Přesně před rokem jste v necelých 34 letech ukončil sportovní kariéru. Bylo to správné rozhodnutí?
Určitě ano. Věk nezastavíte a poslední dva roky mé kariéry byly takové nemastné neslané. Poslední reprezentační akcí byla olympiáda v Riu a od té doby už mi výkonnost spadla. Nedostal jsem se zpátky. Možná bych kariéru ještě prodloužil o rok nebo o dva, ale nemělo by to smysl. Věděl jsem, že o medaile už bojovat nebudu.
Teď pracujete jako atletický trenér. Kdo jsou vaši svěřenci?
Momentálně mám v tréninkové skupině Olympu Praha vícebojaře Jirku Sýkoru a výškařku Ladu Pejchalovou.
Jak vás trenérská práce baví?
Je to zajímavá práce, ale hlavně zpočátku jsem z toho byl hodně nervózní a hodně jsem to prožíval. Přemýšlel jsem ve dne v noci, abych něco nepokazil. Postupně jsem se do toho dostal, zklidnil jsem se. Možná jsem až moc přemýšlel nad tím, jaký postavím tréninkový plán a podobně. Člověk se pořád učí, pořád to dělám teprve krátce, ale už se trochu zabíhám.
Vedle Sýkory jste vedl i dalšího vícebojaře, ne?
Ano, měl jsem ještě jednoho, ale ten už musel kvůli výkonnosti a zdraví skončit. Jinak spolupracuju i s dalšími trenéry Olympu a pomáhám vícebojařům z ostatních skupin s technikou výšky. S technikou pomáhám i slovenskému výškaři Matúši Bubeníkovi, ale v mé tréninkové skupině jsou teď pouze dva závodníci.
Jak vypadá vaše spolupráce se Sýkorou, kterému neradíte jen s výškou, ale i s ostatními disciplínami víceboje?
Musel jsem se toho strašně moc učit, nakoukávat a natáčet si videa. Je to všechno o spolupráci s dalšími trenéry, protože třeba s tyčkou a vrhy nám pomáhají ostatní. Jsem rád, že to tak funguje a kluci se můžou posouvat dál. Pro mě byly některé disciplíny šílené, ale dostávám se do toho. Jde o to, abych pak na závodech věděl, o co jde, a dokázal poradit.
Ke které disciplíně jste měl nejdál?
Nejspíš ke skoku o tyči. To je hrozně těžká a technicky složitá disciplína. Nemůže ji dělat jen tak někdo, je to dost nebezpečné. Člověk dá špatnou radu a hned se může stát něco zlého. Důležitý je rozběh, položení tyče, záleží na tvrdostí tyčí. Je to velká alchymie a zrovna v této disciplíně si pořád tolik nevěřím.
Sýkora je juniorský mistr světa a zároveň evropský šampion do 23 let. Co mu podle vás chybí, aby se prosadil do užší světové špičky v dospělé kategorii?
Měl hodně zdravotních problémů a naštěstí už v posledním roce drží pohromadě. Občas se najdou nějaké bolístky, ale není to nic vážného. Věřím, že půjde nahoru. Příští víkend máme v plánu start na rakouském mistrovství ve vícebojích a tam má Jirka poslední šanci na zdolání limitu pro mistrovství světa v Dauhá. Doufáme, že to klapne.
Lada Pejchalová je českou výškařskou dvojkou po Michaele Hrubé. Mohly by se společně prosadit mezi světovou elitu?
Věřím, že mohou. Obě jsou skvělé závodnice, jsou to vrstevnice a tahají se vzájemně už od mladého věku. Myslím, že se dokážou vyhecovat k velkým výkonům. Lada letos skočila 189 centimetrů, Míša v hale 194. Je mezi nimi zdravá rivalita, která je může posouvat dál. V poslední době si obě prošly zraněním kotníku, obě měly natržený vaz. Snad to dobře dopadne a dostanou se z toho.
Jaký máte názor na termín letošního MS v Kataru, které se koná netradičně až na přelomu září a října?
Když člověk splní limit na MS, je jasné, že tam odjede. Ale pro všechny je to obrovská novinka a hodně lidí neví, jak se na tak pozdní termín připravit. Nepřidává tomu ani olympiáda, která se blíží, a normálně už by se na ni atleti v tom termínu MS připravovali. Takhle se všechno překope, nikdo s tím nemá zkušenosti. Uvidí se, komu se to povede nejlépe.
Na loňském mistrovství Evropy v Berlíně získala česká atletika dvě stříbra a jeden bronz, z halového ME v Glasgow letos odvezl jediný bronz koulař Tomáš Staněk. Mají si čeští atletičtí fanoušci zvykat na hubenější léta?
Připadá mi, že to chodí ve vlnách. Před pár lety bylo období, kdy se z ME vozilo více medailí, z MS o něco méně. Teď je to trochu v útlumu, ale vidím naději, že se to zvedne a začneme medaile zase vozit. Talentovaní atleti jsou, na mládežnických šampionátech patří někteří z nich mezi špičku. Dorůstají nové tváře a věřím, že z nich budou úspěšní závodníci.
