Po 17 letech dojde v Rize znovu na souboj Čechů se Slovinci. Vzpomněl jste si při té příležitosti na šampionát z roku 2006?
17 let, to už je teda pořádná doba. Samozřejmě jsem si na to vzpomněl, ale abych byl upřímný, hokej už tolik nesleduju. O Slovincích ani o turnaji zatím nemám moc informací.
Tak pojďme zpátky v čase. Jaké tehdy bylo zažít šampionát jako hlavní trenér Slovinska?
Vyhráli jsme titul se Spartou, ale na oslavy jsem neměl čas. Druhý den ráno jsem odjížděl, abych stihl generálku Slovinska s Amerikou. Do té doby je v přípravě vedl můj asistent Pavel Kavčič z Lublaně. Vybírali jsme finální tým, skládalo se to zhruba půl na půl z hráčů Jesenice a Lublaně. Jesenici jsem předtím trénoval, její hráče jsem skvěle znal. Některé z Lublaně bych dneska nevzal, ale tehdy jsem povolil. Jeli jsme se na mistrovství zachránit a dopředu jsem věděl, že to bude těžké.
Musel jste řešit problémy uvnitř týmu?
To ne, měl jsem tam výborné kluky. Vycházející hvězda Anže Kopitar, bratři Marcel a David Rodmanovi, Aleš Kranjc. Šlo o to, že když jsme hráli zápasy ve skupině o udržení, někteří hráči vůbec nezvládali tlak. Proti Finsku nebo Česku jsme hráli parádně, bez zábran. Nicméně když šlo v posledním utkání s Italy o všechno, nezvládli jsme to. Vedli jsme 3:0, zápas skončil 3:3 a remíza Itálii stačila k záchraně.
Tehdy docela mladý slovinský tým neunesl tíhu okamžiku?
Viděl jsem, že když jsme od Italů dostali na 3:1 a 3:2, někteří se úplně sesypali. Oni sice všichni pořád opakovali "bez paniky", slovinsky "brez panike". Křičeli to asistenti, křičeli to hráči. Přitom byli podělaní až za ušima. (smích) Když se Slovincům daří, jsou schopni překvapit kohokoliv. Ale hrát pod tlakem, to byla v té době jejich slabá stránka.
Jak jste se smiřoval se sestupem?
Byl jsem zklamaný, úkol jsem nesplnil. Navíc po titulu se Spartou. Ale byla to pro mě ohromná zkušenost, trénovat na MS. V Česku bych se k tomu asi nedostal. Sestoupili jsme, ale Slovinci jsou na to zvyklí, nedělali z toho tragédii.
Už jste to naznačil, na startu turnaje jste tehdy sehráli dva velmi zajímavé zápasy. S Finy jste vedli 2:0 a 3:2, ale prohráli jste 3:5. Pak s Čechy 4:5. Jaké bylo stát proti Česku se synem Davidem v čele?
Bylo to zvláštní, novináři to hodně rozebírali. Kabiny jsme měli vedle sebe, na začátku turnaje jsem chodil na kávu k českému masérovi Ádovi Bílkovi. Slovinci byli trošku naštvaní, pak už jsem chodit nesměl. Na hotelu jsme byli spolu, bylo to prima. (úsměv) Samotné utkání jsem vnímal tak, že jsem nechtěl dostat dardu. Jenže Češi rychle využili přesilovky a ve 14. minutě vedli 4:0.
Se Slovinskem jste se ale do zápasu vrátili.
Řval jsem na Davida přes střídačku: "Ty vole, nechte toho už. Hrajeme pár minut a prdíme 0:4!" Pak nám tam něco padlo, bylo to vyrovnané a Tomaž Razingar mohl dvě minuty před koncem snížit na rozdíl jednoho gólu. Povedlo se to až úplně na konci. Zápas jsem si užíval. S Lojzou Hadamczikem jsme tam na sebe něco hulákali, ale to bylo spíš takové divadlo. Ne že bychom si rvali krky.
Jak se angažmá u Slovinců vůbec zrodilo? Spartu jste přebíral na podzim 2005 a bylo ve hře, že reprezentaci pustíte, že?
Já jsem to tak chtěl, ale Slovinci mě přemlouvali, ať zůstanu. Kavčič sice vedl nároďák už dříve, byl to vynikající trenér, ale chtěli, ať jsem hlavním koučem já. Během sezony jsme měli turnaje s Maďary, Rakušany a Italy. Bavilo mě to, v některých zápasech jsme hráli dobrý hokej.
Už v 90. letech jste trénoval slovinskou Jesenici. Takže od té doby jste byl s tamním hokejem pevněji spjatý?
V té době jsem měl dva roky slovinskou dvacítku a tam jsem měl už hráče, kteří byli později na MS v Rize. Kranjce, Kopitara, Rodmany. Slovinci jsou opravdu vášniví sportovci, akorát hokejová základna je tam malá. Tihle kluci ale na sobě pracovali a postupně se prosadili po Evropě. Kopitar je samozřejmě jiný případ, tomu pomohl odchod do Švédska.
Od zmiňovaného šampionátu v Rize hraje nepřetržitě za Los Angeles, se kterým získal dvakrát Stanley Cup.
Jeho tátovi Matjažovi jsem pořád říkal, ať ho dá pryč. Pokud hrajete ve Slovinsku pořád proti těm samým soupeřům, nezlepšujete se. Když jsem pak byl zpátky v Česku, snažil jsem se Slovincům pomoct a dostat je do extraligy. Razingara, Mihu Rebolje, Roka Pajiče, brankáře Roberta Kristana a další. Zdáli se mi dobří a prožili pěkné kariéry.
Zachrání se letos Slovinci na MS?
Je jasné, že s českým týmem to dnes budou mít hodně složité. Šanci by mohli mít proti Kazachstánu, ale i to je pro ně nepříjemný soupeř.
