Co se vám vybaví při vzpomínce na MS 2011 v Bratislavě?
Zápas proti Rusům o třetí místo. Byl to zápas, který nám přinesl medaili, a to proti největšímu rivalovi české reprezentace. Tak to bude vždycky. Vybaví se mi to, protože jsme s Rusy na turnaji už jednou hráli, Karel Rachůnek vybil plexisklo s Arťuchinem, vyhráli jsme 7:4. Sedlo si jedno s druhým a bylo to hezké zakončení MS.
Na turnaji jste neztratili ani bod s výjimkou prohraného semifinále se Švédy. Užívali jste si hokej v Bratislavě?
Sešla se spousta výborných hokejistů, hodně hráčů z NHL i KHL. Jednak to šlo jako na drátkách a sešla se dobrá forma drtivé většině hráčů, jednak to bylo v Bratislavě, a tedy napůl doma. Člověk cítil bezprostřední podporu od fanoušků, což dělalo ten šampionát speciálním.
Ze zámoří přiletěli Tomáš Plekanec, Patrik Eliáš, Jakub Voráček, Martin Havlát nebo Ondřej Pavelec, v kabině nechyběl ani Jaromír Jágr z Omsku. Jak probíhal mix s evropskými hráči?
Přesně už si to nevybavím, ale vždycky si to sedne dobře. Hokejisté jsou naučení, že někam přijdou a musí se dát dohromady se skupinou 20 lidí. Snaží se herně i vztahově zapadnout, aby to na ledě vypadalo dobře. Každý si byl vědomý toho, že máme opravdu dobrý kádr, bylo to rok po zlatém šampionátu v Německu a v mančaftu žilo od začátku přesvědčení, že můžeme být znovu úspěšní.
Jaké pocity jste prožíval vy? Jel jste na MS jako úřadující světový šampion, ale s Kometou jste hrál v roce 2011 v extralize play out.
Bylo to trochu zvláštní, ale stejné to bylo i v roce 2010. V Brně se mi zkrátka moc nedařilo, ale v nároďáku jsem měl souběžně s tím herně slušné výkony. Byly to dvě stránky mé výkonnosti - v reprezentačním dresu vždycky obstál, na ligovém poli v Brně byl za očekáváním.
V Bratislavě byly před osmi lety davy českých fanoušků. Zažil jste tam nejlepší hokejovou atmosféru v kariéře, byť se MS těžko srovnává s klubovou scénou?
Je to samostatný turnaj. Já jsem prošel de facto jen evropskými ligami a MS bylo pro mě vždycky největší metou, na kterou jsem se mohl dostat. Ať už byl šampionát v Bratislavě, nebo kdykoliv jinde, strašně jsem si vážil toho, že tam můžu hrát. S postupem času člověk vnímá podporu jinak, při zápasech to opravdu může pomoct. Je rozdíl, když máte v hledišti pět nebo šest tisíc českých fanoušků a když jich tam máte tisícovku někde o půl Evropy dál.
Je pro hokejistu taková podpora příjemná i mimo stadion? V roce 2011 přijali český tým za svůj i Slováci, kteří vypadli už ve skupině.
Život hokejisty se na MS smrskne do režimu trénink, zápas, jídlo, hotel, spánek a odpočinek. Když člověka zastavují a oslovují fanoušci při cestě na hotel, všimne si toho a podpoří to u něj vědomí, že se turnaj odehrává blízko domova. Ale jinak žije hokejista v nějaké své bublině.
Jak jste byl spokojený se zázemím bratislavského stadionu?
To bylo výborné. Kabina byla prostorná a dobrá, na led jsme to měli blízko. Velké plus byl i hotel hned vedle stadionu, národní tým bude na stejném místě i teď. To je pozitivní, nejste jako hráč ničím vázaný, na trénink přijdete pěšky, jak potřebujete, jen dodržujete harmonogram daný trenéry.
Mohly by tyto malé dílky a napůl domácí prostředí v Bratislavě přispět k prolomení sedmiletého českého čekání na medaili?
Byl bych hrozně rád, kdyby to pomohlo. Každopádně jsou to jen detaily, které spíš napomáhají hokejistovi, aby se cítil dobře. Samotný výkon na ledě je o něčem jiném, konkurence je obrovská. Ale bylo by fajn, kdyby Bratislava přivedla český nároďák zase k medaili.
Co říkáte na dosavadní skladbu týmu? Vypadá to, že základními kameny by měli zatím být Jakub Voráček a Radko Gudas.
Bude ku prospěchu, pokud se podaří vytvořit zdravý mix kluků z NHL, kteří přinesou faktory zámořského hokeje, a kluků evropského jádra. Mělo by to být dobře propojené, ale pořád je to v prvotní fázi. Pořád se dá uvažovat o mnoha jménech.
MS letos začne o týden později než obvykle a hráči, kteří se k týmu připojí po prohraném prvním kole play off NHL, budou mít více času na adaptaci. Zamíchá to s nominací?
Je to dobře, kluci budou mít čas a prakticky bude dohrané i druhé kolo Stanley Cupu. Nicméně tuhle výhodu nebudou mít jen Češi, ale i všichni ostatní. Navíc v posledních třech čtyřech letech berou trenéři do dějiště MS více hráčů, nenapíšou všechny na soupisku a někteří kluci s týmem trénují, čekají, co bude. Za mě to bylo striktní, jmenoval se kádr 25 hráčů a ti všichni odjeli. Teď je to jinak, konečná nominace se dělá až v průběhu turnaje.
Více než tři týdny před startem MS je těžké odhadovat favority, nicméně Švédové mohou útočit na zlatý hattrick. Bude to pro ně silná motivace?
Těžko říct za každého, ale kádr není nikdy stejný. Záleží na klucích, kteří se sejdou, vyhrát ovšem chtějí všichni. Ať je to Švédsko, Finsko, Kanada nebo Amerika. Útok Švédů na zlatý hattrick je mediální zajímavost a okořenění, ale jsem přesvědčen, že motivace Švédů bude stejná jako u ostatních špičkových mužstev.
Vy máte svou pozici v nominaci České televize jistou?
(smích) Ano, já už mám místo jasné a rozpis mám daný. Už se poctivě připravuju, byl jsem nominován. Už delší dobu vím, že bych měl na MS být, rozpis zápasů je daný asi měsíc a půl. Těším se na to.
Berete to jako ocenění své práce v první sezoně experta?
Asi bych si mohl v tomhle duchu odpovědět, ale budeme tam čtyři a jinak je nás v týmu celkem šest. Dostat se do konečné nominace nebylo tak těžké jako u hokejistů (úsměv). Ale opravdu se těším, protože je super vidět na MS zápasy, tréninky, hráče, přípravu. Být součástí celého dění zase z jiného úhlu pohledu. Bude to náročné, budeme ve studiu osm devět hodin denně, na druhou stranu načerpá člověk spoustu inspirace a informací. To mě tam táhne, na to se těším ze všeho nejvíce.
Hokejové MS není globálně takovým svátkem jako fotbalové, které se koná jednou za čtyři roky, ale v Česku své kouzlo pořád má, že?
Rozhodně, a podle mě vždycky mít bude. Je dané, že MS v hokeji se hraje každý rok a je to vyvrcholení v evropském měřítku. Zámoří je pro fanouška strašně daleko a nemůže si ho "chytit". Kdežto u světového šampionátu tu možnost díky televiznímu programu a dostupnosti evropských destinací má. O to snazší je pro českého fanouška nechat se tím pohltit.
