Dvacítka dopřála fanouškům nejsilnější zážitek s reprezentací za hodně dlouhou dobu, souhlasíte?
Bezesporu. Na tom se shodnou snad všichni. Po dlouhých letech byla hra na dvacítkách taková, že jsme cítili, že můžeme být úspěšní. A že to nebude náhodný úspěch.
Cítil jste z reakcí veřejnosti, že se mnoha lidem vrátila hrdost, kterou si dříve s reprezentačními týmy spojovali?
Je to jasné, po tak dlouhém půstu, kdy si na to vůbec nesáhnete… Když budu mluvit o juniorských týmech, dlouho hra nebyla taková, aby do toho byl člověk vtažený, cítil s nimi a podporoval je, aby to dotáhli co nejdál. Já sleduju juniorská MS každý rok a takhle jsme nikdy nedominovali.
Co vás na hře českého týmu nejvíce bavilo?
Všechno dohromady jako balíček. Od brankáře přes obranu až po útok. Systém, mentální nastavení. Jak byl tým pokorný, jak se vyjadřoval do médií.
V semifinále a finále navíc ukázal velký charakter při dotahování.
Ano, to jen vypovídá o vnitřní síle, kterou kluci v mužstvu měli. Nikdy se nevzdali. Ve finále prohrávali o dva góly s domácí Kanadou, ale šli do toho pořád naplno a hlavně věřili. Nakonec byli odměněni, vrátili se.
Ani zlato nebylo nakonec tak daleko. Jak jste prožíval finále?
Přál jsem klukům, aby to dotáhli až na nejvyšší příčku. Nepovedlo se, ale mně více než medaile oslnila hra a celkové vystupování týmu. Medaile je skvělá věc, nicméně způsob, jakým se kluci prezentovali, je možná ještě víc.
Po demolici Švýcarů ve čtvrtfinále jste deníku Sport řekl, že medaile bude na sto procent. Přitom kolikrát se napříč věkovými kategoriemi v posledních letech Čechům stalo, že po zvládnutém čtvrtfinále skončili čtvrtí. Vy jste letos byl opravdu tak přesvědčený?
Nebyl jsem sice uvnitř dění, ale znám trenéry i dost kluků z týmu a viděl jsem, jak si věří. Podobně jsme to měli na MS juniorů 2001, kdy jsme věřili, že to vyhrajeme celé. Teď jsem to z nich cítil taky a tvrdil jsem, že medaile bude, ať už jakákoliv.
Brankář Tomáš Suchánek, obránce David Jiříček a útočník Jiří Kulich se dostali do All Star výběru turnaje. Ale hra zdaleka nestála jen na nich, viďte?
Rozhodně ne. Stálo to na všech dvaceti, kteří do toho zasáhli. Suchánek bezesporu, nepustil do brány nikoho jiného a byl hrozně jistý. Ale stejně jak to dostal Jiříček, mohl tam být Špaček nebo Svozil. Kulich je tam taky zaslouženě, ale vezměme si Šapovaliva, Chmelaře, Szturce, Brabence. Opravdu by si člověk mohl vybrat.
Dojížděli dříve Češi na to, že příliš spoléhali na individuality?
Je to těžké, záleží jak to mužstvo poskládáte. Tady bylo už na MS v srpnu vidět, že kluci kvalitu mají. Od té doby se ještě extrémně posunuli, byli dobře vedení. Nesmí se zapomenout na realizák, patří jim velké uznání.
Jak vám k týmu zapadá trenér Radim Rulík, kterého jste poznal na MS juniorů už před 23 lety coby asistenta?
Udělal ohromný úspěch, takže tam zapadl výborně. Od první chvíle přišel s vizí pracovat s klukama na denní bázi, zúročilo se to. Má na tom obrovský podíl. Radima znám dlouho a dopodrobna, i z Mladé Boleslavi. K dvacítce se skvěle hodí, má energii, nadšení, chce po hráčích, aby dodržovali systém. To se ukázalo a kluci byli na parádní úrovni. Třeba Švédové v tom vždy vynikají a naši se jim teď vyrovnali.
Před 23 lety jste první juniorské zlato ve finále uhráli urputnou obranou proti Rusku, vítězství 1:0 se zrodilo po nájezdech. Letos to byla úplně jiná písnička.
Byl to jiný hokej, tehdy jsme na MS jeli jako úplní outsideři. Dvacítka před námi skončila sedmá, svaz povolil jen pět hráčů ze zámořských soutěží. Nikdo s námi nepočítal, Rusové měli hvězdy jako Bryzgalova a Morozova. Ve finále holt nastavili pan Holík s Radimem defenzivní taktiku a my jsme ji dodržovali. Stejně jako současný tým dodržoval tu svou.
V roce 2001 jste titul obhájili a neztratili jste ani bod. Tam už jste všichni věřili ve zlato, jak jste říkal?
Přesně tak, od kempu to bylo cítit. Byli jsme skvělá parta, přijelo více hráčů ze zámoří. Radim Vrbata, Martin Erat, Pavel Brendl, Zdeněk Blatný, Rasty Klesla nebo Kuba Čutta. Fantasticky zachytal Tomáš Duba. Byli jsme semknutí, měli jsme potřebné sebevědomí. Ve čtvrtfinále jsme překvapivě prohrávali se Švýcary, ale taky jsme ukázali tu vnitřní sílu a otočili to.
Mnoho hráčů z těch dvou tehdejších výběrů prožilo hezkou kariéru v NHL. Jaké naděje mají současní stříbrní reprezentanti?
Udělali první krok, nebo někteří druhý po draftu. Kluci se skvěle zapsali do povědomí manažerů klubů a lidí, kteří jsou za tuto stránku odpovědní. Udělali si parádní výchozí pozici, ale ještě to nic neznamená. Musí to potvrdit. Většina z nich podle mě dostane šanci, čtvrtá lajna vypadala na ledě jako první. I rozložení bodů bylo rovnoměrné. Ten přechod mezi chlapy bude těžký, nicméně první dobrý krok kluci udělali.
Kde se najednou vzal tým, který po 18 letech půstu na MS herně dominoval a ani jednou neprohrál v základní hrací době?
To je otázka. Nevím, proč se to sešlo zrovna teď, ale jsou to hráči, kteří na sobě pracují. Mají kvalitu a jsou pokorní. Většina odešla ven a zúročili to. Byl to tým vlastně ze třech ročníků. 2003, významnou roli hráli kluci ročníku 2004 a byl tam i Eda Šalé, ročník 2005. Sešlo se to skvěle.
Je to signál, že by to podobně mohlo vypadat i v budoucnu? Nebo jde o výstřelek a nelze si malovat, že se každý rok bude hrát o medaili?
Každý by si to přál, ale je za tím spoustu práce. Hrát pořád o medaile nebude pravidlem, nicméně teď je to skvělé pro kluky, kteří mají 14 nebo 15 let. Stoprocentně to sledovali, vidí, že to jde. O to více snad na sobě budou makat. Jak bylo vidět, chytrost a šikovnost pořád máme. Bruslení, na kterém jsme před pěti lety hořeli, se všeobecně zlepšuje. Věřím, že nám ten úspěch nalije sebevědomí a dál se to bude odrážet ve výsledcích.
