Rio de Janeiro – Stříbrná olympijská medaile se bikerovi Jaroslavu Kulhavému houpala na krku a jen on sám věděl, jak trnitá cesta k ní vedla. Od triumfu v Londýně si prošel různými zdravotními problémy, ten největší ho potkal letos v březnu, kdy si zlomil ruku. Změnil i trénink, který ho bolel více, než čekal, a v samotném závodu v Riu de Janeiro se musel vypořádat s bolavým žaludkem.
"Jel jsem za dané situace strop. Líp jsem se připravit nemohl. Chci vyhrávat, jsem maximalista, ale ještě budu mít šanci," věří Kulhavý, který jel většinu závodu ve dvojici se svým věčným rivalem Švýcarem Ninem Schurterem, jenž zvítězil.
Jen pár minut po závodu sám hned v druhé větě mluvil o olympijských hrách v roce 2020. "Musím se dívat dopředu. Takže před Tokiem musím být zdravý a posunout to dopředu," uvedl Kulhavý. Na otázku, jak chutná brazilské stříbro v porovnání s londýnským zlatem, odpověděl: "Super. Ještě v Tokiu přidám bronz a mám kompletní sbírku. Pak už si vyberu hezkou rakev a budu čekat, až to přijde."
Po nehodě ho tahalo v koleni
V polovině dubna by ho přitom nenapadlo, že by mohl útočit v Riu na stupně vítězů. Zrovna mu sundali sádru po dvojité zlomenině levé ruky, a proto měl skoro dvouměsíční tréninkový výpadek. Ten mohl olympijský závod ovlivnit. "Těžko říct. Při ladění formy na vrchol asi ten základ trochu chyběl. Ale celé je to kdyby," řekl.
Aby toho nebylo málo, málem přišel o olympijský závod dva dny před startem. V Riu během jízdy na kole před ním někdo náhle otevřel dveře od auta. "Bylo to štěstí v neštěstí, že jsem jel pomalu a ty dveře trefil dobře, že jsem se o ně zastavil. Ale bylo to nepříjemné, protože mě trochu tahalo v koleni. Na to, jaká tu byla džungle a co tady všechno probíhalo, to vše dopadlo dobře," oddechl si vicemistr světa z Nového Města na Moravě.
Další problém přišel v samotném závodu. Od třetího kola českého jezdce bolel nepříjemně žaludek. "Jakmile jsem zrychlil, myslel jsem si, že vyhážu všechno jídlo, takže jsem musel jet své tempo," řekl Kulhavý. Nevěděl, jestli jde o otravu jídlem, ale střevní potíže měli v Riu rovněž bronzová tenistka z deblu Lucie Šafářová a člen bronzového čtyřkajaku Daniel Havel.
Doufá, že v Tokiu bude odveta
"Vůbec netuším, jestli jsem něco snědl. Tady toho měli lidi spoustu, takže jsem rád, že mě to chytlo až teď, a medaile je za dané situace úspěch," řekl Kulhavý. Bolavý žaludek poznamenal i jeho výraz při průjezdu cílem. Zvedl sice ruce nad hlavu, ale netvářil se nadšeně. "Strašně mě to bolelo a už jsem jel hranu, ale spokojenost je samozřejmě obrovská. Ještě mi to časem dojde, co jsem dokázal," řekl Kulhavý.
O radost se podělí se svými nejbližšími. S přítelkyní Denisou a s rodiči a také se svým týmem, s reprezentačním trenérem Viktorem Zapletalem, manažerem Zdeňkem Löffelmannem a zmínil i olympijskou vítězku v běhu na lyžích Kateřinu Neumannovou.
Díky Neumannové spolupracuje s biochemikem Emilem Bolkem. "Dostal mě zpět. Před dvěma třemi lety jsem řešil astma a měl hrozné problémy v intenzitách," řekl Kulhavý. Spolupráce ho ale hodně bolí. "Přijedu mrtvý, on mi vezme laktát a řekne, že vypadá, jako bych právě přijel z dovolené. Takže si musím ještě naložit. Před dvěma lety jsem myslel, že tréninky s přibývajícím věkem zkrátím, ale musel jsem je prodloužit a jsou ještě intenzivnější. Posunulo mě to. Musím mu poděkovat."
Schurter a Kulhavý jsou velkými soupeři. V Londýně vyhrál český jezdec, tentokrát uspěl Švýcar. "Většinou zůstáváme spolu a bylo to zase stejné. I když jsem tušil, že Nino bude asi silnější," řekl Kulhavý. Na olympijské zlato to teď mají nerozhodně. "Doufám, že v Tokiu bude odveta, ale jsou to čtyři roky. U mě hodně záleží na zdraví. Když jsem ok a mám prostor se připravit, tak jsem vpředu," řekl jednatřicetiletý biker.
