V době po Pospíšilech přiskakují medaile pomalu. Ale zvedáme se, věří šéf kolové

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
26. 4. 2020 7:22
Kolová neskončila s uzavřením kariéry legendárního bratrského dua Pospíšilů v roce 1988, kdy získali dvacátý světový titul. Od té doby přidali Češi další čtyři zlaté kovy, ale zvláštní míčový sport na kolech v tuzemsku upadl do zapomnění. Dodnes se přitom najdou nadšenci, kteří bojují o udržení v závěsu za nejlepšími.

Pospíšilové končili zlatou tečkou na mistrovství světa v Ludwigshafenu před více než 30 lety. Janovi bylo 43 let, Jindřichovi dokonce 46. Hned o rok později, na MS 1989, vystoupala na první stupínek jiná česká dvojice. Miroslav Berger a Miroslav Kratochvíl, kteří s Pospíšily dříve trénovali.

Také v 90. letech se Berger s Kratochvílem, jenž se později stal velice uznávaným rozhodčím, pohybovali mezi světovou špičkou. Dále se objevila jména jako Jiří Hrdlička, Pavel Šmíd nebo Petr Skoták.

Hrdlička vrátil českou kolovou na světový trůn s Bergrem v roce 2003 a za rok na jejich úžasný úspěch navázali právě Šmíd se Skotákem. Dosud poslední český titul na MS se datuje k roku 2008, kdy všechny ostatní v Rakousku přehráli znovu Hrdlička a Radim Hasoň.

Jenže už v letech těchto úspěchů ztrácela kolová ve svém podhoubí na síle, což se pochopitelně projevilo. Od titulu v roce 2008 získali Češi na MS již pouze dvě bronzové medaile. Před šesti lety v Brně zase Šmíd a Skoták, vloni v Basileji nestárnoucí Hrdlička a Pavel Loskot.

"Kolovou dělám od 12 let a mám ji rád. A pokud nás soupeři nebudou pravidelně porážet, nemáme s Pavlem důvod končit," usmívá se majitel pěti světových medailí Hrdlička, kterému bylo při loňském zisku bronzu 46 let. Také jeho parťák Loskot už je čtyřicátník.

Předseda sálové komise Českého svazu cyklistiky Pavel Petrovský potíže se základnou netají, ale jedním dechem dodává, že situace není zase tak zlá. "Máme 15 oddílů a v nich 30 družstev žáků, 20 družstev juniorů a 12 dvojic v kategorii do 23 let," vypočítává.

K úpadku přispěl rostoucí blahobyt

Petrovský zažil bratry Pospíšily na sklonku jejich kariéry ještě v roli protihráče, načež se v 90. letech sám přesunul na funkcionářskou a trenérskou dráhu. Zblízka tak přihlížel přicházejícímu úpadku.

"Kluci, kteří ještě získávali medaile, navazovali na tu 'dobu nedostatku', jež ve společnosti za předchozího režimu panovala. Výjezd do zahraničí byl v té době pořád velkým motorem sportovců. Nikdo nebyl přejedený ve smyslu, že může všechno," popisuje Petrovský.

"Současná doba blahobytu devalvovala vedle dalších menších sportů i ten náš," pokračuje. Extraligu v kolové hraje v Česku sedm družstev, jež sídlí v baštách této disciplíny Svitávce, Brně, Zlíně a Plzni. Dále se v kategorii mužů hraje první a druhá liga a nejnižší oblastní přebory.

Hrdličku mrzí, že se o kolovou nehlásí více zájemců. "Je to bolavý sport a kluci většinou končí dříve, než se něco pořádně naučí. Dětem se obecně nechce potit se v tělocvičně, ale to není jen problém kolové. Každý hned chce hrát s balonem, jenže ono to trvá," říká dvojnásobný mistr světa.

Nejdříve se musí mladý hráč kolové naučit základní prvky, jako stání na kole a pohyb po hřišti včetně couvání. Nedá se přijít a okamžitě začít s technicky náročnou střelbou. "Kluci třeba vidí starší střílet s míčem a samotná příprava je omrzí. Ztratí trpělivost," podotýká Hrdlička.

"Potřebujeme na tréninku hodně prostoru a nemá smysl chodit dříve než v osmi letech. Nějaký výkon může dítě předvést asi za rok a půl, až tehdy může na soutěž," vysvětluje Petrovský. Spolu s kolovou spadá pod sálovou cyklistiku také krasojízda a byť mají společné světové šampionáty, české oddíly ne vždy pěstují naráz obě svým způsobem artistické disciplíny.

Materiál máme, chybí trenéři

Kolová se hraje na speciálním bicyklu s pevným převodem, zvednutými řídítky a sedlovkou položenou za zadním kolem. "Těch kol máme dost a nestalo se, že by si někdy někdo musel kupovat své. V našem sportu se platí standardní členství kolem tří tisíc korun za rok," říká Petrovský.

Ovšem kdyby se teoreticky ve větším počtu přihrnuli noví zájemci, svaz by se potýkal s nedostatkem kvalifikovaných trenérů. "Už když mám na tréninku deset dětí, je to na hraně. Každý je na jiné úrovni, nedá se to dělat masově, spíš po skupinkách," míní předseda sálové cyklistiky.

Pavel Loskot přihrává Jiřímu Hrdličkovi v zápase se Švýcary na MS 2019.
Pavel Loskot přihrává Jiřímu Hrdličkovi v zápase se Švýcary na MS 2019. | Foto: Monika Schrott

Jindřich Pospíšil dovedl v roce 1989 ke světovému titulu z pozice kouče dvojici Berger a Kratochvíl, ale posléze odešel trénovat do zahraničí po vzoru bratra Jana. Nyní, oba starší 75 let, se už v kolové neangažují.

Jan oslavil v sobotu 25. dubna půlkulaté narozeniny, žije na chalupě v Čenkovicích, kde vypomáhá u lyžařských vleků a na tenise, přičemž se oběma sportům sám věnuje. O tři roky starší Jindřich ještě donedávna působil na pozici Petrovského, dnes si občas zajde na kolo zastřílet.

"Dělám tu práci tři roky a jsem rád, že poté, co jako prezident Českého svazu cyklistiky nastoupil Petr Marek, má kolová větší podporu. Je to spravedlivější než dříve, kdy k sobě měli lidé z určitých disciplín blíže. Peníze nám přitékají i díky podpoře státu a obcí," hodnotí Petrovský.

"Máme možnost lepší přípravy a zázemí. Nabíráme dech," doplňuje. To Hrdličku mrzí naprostý ústup kolové z televize. "V éře Pospíšilů to bylo v televizi každý víkend, teď je to tak, že jednou za rok se možná objeví šot na pár minut, pokud se zadaří," konstatuje smutně brankář Svitávky.

I dále s Loskotem plánují objíždět mezinárodní akce, dokud je někdo z domácích soupeřů v extralize či na mistrovství republiky nepřehraje. "Je obvyklé, že na MS jede vítěz extraligy. Vrcholy bývají dva, vedle MS bývá ještě letní evropský šampionát, ale ten je letos zrušený," říká Petrovský.

Mladí hráči musí více zapojit hlavu

"Minimálně deset let už měl na MS jezdit někdo jiný, ale mladí kluci si to musí srovnat v hlavě. Někteří z nich, hlavně v Brně a Zlíně, jsou šikovní a fyzicky zdatní, jenže to není všechno," soudí Hrdlička. "50 procent dělá v kolové hlava. Někdo si myslí, že když ránou skoro převrátí branku, je to výhoda. Ale když se k ní při hře ani nedostane, je to k ničemu," dodává.

Za vzor dává samotné Pospíšily a jejich poslední tituly. "Vyhráli je tím, že u toho přemýšleli. Nepotřebovali už mnoho fyzičky, vždyť postavami byli jednou takoví jako jejich soupeři," směje se mistr světa z let 2003 a 2008.

Asi jako všechny sporty prošla i kolová od dob Pospíšilů vývojem, hra je dnes rychlejší a jiné zákroky jsou posuzovány jako nedovolené. Nemění se však obvyklé národnostní složení medailových pozic na MS. Nadále vládnou Němci, Rakušané a Švýcaři, snaží se držet Češi.

Hrdlička a Loskot (úplně vpravo) na stupních vítězů za Rakušany a Němci.
Hrdlička a Loskot (úplně vpravo) na stupních vítězů za Rakušany a Němci. | Foto: Monika Schrott

"Na MS bývá kolem 13 účastníků, nejvíce bylo 16. Samozřejmě se mluví hlavně o těch nejlepších, ale mezi země béčkové skupiny už pronikli také Asiaté. Kolová se rozšířila v Japonsku, v Americe nefungovala. Nedávno přiskočilo Lichtenštejnsko, což jsou v podstatě Švýcaři," tvrdí Petrovský.

"Japonci jsou šikovní, párkrát už byli na MS v elitní skupině. Zkouší to i Hongkong a Malajsie, kde se dokonce turnaj pořádal, ale tam je to slabší," přidává Hrdlička. Petrovský si nemyslí, že by v nejbližších letech někdo narušil nadvládu západní Evropy, kde je kolová velmi populární.

Ani Češi to podle Hrdličky nebudou. "Nicméně i ty nejlepší týmy se různě obměňují, takže třeba na ten bronz máme pořád šanci," doufá. V prosinci letošního roku si chtěl zahrát v krásné Porsche Areně ve Stuttgartu, kde se má MS konat, jenže kdoví, jak to v souvislosti s koronavirem bude.

"Kolová je specifická a pokud nemůžeme do haly, nedá se trénovat. Pro letošní rok by to nejspíš měli zrušit, ale těžko říct, jak to vymyslí," krčí rameny. "Rozhodně to nemůže být bez diváků, vzhledem k ekonomice kolové a šampionátu by to vůbec nešlo," uzavírá Petrovský.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Airbus reorganizuje výrobu, ve Francii závody spojí, v Německu naopak rozdělí

Evropský výrobce letadel Airbus ohlásil největší reorganizaci svých výrobních závodů ve Francii a Německu za více než deset let. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž Airbus výrobu uskupí do tří celků. Ve Francii výrobu sloučí, v Německu rozdělí. O provozu ve Španělsku se vede debata.

Ve Francii výrobce letadel spojí výrobu aerostruktur do jednoho subjektu. Závody v Saint-Nazaire a Nantes, kde se montují trupy letounů, se tak sloučí s divizí Stelia s globální působností.

V Německu Airbus rozdělí divizi Premium Aerotec. Část z ní sloučí se závody ve městech Stade a Hamburk, z části vznikne samostatná divize, která se bude zabývat výrobou detailních součástek v omezeném množství.

"Posuzujeme různé vlastnické struktury s cílem najít to nejlepší řešení," uvedl mluvčí společnosti ohledně naposledy zmíněné divize. Ta produkuje jak jednoduché součástky za pár dolarů, tak i ty složitě obráběné, co stojí desítky tisíc dolarů. Spadat by pod ní měla i část továrny v Augsburgu a rumunský závod v Brašově.

Šéf podniku Guillaume Faury před dvěma měsíci označil výrobu aerostruktur, do nichž se řadí i trupy letadel, za hlavní předmět podnikání Airbusu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy