Začněme nejprve tím pozitivním. Mimořádnými výkony na sebe v šesti závodech letošního Světového poháru upozornila Kateřina Nash. Co byste řekl na její adresu?
Už dvakrát chtěla ukončit svoji sportovní kariéru, ale její srdce s tím nesouhlasilo a vždy se vrátila do cyklistického světa. A navíc loni dosáhla skvělých výsledků. Na mistrovství světa horských kol v Novém Městě na Moravě skončila sedmá, a na olympijských hrách dokonce pátá. Svoji vysokou kvalitu a dlouholeté zkušenosti pak potvrdila ve Světovém poháru v cyklokrosu. Startovala v šesti závodech a ve čtyřech skončila na stupních vítězů, jednou dojela čtvrtá a minulou neděli v Nizozemsku po nezaviněném pádu sedmá. V celkovém hodnocení této soutěže obsadila třetí příčku, když ji jen dva body dělily pod stříbrné pozice. Před tímto vysvědčením v 39 letech smekám klobouk!
Myslíte si, že by v sobotu mohla bojovat o medailové umístění i na mistrovství světa, které se koná tento víkend?
Čeká ji specifický závod, z něhož si před šesti lety přivezla bronzovou medaili. Teď k pódiu povede velice těžká cesta, nicméně její současná vysoká výkonnost ji řadí mezi favoritky. Musí se však sejít den D a hodina H. Totéž platí i pro druhou naší cyklokrosařku Pavlu Havlíkovou, která by určitě byla velice spokojena, kdyby se jí podařilo protlačit se do první desítky.
Jaká je situace v elitní skupině mužů?
Především nelze přehlédnout, že na šampionát nepojede Radomír Šimůnek, jeho dlouholetý účastník. Po nedávném pádu na mistrovství republiky nemohl ze zdravotních důvodů trénovat, a nemá tedy ani potřebnou formu. Současnou českou jedničkou je Michael Boroš, který v řadě závodů sbírá zkušenosti v Belgii a má na umístění v elitní desítce. Pro Tomáše Paprstku i Jana Nesvatbu by bylo úspěchem, kdyby se vešli do druhé desítky. Mezi outsidery pak nepatří ani Emil Hekele a Michal Malík.
V kategorii do 23 let se čeští cyklokrosaři radovali loni hned dvakrát. Jaká je naděje na zopakování tohoto úspěchu?
Mezi chlapci nás tlačí generační problém. Někteří s cyklokrosem skončili a žádný špičkový junior tuto kategorii nedoplnil. A tak zůstal jen loni stříbrný Adam Ťoupalík, člen jedné z belgických stájí. Na vrcholnou akci se umí dobře připravit, a proto i letos má medailovou šanci. K trojici Jonáš Březina, David Jarý a Daniel Mayer mohu říci jen tolik, že všichni potřebují závodit a zase závodit. Každý start, zvláště pak světový šampionát, je pro ně školou.
V Lucembursku se v závodě do 23 let představí i kvarteto děvčat, z nichž Nikola Nosková se z loňského šampionátu vrátila ozdobena stříbrem. Mohla by zase bojovat o některý z cenných kovů?
Určitě a spolu s ní také Jana Czeczinkarová, která sice loni v půli listopadu kvůli bolavému kolenu přerušila cyklokrosovou sezonu, ale už je zdravotně v pořádku a chce navázat na medailovou jízdu z mistrovství Evropy. Z těchto děvčat by za dva až tři roky mohla vyrůst silná dvojice pro kategorii žen, kterou by mohly doplnit i Martina Kukulová a Tereza Vaníčková. Bude záležet na tom, kudy se jejich kariéra bude ubírat.
A svítá na lepší časy také v kategorii juniorů?
Nejlepší je Tomáš Kopecký, který stejně jako Boroš a Ťoupalík sbírá cenné poznatky v Belgii. Nadějným juniorem je také Jan Gavenda a do velkého cyklokrosového světa by chtěli nakouknout také Šimon Vaníček, Jakub Schierl a David Honzák. Pokud jde o jejich sobotní vystoupení, tak věřím, že aspoň jeden z českého kvinteta se vejde do elitní desítky.
Týmového ducha nahradil individualismus
Zdá se, že nad současnou situací v českém cyklokrosu je střídavě oblačno. Co převažuje?
Není to beznadějná situace, ale pro její zlepšení je toho potřeba udělat ještě hodně. Za mých časů byla na české scéně mezi jednotlivými týmy velká konkurence a v ní vyrůstali výborní jednotlivci. Věděli jsme, že výsledky na domácí půdě nám jen pootevírají dveře do zahraničí, k závodům s mezinárodní účastí, kde je potřeba na sebe upozornit a teprve potom mít šanci dostat se do renomovaného týmu. To se podařilo Borošovi, Ťoupalíkovi a Kopeckému, na nichž jejich působení v belgických stájích má pozitivní vliv.
Na této náročné cestě je dost odříkání i bolesti, ale jinak to nejde. Cyklistika není jen o šlapání na kole, ale patří k ní posilování, cvičení, mentální trénink a řada dalších věcí. Nesmí chybět motivace, bez níž nelze dělat nic. Patří do ní i výborní a obdivovaní cyklisté, jakými byli za mých časů Radek Šimůnek starší, Pospíšil a později Štybar. To dnes chybí, stejně jako z ekonomických důvodů častější účast v mezinárodních závodech.
Jaký je zájem o cyklokros mezi mládeží?
Za mých časů bylo víc cyklokrosových oddílů, a přesto máme stále dost velkou žákovskou základnu, ale po přechodu z kadetů do juniorské kategorie dochází při náročném tréninku ke zlomovému období. Pokud se mladíkům podle představ nedaří, tak odcházejí, nebo se přípravě nevěnují naplno. Za mé sportovní kariéry jsme měli partu, která byla hnacím motorem. Vzájemně jsme si pomáhali, porovnávali jsme se, učili se jeden od druhého a to nás výkonnostně posouvalo. Dnes je to o individualismu, osobních trenérech a rodičích, což je kámen úrazu.
Koncem roku se v Táboře uskuteční mistrovství Evropy. Neměl by být právě tento šampionát na domácí půdě jedním z důležitých motivační prvků?
Určitě! Pro každého talentovaného cyklokrosaře by měl být obrovskou motivací. Vždyť špičkových zámořských cyklokrosařů je velice málo, takže vlastně půjde o jakési menší mistrovství světa. Je však nutné, aby už po víkendovém šampionátu v Lucembursku ho všichni naši nadějní mladíci měli v hlavě. A hned v dalších měsících si pro svoji vydařenou účast systematickou přípravou vybudovali základ a na podzim pak svoji formu už jen doladili. V Táboře budou mít možnost udělat si jméno, upozornit na sebe.
A jak jste spokojen s úctou vašich svěřenců k reprezentačnímu dresu?
V odpovídající podobě řadě závodníků chybí. Za mých časů byla obrovská hrdost oblékat reprezentační dres, nechyběla nám pokora a respekt, protože jsme věděli, že bez těchto vlastností se dál nedostaneme. Ale nemuseli jsme se to učit, měli jsme to v sobě už od dětských let.
