Vaše povedené individuální vystoupení s gólem a přihrávkou přebil sparťanský obrat. Jaké jsou po zápase vaše dojmy?
Je to škoda. Měli jsme spoustu příležitostí odskočit o více než jeden dva góly, tam by se to možná rozhodlo. Na druhou stranu musíme ocenit výkon Sparty. Po první třetině začala hrát daleko lépe, držela s námi krok a pak vyrovnala.
Čím změnila Spartu hru, že se dokázala do zápasu vrátit?
My jsme hráli v první třetině velice dobře, ale potom jsme povolili. Měli jsme ve hře taková hluchá místa, oni začali lépe bruslit a využili toho. Udrželi se v zápase, nám se nepovedlo odskočit. Sparta udržela tu svou zarputilost do konce zápasu a je třeba ji za to ocenit.
Na ledě jste strávil bezmála 18 minut. Jak jste se cítil? Po delší pauze to bylo vaše třetí utkání a první v extralize po přesunu z Kladna.
Celkem dobře. Ke konci mi trochu ubývaly síly, ale to je asi vzhledem k mému stavu a nedávnému zranění normální. Určitě se to zlepší.
S vámi a Martinem Eratem hrál ve druhé formaci osmnáctiletý Karel Plášek, přihrál jste mu na první gól. Jaká to byla souhra?
Při tom gólu jsem věděl, že je dva kroky za mnou, a jen jsem doufal, že když to sklepnu, přistane to někde u něj. Naštěstí to vyšlo, byl jsem rád, že jsme se dostali do vedení, ale bohužel to nestačilo.
Vedl si podle vás Plášek dobře?
Rozhodně, je to výborný hráč. Viděl jsem ho poprvé, ale musím říct, že má všechny předpoklady, aby uspěl v NHL. Pokud na sobě bude pracovat, určitě ho čeká skvělá budoucnost.
Vhazování je vaší silnou stránkou. Proč vás z nbuly ěj extraligoví rozhodčí tolikrát vykázali? Měří tady jinak než v NHL?
Těžko říct, pravidla úplně přesně neznám, nevím, jak to rozhodčí hází. Je to jen otázka zvyku, v příštích zápasech to bude lepší.
Hned v prvním utkání za Kometu jste skóroval a navýšil vedení svého týmu na 3:1. Jaké pocity jste po gólu prožíval?
Ani nevím, jestli jsem ten gól dal, anebo si to tam vrazil obránce. Nebyl jsem si jistý, nevím, jak to bylo, ale hlavně mě těšilo, že jsme odskočili. Ale jak říkám, bohužel to nakonec stačilo jen na bod.
Chválil jste Pláška, s Eratem jste hrál v jednom týmu po delší době. Jste spokojen s tím, jak vám to fungovalo?
Užíval jsem si to ohromně. Po dvou třech letech, kdy jsem hrál v NHL defenzivní roli, je tohle úplný opak. Bavilo mě to, jen doufám, že to bude končit výhrami a budeme se po zápasech radovat.
Máte z těch posledních let v hlavě trochu brzdu, že se snažíte hrát hlavně dozadu? Anebo jste oživil útočné instinkty?
To se neztratí. Spíš jde o návyky, které člověk má, když hraje v NHL a chce tam vydržet dlouho. Musí svou roli plnit beze zbytku. Tady je trochu více volnosti, snažím se toho využít a vrátit se ke hře, kterou jsem hrál před těmi dvěma třemi lety.
Před každým vhazováním jste s Eratem řešili nějaké drobnosti, neustále jste komunikovali. Projevilo se to pak ve hře?
Jo jo, jsou to normální věci, které se řeší před každou buly. Ještě jsme neměli tolik času to natrénovat, ale myslím, že jsme dost zkušení na to, abychom něco zkusili. Někdy to vyjde, jindy ne, ale je potřeba, aby každý po buly věděl, co je jeho práce. To se ještě vypiluje v tréninku.
Jaký je na střídačce Libor Zábranský jako trenér?
Těžko se mi to hodnotí po jednom zápase, ale má cit na střídání, cit na koučink. Nesledoval jsem, jak komunikuje s ostatními hráči, snažil jsem se soustředit na hru. Ale co jsem zjistili, nechává hráčům volnost.
Byl pro vás přesun z Kladna do Brna podobný jako jarní trejd z Montrealu do Toronta?
Částečně možná jo. Je něco nového, když jdete do týmu, kde neznáte nikoho. V Brně to bylo v tomto směru lepší, ale v Torontu jsem kromě jednoho dvou neznal nikoho. Je to nové, ale mentalita v Čechách je mi bližší, a proto to bylo možná snazší.
V Kladně jste nejspíš věděl, co vás čeká, ale v Kometě to bylo i v tomto směru něco jiného. Byl jste více nervózní?
Musím říct, že nervózní jsem byl i na Kladně. Je něco nového hrát po dlouhé době zase v Čechách, ať už extraligu, nebo první ligu. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Jsem rád, že mám za sebou první zápasy, vím, do čeho teď půjdu. Je třeba dohnat kondičku po zranění, dopilovat věci na trénincích a vyhrávat.
Strhlo vás utkání proti Spartě také rozvířenými emocemi? V první třetině se poprali Malec a Delisle, rozpoutaly se i další šarvátky.
Snažím se soustředit spíše na hru a do těchhle věcí se příliš nezapojovat, pokud tam zrovna nemusím být. Takže spíš to šlo mimo mě a soustředil jsem na věci, které je třeba v zápase dělat.
Užil jste si podporu vyprodaného stadionu v Brně?
Bylo to úžasné. Říkal jsem, že jsou tady skvělí fanoušci, a zase to potvrdili. O to více nás mrzí, že jsme to nedotáhli do vítězného konce.
Už jste se naučil cestu na stadion, anebo potřebujete navigaci?
Jak kdy (úsměv). Jsou tady nějaké rozkopané silnice, takže raději používám navigaci.
Reprezentační trenér Miloš Říha říkal, že by vás po návratu do Evropy chtěl znovu oslovit vzhledem k národnímu týmu. Je to pro vás téma?
Ne, ne. Už jsem se rozhodl, jak jsem říkal. Je čas, aby tam hráli mladší kluci, aby dostali příležitost. Třeba Karel (Plášek) je určitě hráč pro budoucnost českého nároďáku, přeju mu, aby vydržel.
Nastoupíte v neděli k dalšímu zápasu ve Zlíně?
Ano. Těším se na to, ostatně jako na každý zápas. Hokej mě hrozně baví, každý další zápas si chci užít, a hlavně vyhrát. To jsou ty nejlepší pocity, když se vyhraje a v týmu je dobrá atmosféra.
