Praha – Světová rekordmanka v hodu oštěpem a trojnásobná olympijská medailistka Barbora Špotáková chce pokračovat v kariéře i v dalších sezonách a její motivací jsou olympijské hry v Tokiu v roce 2020. Pětatřicetiletá atletka to dnes řekla novinářům v pražské restauraci U Pinkasů, kde dostala jako dárek speciální zástěru na vaření s kapsami na medaile z velkých akcí právě do dalších čtyř let.
"Letos jsem se cítila skvěle. Baví mě trénovat, nemám žádné zranění, necítím se psychicky ani fyzicky unavená. Stále si myslím, že mám tomu sportu co dát," uvedla Špotáková. "Medaile z Ria mi dala impulz, abych nekončila kariéru. Pro mě je Tokio jednoznačně další motivací, až takhle výhledově přemýšlím. Olympiáda je to, kam mířím," prohlásila atletka, které by za čtyři roky v Tokiu bylo 39 let.
Volnější režim neplánuje
V letošní sezoně jí přitom bylo hodně ouvej. Na konci března si na soustředění zlomila zánártní kost a skoro dva měsíce nemohla běhat. "Možná jsem si odpočinula," uvažovala Špotáková. "Kdepak, makala jsi na návratu," opáčil její kouč Rudolf Černý. "Stanovila jsem si cíl, a co bude každý rok mezi tím, to se musí vymyslet a naplánovat. Žene mě olympijská myšlenka, která mě letos pohltila," vysvětlovala oštěpařka.
Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou, letos už dosáhla na devátou medaili z vrcholné akce. A s jídlem roste chuť. Loni jí přitom přepadaly chmurné myšlenky, když se trénovala sama a nedařilo se jí. "Dala jsem se dohromady zase s Rudou (Černým), svědčí mi trénink s mladšími, vyhrabala jsem se ze zlomeniny, měla jsem i štěstí. To všechno mi dává síly do dalších let," uvedla.
V sezoně 2015 si dala volnější režim, v příštím roce ale něco podobného neplánuje. "Tehdy to bylo dobré rozhodnutí, možná by to bylo dobré zopakovat. Ale když se rozjedu, tak mě už ani trenér nezastaví," smála se oštěpařka. Záleží, jak si nastaví psychiku. Motivací je totiž mistrovství světa v Londýně.
"To bude jedno z nejlepších," řekla o šampionátu na stadionu, kde před čtyřmi lety vyhrála druhé olympijské zlato. "To není malá motivace," přidala a její kouč Černý se jen smál. "Když nakoukla v roce 2005 do vrcholové atletiky, tak povídala, že vydrží maximálně do Pekingu 2008. A teď tady mluví skoro o roku 2024," žertoval trenér.
A co druhý potomek?
Do plánů Špotákové ale může ještě zasáhnout vyšší moc. Uvažuje totiž také o tom, že by tříletému synovi Jankovi pořídila sourozence. "Jasně, že i takto přemýšlím. Ale přemýšlet a konat, to je něco jiného. Nechávám tomu volný průběh," uvedla.
Důležité bude rovněž její zdraví. Plánuje šetřit síly při doplňkových sportech, aby si zase neublížila. "Patří to ke mně, nebudu jiná. Ale už do toho nepůjdu tak po hlavě," slíbila. Vždyť před zápasem v tenisu, při kterém si zlomila nohu, napsala svému příteli: Jdu na zápas roku. "Takhle se to nesmí, musím opatrněji," doplnila.
Zakončení sezony u plzeňského piva se pro Špotákovou stalo tradicí. "Tuhle jsem našla malované gumáky, co jsem dostala po Londýnu," vzpomínala dnes, když si oblékala zástěru. "Budu v ní vařit, je dobrá," usmívala se. Pak se ale podívala na připravené kapsičky na medaile. Kromě MS v Londýně za rok a dalších je na zástěře i jedna s nápisem Tokio 2020. "Stačilo by už naplnit jen tuhle," zasnila se.
