Praha - Olympijský šampion z Londýna Jaroslav Kulhavý má za sebou dvě rozporuplné sezony, v nichž jej trápily zdravotní komplikace i technické problémy. Přesto v minulém roce dokázal jako první biker v historii přidat ke zlatým medailím z olympiády, mistrovství světa a Evropy a k celkovému vítězství ve světovém poháru v olympijském cross-country ještě světový titul v maratonu horských kol.
Na konci února čerstvý třicátník z Ústí nad Orlicí odstartuje na Kypru další sezonu, která bude ve znamení příprav na olympiádu v Riu. Poslední předolympijský rok byl přitom ve znamení většinou marné snahy soupeřů přiblížit se famóznímu Kulhavému, který tehdy ovládl 5 ze 7 závodů SP, mistrovství světa i Evropy a na světovém šampionátu v maratonu si pár dní po tréninkové srážce s autem dojel pro stříbro.
V nadcházejícím roce by se nejlepší český biker rád vrátil do absolutní světové špičky, a připravil si tak dobrou pozici pro navázání na zlatou medaili, kterou vybojoval v dramatickém závodu posledního den londýnské olympiády.
Evropské zlato už není tak podstatné
Je před vámi další předolympijský rok, jak se na něj těšíte? Ten poslední předolympijský byl ve znamení vaší naprosté dominance.
„Samozřejmě se na něj těším. Za nějaké dva týdny jedu už první závody na Kypru, kde vyjma loňska, kdy jsem byl zraněný, začínám již mnoho let. Ta pořádná sezona ale začíná až následně na Cape Epicu, a pak Světovým pohárem v Novém Městě na konci května, takže toho času. Každopádně jakmile se začne závodit, tak už to nějakým způsobem uteče a doufám, že tahle sezona bude odrazová k té olympijské.“
Loni jste do sbírky úspěchů přidal kýžený světový maratonský titul, čímž jste se stal jediným bikerem historie s tak širokou sbírkou úspěchů. Co bude další motivací? Ještě chybí evropské maratonské zlato….
„Já myslím, že to evropské zlato už není tak podstatné. Přece jen je to takový nižší titul, o který jsem nikdy nějak extra nestál. Takže ještě to nějak kompletovat s nižšími tituly asi nemá smysl, ale pro mě je důležité se po tom zranění vrátit tam, kde jsem byl předtím, to znamená do top 3 a abych byl schopný vyhrávat světové poháry a na olympiádu jet jako obhájce, nejet tam proto, abych byl desátý. V tom loňském roce, kdy jsem byl zraněný, jsem sice získal světový titul v maratonu, ale cross-country se tak úplně nepovedlo. Takže hlavní teď bude se dostat zpátky a pak přijdou ty další cíle.“
Plánujete zase i maratonské šampionáty nebo se v předolympijské sezoně budete zaměřovat jen na olympijské cross-country?
„Já myslím, že nějaké maratony pojedu. Ať už Cape Epic, což je maratonský etapový závod nebo i to mistrovství světa bych měl jet. Ale zase to pro mě bude spíše okrajová záležitost, kdy pojedu jen ty největší závody. Až do olympiády pro mě bude prioritou cross-country.“
Přestup na silnici zatím neplánuje
Budete pokračovat i dále v továrním týmu Specialized, v létě jste se přitom nechal slyšet, že pokračování není úplně jisté. Jak probíhala jednání, byly ve hře ještě jiné varianty?
„Nakonec jsme se ještě dohodli na prodloužení smlouvy o rok, takže zase na podzim to budu muset řešit, uvidíme. Já jsem chtěl zůstat, vzájemná spolupráce funguje, zájem byl oboustranný, ale docela se to táhlo, nakonec jsme se dohodli na tom roku s opcí. Doufám, že letos před olympiádou budou ta jednání rychlejší.“
Takže případný přestup na silnici, o němž jste ještě před pár lety, po olympijském úspěchu uvažoval, je už definitivně ze hry?
„Nechávám to otevřené, ale v dnešní době nikdo nepřijde, že by vám dal nabídku na silnici, takže vždycky to musí být iniciativa mě, jako závodníka. Ale ten trh silničních cyklistů se dost změnil a i řada kvalitních silničářů má problém sehnat angažmá, takže momentálně to není můj cíl. Do olympijských her se chci soustředit na horská kola, pak budu otevřený dalším variantám.
Spíše bych to ale viděl na způsob Nino Schurtera, který zůstal na horských kolech, ale loni si odskočil vyzkoušet Okolo Romandie a Okolo Švýcarska. To by byla možná varianta pro mě, jestli budu zůstávat v týmu Specialized tak v nějakém silničním týmu, který jezdí na jejich kolech, bych si možná mohl tu silniční cyklistiku takhle vyzkoušet.“
Od zlomené čéšky jde vše perfektně
U nás se v srpnu pojede etapový závod nižší kategorie Czech Cycling Tour, kde by měla startovat i nějaká forma národního týmu. Mohla by to být taky možnost? I když je to v měsíci, kdy je program SP nejnahuštěnější.
„Přesně tak. S Czech Cycling Tour už tak napůl počítám, řešili jsme, že bych jel právě za národní tým, v kalendáři to mám označené, tak uvidíme.
Poslední dvě zimní přípravy vám narušily zdravotní problémy, to už jste zmínil, letos zatím vše probíhá v pořádku?
„Letos je to zatím všechno super. Ale je to nějaký rok a čtrnáct dnů, co jsem si zlomil čéšku, do té doby to tehdy šlo taky perfektně. Samozřejmě se tomu někdy nedá vyhnout. Ale jinak se mi zranění a nemoci vyhýbají, takže letos to snad bude bez nějakých větších problémů a ta sezona bude úplně jiná než v minulých letech, kdy jsem ty zdravotní problémy musel řešit.“
V cross country u vás v posledních dvou letech nastal trochu ústup ze slávy, změnil jste nějak způsob přípravy? Říká se, že jezdíte obrovské objemy, nezměnil jste přípravu například spíše směrem k rychlosti.
„Od těch objemů už jsem trošku upustil. Přece jen mi letos bylo už třicet a ty objemy už nejsou tak aktuální. I testy potvrzují, že s vytrvalostí jsem na tom dobře a je zbytečné to dále rozvíjet. Teď jsem se tak zaměřil více na kvalitu a ty tréninky trochu zkrátil a zintenzivnil, je to přirozený vývoj. Samozřejmě nebudu trénovat, jako když mi bylo pětadvacet, už se to musí změnit, protože tělo se vyvíjí.“
Jak trénujete v zimním počasí, když zrovna nejste na soustředění v teple? Používáte trenažér nebo všechno odjezdíte venku i v mrazu a větru?
„Dá se říct, že z 90 % jezdím venku, teď i na snowbiku, který je na tohle výborný. To je takový hit, kolo s širokými gumami. Na tom se občas svezu. Trenažér využívám, ale spíše jen ráno nebo večer v řádu 30 minut až hodiny. Spíše je to taková kombinace, ale trénink probíhá hlavně venku.“
Atmosféra se s biatlonem nedá srovnat
Před týdnem se u nás uskutečnilo cyklokrosové MS, nepřemýšlel jste na podzim nad tím, že byste zase zkusil i pár krosových závodů? Před pár lety vám to celkem šlo, vyhrál jste i pár závodů domácího poháru.
„Abych se věnoval jako biker ještě plnohodnotně cyklokrosu, což bych před MS samozřejmě musel, tak nechci říct, že to nejde, ale bylo by hodně náročné na to pak navázat bikovou sezonu a to jsem nechtěl. Samozřejmě někde vzadu v hlavě to bylo, ale potom si člověk musí určit priority. Jako trénink je to super, jezdil jsem české poháry, to mi vyhovovalo. Možná se k tomu vrátím příští rok, jestli bude na podzim více prostoru, ale že bych naskočil do SP nebo MS, s tím už nepočítám.“
První závod SP bude v Novém Městě na Moravě, kde u trati často bývá vidět i biatlonista Ondřej Moravec. Nebyl jste se tam naopak vy podívat o víkendu na biatlon?
„Shodou okolností jsem tam byl. Byl jsem tam už na mistrovství světa a bylo to perfektní. Letos jsem měl šanci se tam podívat v neděli a musím říct, že ta atmosféra je ještě o úroveň výše než na horských kolech. To se samozřejmě odráží od úspěchů českého biatlonu.“
Po dvou letech se vrátíte na Cape Epic, kde jste naposled se Sauserem vyhráli. Předpokládám, že zase pojedete ve dvojici s ním.
„Ano. Pro něj to bude poslední Cape Epic, protože už bude končit kariéru, ono je mu už nějakých 38 let a je to takové jeho přání, abychom vyhráli, protože to je jeho nejoblíbenější závod. Já se mu v tom samozřejmě budu snažit pomoct, a pokud nám to půjde minimálně tak jako předloni, tak máme velkou šanci, ale hrají tam velkou roli defekty a štěstí, takže uvidíme, jak to dopadne.“
Takže se můžeme dočkat dalšího souboje českých závodníků o vítězství na tomhle nejprestižnějším etapovém závodě. Kristián Hynek si určitě brousí zuby na obhajobu.
„Letos to bude hodně zajímavé, protože předloni to Kristián ještě nejel, ale loni to vyhráli, Christoph Sauser s Františkem Raboněm byli druzí, bylo tam hodně technických problémů, uvidíme, jak to bude vypadat tentokrát, ale myslím si, že pro českého fanouška to bude hodně zajímavý závod.“
Na MS z voleje
Mistrovství světa v cross-country letos bude v Andoře, v poměrně velké nadmořské výšce, navíc to bude nějakých čtrnáct dní po SP ve Val di Sole, kde je to s nadmořskou výškou podobně. Kalkulujete s tím nějak při plánování sezony? Například jestli zařadíte nějaký vysokohorský kemp? Když se tam jel světový pohár v roce 2013, ten závod vám moc nevyšel.
„Já jsem to hodně zvažoval, jestli se na tento závod speciálně připravovat a zvolit nějakou přípravu v nadmořské výšce, ale nakonec jsme usoudili, že v sezoně není tolik prostoru a risknu to bez toho. Místo toho, abych vyřadil nějaké světové poháry před tím, tak do Andory pojedu vyloženě na poslední chvíli a udělám ten druhý model, kdy vlastně člověk přijede a ještě než tělo zareaguje na nadmořskou výšku, měl bych závodit. V opačném případě bych strávil v podstatě měsíc v nadmořské výšce a to moje tělo stejně nereaguje tak, jak bych potřeboval a ztratil bych tím třeba další dva závody SP nebo by na nich byl minimálně neurčitý výsledek.“
Jak jsem říkal, letos je předolympijský rok. Pojedete do Ria na nějaké testovací závody nebo obhlídku okruhu? Už na podzim byly k vidění fotky Nino Schurtera z Brazílie, kde už snad testoval trať.
„Podle mě ten okruh ještě nebyl hotový. On se jel spíše podívat jaké je tam okolí a možnosti k tréninku, ale okruh by se měl dodělávat v průběhu letošního roku a na podzim by tam měl být podle pravidel testovací závod, stejně jako v dalších sportech by nám tam mělo být umožněno závodit nebo minimálně trénovat. Já doufám, že se to všechno stihne a na podzim bych do Ria na pár dní vyrazil, abych se podíval, jak ten okruh bude vypadat.“
Jak pokračuje fungování mládežnického týmu, který jezdí už druhým rokem pod vaším jménem? Vy jste tím vlastně předběhl Petra Sagana nebo Bradleyho Wigginse, kteří zakládají své týmy až v letošní sezoně.
Tým dále funguje, ale samozřejmě to není tak velké, jako má Petr Sagan nebo Wiggins, kde to jsou profesionální týmy. My jsme spíše zaměření na naše okolí a na mladší závodníky a tým funguje v takovém rozsahu. Já doufám, že to ještě posuneme dál. Paralelně vedle toho ještě funguje projekt Hledá se vítěz, což jsou závody, kde děti získávají první kontakt se závodní cyklistikou, což je ještě důležitější. Ten tým je takové pokračování pro ty talentované děti, které se závodění chtějí věnovat. Projekt Hledá se vítěz je důležitější a doufám, že přitáhne k horským kolům nebo i k silniční cyklistice hodně dětí.
Svého mladšího bratra, který před dvěma lety začal také poměrně úspěšně závodit, jste do svého týmu nelanařil?
Ne, ono je to spíše pro mladší. Bratr už půjde do kategorie do 23 let, kde už je potřeba profesionální zázemí. On hned začínal v Česká spořitelna MTB, kde jezdí Pavel Boudný a další, pro něj je dobré, aby získával zkušenosti od těchto v Čechách hodně dobrých závodníků a já doufám, že ho to posune.
