K sobotnímu vítězství v italské lize 4:0 nad Sampdorií vám pomohly tři penalty. To šlo o tak divoký duel?
Byl to celkově zvláštní zápas. Při první penaltě nám to hodně usnadnil gólman soupeře, kdy nesmyslně vyběhl až na kraj pokutového území a fauloval našeho hráče, který byl zády ve velkém úhlu a nemohl v tu chvíli ohrozit branku. Další dvě penalty byly po velmi dobrých individuálních akcích. I když jedna se mi trochu nezdála.
Udine předtím třikrát prohrálo. Uklidnila se po výhře atmosféra v klubu?
Jsem strašně rád, že jsme vyhráli. Úleva byla fakt veliká, protože jsme tři body už hodně potřebovali. I majitel byl po zápase v kabině a panovala velká spokojenost. Teď nás čekají dva těžké zápasy, na hřišti Fiorentiny a následně doma Juventus. Takže kdybychom měli po sedmi kolech jen tři či čtyři body, tak by to bylo hodně nepříjemné.
I když jste kvůli zranění vynechal skoro celou letní přípravu, rychle jste se v sestavě zabydlel. Skok z české ligy tedy nebyl tak hrozný?
Je to jiný fotbal, ale nemyslím si, že je to až takový skok. Česká liga je podle mě hodně podceňovaná. Nahlíží se na ni moc negativně, myslím, že kvalitu určitě má. V Itálii je to hodně o taktice, je zde jiné tempo hry. Občas je to tam ale neukázněné, někteří hráči jsou trošku líní běhat, ale zase jsou dobře připravení silově a technicky.
Už jste dostal tři žluté karty. Hrajete tvrději, než jste byl zvyklý z české ligy?
Teď ta poslední karta se Sampdorií neměla být. Ani nevím, proč mi ji rozhodčí dal. Možná i proto, že zatím nejsem příliš známý. Uškodilo mi to, i kvůli té kartě jsem byl střídaný. Sampdoria totiž inkasovala červenou a mě všichni o přestávce v kabině upozorňovali, že soupeř bude dělat všechno pro to, abych šel taky ven.
Jak pevnou máte v týmu pozici?
Na tři místa v záloze se tlačí sedm osm hráčů. Všichni jsou to reprezentanti svých zemí. Je tam veliká konkurence. Ale je to dobře, člověka to žene dopředu a i tréninky mají velkou kvalitu. Žádný hráč do poslední chvíle neví, zda bude hrát, nebo ne. V Česku na začátku týdne na devadesát procent věděl, že o víkendu hrát bude, což ovlivní i ten přípravný cyklus.
Nepanuje ale mezi hráči v Udine větší napětí?
Určitě. Já jsem to poznal teď v zápase se Sampdorií, že na sebe narážejí obrovská ega. Nemůžu říct, že hrajeme týmově jako Udine. Každý hraje za sebe. Třeba Rodrigo De Paul přihrává jen Lopezovi. Mně nepřihraje nikdy… Zato já když mu nepřihraju, tak je schopen za mnou běžet přes celé hřiště a nadávat mi. V tomto je to obrovská škola a člověk musí být sobec. Jinak nemá šanci se prosadit.
Trenérovi Luigimu Delnerimu to nevadí?
Moc korigovat to nejde. Když to dělá 95 procent týmu, tak s tím moc neudělá. Je to těžké, pořád zmiňuje tým, tým… Ale Udine je specifické tím, že má hodně mladých hráčů a individuality chtějí zpeněžit. To je filozofie klubu. Myslím, že i hráči jsou do toho trošičku tlačení a chtějí být ti, kdo přestoupí do velkého klubu. V tom náš tým i týmový výkon trpí, kvůli tomu jsme ztratili nějaké zápasy úplně zbytečně.
Zahrál jste si už proti AS Řím nebo AC Milán. Co pro vás bylo zatím největším zážitkem?
Na AC Milán to bylo super. San Siro je úžasný stadion, byla tam krásná atmosféra. Přišlo kolem šedesáti tisíc diváků, to jsem ještě nezažil. I zápas samotný se nám docela povedl, až do konce jsme bojovali o bod. Na AS Řím to bylo špatné, po náročném programu nám došla šťáva. Řím nás jednoznačně přejel a ze zápasu převažovaly hlavně negativní pocity. To fakt nebylo dobré.
Jak se perete s italštinou?
Šel jsem tam trošičku připravený. Teď na sobě cítím, že se to víc a víc zlepšuje. Ještě bych ale potřeboval sám pro sebe víc individuálních hodin. Bylo by dobré na jazyku ještě zapracovat, protože je tam i bariéra v tom, že trenér neumí anglicky. Takže někdy ani nevím, co přesně vysvětluje. Hodně mi však pomáhá Kuba Jankto.
