Po odchodu z Česka v roce 2012 jste chytal čtyři sezony v německém Krefeldu. Jak se zrodil přestup do mezinárodní EBEL?
Změnila se situace v klubu. Přišli nový trenér i manažer a měli jinou představu než já. Musel jsem si tedy hledat nové angažmá. Klagenfurt byl nejaktivnější ze všech. Vlastně hned ten den, kdy nám skončila v Krefeldu sezona, mi nabídl na stůl smlouvu. Měl jsem v loňské sezoně dvě zranění, takže jsem si nemohl moc vybírat ani čekat. Byl jsem za tu nabídku rád.
Co vás zlákalo?
Klagenfurt je v Rakousku opravdu špičkové mužstvo. Je tam pěkné prostředí, a navíc mě také lákala vidina zahrát si mezinárodní soutěž. Jezdíte do Itálie, Česka, Maďarska… Nepochyboval jsem o tom.
Jak se vám soutěž zatím jeví? Je to změna oproti Německu?
Asi ano. V DEL se o něco více brání a hraje takticky. V EBEL lize je spousta šikovných hráčů, kteří umí dát gól a zakončit. Vzniká tu spousta přečíslení, což tomu dodává šmrnc. Ten hokej je pak takový otevřenější. Co ale zaostává za kvalitou, jsou rozhodčí. Bohužel. Celkově je ta soutěž ale na vzestupu. Je zajímavá a už dříve jsem na ni slyšel pozitivní věci. Kdyby se vrátil ještě ten Záhřeb nebo připojil Slovan Bratislava, mohlo by to být ještě zajímavější pro diváky. Líbí se mi tu.
Říká se, že Klagenfurt je taková česká Sparta. Cítíte tu nenávist ze strany soupeřů?
To je pravda. Nenávidí nás a pískají. Je tam tlak na ten klub. Jako bývalý sparťan jsem na to ale zvyklý a nevadí mi to. Kolikrát to dodá více energie. Vnímám to, ale je mi pětatřicet let a hlavu si z toho nelámu. Užívám si to a snažím se na ten tlak nemyslet.
V lize působí i české Znojmo, za které jste rok chytal extraligu. Právě Orli byli jedním z vašich prvních soupeřů v EBEL. Jaký byl návrat na jih Moravy?
Je to zvláštní, ale zároveň krásný pocit. Byl jsem rád, že si diváci na stadionu na mě vzpomněli a přivítali mě. Přiznám se ale, že je divné hrát v Česku za zahraniční tým. Nevím, jak ten pocit popsat (smích).
Poznával jste prostředí, když jste s týmem přijížděli do Znojma?
Samozřejmě. Našel jsem i to místo, kde jsem bydlel. Zažili jsme tu krásný rok. Bylo to tady skvělé. Pro moji ženu to byla jedna z nejhezčích zastávek během mé kariéry. Ty vzpomínky tedy zůstávají.
Vystřídal jste už poměrně dost zahraničních soutěží. Kde jste vůbec doma?
Přes léto přebývám ve Finsku, protože tam jsou vynikající podmínky k tréninku a to léto je tam moc pěkné. To se ale o těch zimách říct nedá (smích). Až jednou skončím s hokejem, asi to budeme s rodinou střídat. Jednou tam a jednou tady.
Říká se, že ve Finsku je velmi dobrá škola pro gólmany…
To je pravda a moc se mi to líbí. Trénuji tam s hráči, kteří hráli v NHL a mají nějaké ty zkušenosti. Jede se tam na sto dvacet procent. Sám bych se nepřinutil takhle pracovat, ale s těmi kluky mi to vyhovuje. Dokud chytám, tak si chci tento model přípravy zachovat.
Zpátky do Česka vás to netáhne?
Láká mě to. Někdy v budoucnu bych se sem chtěl vrátit a dohrát tady tu svoji kariéru. Je pěkné rozloučit se doma.
Je vám jedno, jestli by to byla první liga, nebo extraliga?
To ne. Chtěl bych do extraligy. V první lize bych tu motivaci už nenašel. Když pominu pár zápasů v Chomutově, tak jsem celou svoji kariéru strávil v nejvyšších soutěžích. Není to jen o kvalitě hráčů, ale i těch fanoušků je méně a nemá to ten správný náboj. Do první ligy bych asi nechtěl.
