsaný. Tady ne, lidé vám pomáhají, když jste zraněný, dají vám čas na regeneraci, dohlížejí na vás, to v Astaně nebylo.
Máte za sebou těžké jaro na klasikách, pak závod Kolem Švýcarska, Tour, nyní Vueltu. Lze vůbec sezónu naplánovat na čtyři, pět vrcholů a objet je naplno? Jak odpočíváte?
Jde to, i když je to hodně těžké. Vlastně já jsem to měl, s tím, že místo Vuelty by to chtělo v takovém případě třeba spíše jen světový šampionát nebo závody v říjnu. Jde o to, že tělo by to asi i zvládlo, ale hlava už je po těch závodech unavená, je to velký nápor na psychiku. A co se týká odpočinku, na to u nás v týmu také hodně dbají, vždy máte nějaký měsíc, kdy nezávodíte. Takže pět, šest dnů bez kola a poté lehčí trénink, abyste se postupně zase dostal do formy. Mě to problémy navíc nedělá, jsme s manželkou hodně akční, nedokážu jen sedět doma a mít nohy na stole. Jdeme se projít sami, se psem, různě sportuje, jsme v pohybu.
Ještě zpět k Tour. Jak v týmu brali váš výsledek?
Určitě bylo dobré, že jsem tam pro Alberta Contadora byl, s tím, že příští rok se opět sejdeme v podobné sestavě a Alberto bude silnější než letos a snad dosáhneme na ještě lepší výsledky.
Cítil jste po pátém místu na „Staré dámě“ zvýšený zájem fanoušků i médií?
Určitě ten zájem vzrostl, stačí se podívat na čísla sledovanosti Tour na začátku a na konci na České televizi. Určitě mě to těší, ale ještě lepší by bylo, kdyby tyhle výsledky přispěli k tomu, že by rodiče dávali více dětí na cyklistiku. Sice jsem tu já, Štybar, König, Bárta či Raboň, ale pořád je to málo, snad se to bude neustále zlepšovat a výsledky moje i kluků by k tomu mohli dopomoci.
