Glosář - A hlavu si nakonec drbali všichni. Když se Plzeňáci, sparťani i Liberečtí podívali po 90 pohárových minutách na výsledkovou tabuli, mohli totiž zvolat unisono: Jsme my to ale trulanti!

Případně blbci, to už si vyberte podle vkusu...

Plzeň má v úterý v předkole Ligy mistrů soupeře jménem Željezničar Sarajevo 90 minut na lopatě, jenže on, když to trochu přeženu, čtyřikrát přeleze půlící čáru a dá z toho tři góly plus navíc nastřelí břevno po chybně zdviženém ofsajdu. Ještěže ho Plzeň nakonec alespoň přestřílela 4:3.

A ve čtvrtek v Evropské lize všechno jako přes kopírák. Sparta vede nad BK Häcken 2:0, a místo aby selanku ve vlahém letním podvečeru proti soupeři, co se tváří, že neumí do pěti počítat, vyšperkovala třetím "kouskem" jistoty, nechá se po Váchově megakiksu úplně vykolejit. A skončí to mizerným výsledkem 2:2.

A Liberec? Ten v Rize v 7. minutě vede, další střelu zázračně chytá brankář Skonta a za chvilku mu pomůže i břevno. Při troše štěstí mohl Slovan v 19. minutě vést 3:0. Místo toho jede domů s porážkou 1:2 a trenér Šilhavý mluví o chybách, jaké by neudělali jako dorostenci.

Sečteno a podtrženo: Fotbalová kvalita by ve všech případech měla být jednoznačně na české straně, ale výsledky tomu dostatečně neodpovídají. A není to, zdá se, o smůle, ale o hlavách, čeští zástupci prostě neunesli optimálně ani zátěž 2. předkola evropských pohárů...

Jeden frajeří, druhý se sesype

Kde hledat příčiny? ptával se vždycky s televizním mikrofonem Lukáš Přibyl, dej mu pánbů věčnou slávu...

U Plzně mi přišlo, že už se Horváth, Limberský a spol. považují za tak ostřílené pohárové frajery, že jim nějaká banda z Bosny přece nemůže dát gól.

A hele, ona ho dala. Ale co, klídek, náhoda...Ty bláho, druhej. No to mě podrž.  A třetí?

Alespoň tedy na takové rozpoložení odkazují pozápasová slova Pavla Horvátha: "Soupeř tady vytěžil z minima maximum, takovou produktivitu nemá ani Real Madrid." Patrně je tedy Horváth i nadále přesvědčen, že soupeři v Plzni přála mimořádná náhoda. Jen aby se tedy v Sarajevu nedivil.

Švédskému Häckenu na Letné rozhodně nepřála náhoda, ale neuvěřitelná sparťanská labilita. "Myslel jsem si, že budeme pevnější v kramflecích," odtušil trenér Lavička. První inkasovaný gól Spartu zaskočil, druhý odboural. "Dohrávali jsme to neskutečně naivně, strašně jsme bláznili, nechávali jsme tam velká okna," zlobil se střelec David Lafata.

Vida, stačil jeden negativní moment, první krize - a hrdá Sparta se v mžiku proměnila v hejno splašených vrabců, které si se sebou vůbec nevědělo rady. Jednoznačně jí na hřišti chyběl šéf, který  by omladinu kolem sebe srovnal.

I trenér Lavička poznamenal, že ti, od kterých by se čekalo, že v danou chvíli budou nositeli vůdcovství, se toho úkolu v daný moment patřičně chopit nedokázali.

Tah s Hušbauerem se moc nepovedl

Ale kdo by to měl jako být? Matějovský, který v takových momentech sám propadá hysterii? Střelec Lafata, jenž místo něj dostal kapitánskou pásku? Vždyť to je zase introvert, který když dostane otázku, zdali bude umět v kabině zvednout hlas, odvětí, že to snad nebude potřeba...

Anebo Vácha? Ten k tomu má možná z hlediska psychologického profilu nejblíž, jenže to byl právě on, kdo vyčaroval  neskutečný megakiks, který Švédům věnoval jejich první gól. Takže to byl v danou chvíli asi poslední člověk, který měl oprávnění (a chuť) mladíky na hřišti rovnat.

Vacek s Holkem taky spíš jen koukají a mlčí - a Hušbauera trenér Lavička zrovna vystřídal. Po bitvě je, pravda, každý generálem, ale tenhle tah se vzhledem k tomu, co se dělo dál, jako šťastný rozhodně neukázal...

Zbytek sparťanského osazenstva už totiž byla mateřská školka. Počítaje v to i 21letého Václava Kadlece, který už toho má sice odehráno hodně, ale vždycky se staral v první řadě sám o sebe. A teď, co si usmyslel, že půjde do Frankfurtu, obzvlášť.

Starší hráči z Letné vymizeli a třeba stoper Ondřej Švejdík, který by snad ve 30 letech také mohl nějakou tu lídrovskou kvalitu týmu přinést, sedí na lavici náhradníků.

Sečteno a podtrženo: Lídr Spartě prostě chybí. Ne, rozhodně nevolám po někom, jako byl Tomáš Řepka, který léta nepříčetně řval na Pamiče pokaždé, když kopl do míče. Nebo po brankáři Blažkovi, který jmenovaného označoval přízviskem "ten Chorvat".

Dětem schází na hřišti šéf

Tým ale prostě nemá svého šéfa, v ideálním případě někoho takového, jako byli před lety na letenském trávníku Jan Berger, Jozef Chovanec, Ivan Hašek nebo Jiří Němec.

Osobnostní profil Sparty v tomto ohledu není optimální.

Souvisí to i s dalším omlazením kádru. Letnou opustili Jarošík, Pamič, Kweuke, Vidlička, Balaj - a když přijde pár zranění či nemoc (Krejčí, Hybš, Bednář), zjistíte najednou, že po ruce nezbývá nic jiného než omladina, od které můžete těžko čekat, že se v krizových momentech promění v mašinu typu Manchesteru United, co o své síle nepochybuje prostě nikdy, a to ani na pikosekundu.

Vraťme se ještě ke srovnání Plzně a Sparty. Určitá výsledková frustrace byla podobná, ale výkony obou týmů byly přesto rozdílné.

Oba celky dosáhly jasné převahy, ale Plzeň si z ní vytvářela čisté gólové příležitosti, a to jak na běžícím pásu. A nebýt toho, že se na hrotu v první půli vyskytoval střelecky zaseknutý Tecl, MĚLA Viktoria před pauzou vést 3:0.

Sparta tam takový výsledek ve 45. minutě možná mít MOHLA. Vyprodukovala totiž také spoustu střel, ale většinou zpoza šestnáctky, z úhlů... Do superčistých šancí "teclovek" se nedostávala, soupeře neuměla vykombinovat až do kuchyně.

Důvod? Matějovský, který dostal přednost před Vackem, zase zahrál part, který byl nedostatečný pro to, co Sparta patrně hrávat chce. Za celý zápas vyčaroval, jestli se nepletu, jen dvě ostré překvapivé kolmice - a to bylo málo.

Nasazení, koncentrace, úspěšnost v osobních soubojích, to všechno bylo u Sparty, byť jen v prvním poločase, na jedničku. Ale kvality v předfinální a finální fázi bych čekal mnohem víc.

Malé hráče Sparta má. Messiho ne

Celkově bylo na herním projevu Sparty, ve srovnání s Plzní, mnohem patrnější, že tým ještě není ideálně rozehraný. Aby kombinace byly efektivnější, musely by být mnohem rychlejší a přesnější. Takhle byl sparťanský tlak, ve srovnání na dálku, mnohem jalovější než ten plzeňský.

O tom svědčí i deskripce gólů: první byla prostě Lafatova střela ze šestnáctky, druhý jeho dorážka poté, co gólman hostí neudržel nijak prudkou Hušbauerovu ránu.

Čili žádná "Barcelona", žádná geniální superkombinace, rychlá narážečka na vápně... Matějovský i Vacek ve své stávající formě se totiž na Messiho můžou dívat leda na plakátu.

A "Barcelonu" asi Sparta hrávat chce, jen se podívejte na její výškový průměr. Tak "malé" mužstvo snad neměla nikdy v historii.

Udělejme tedy resumé: Český pohárový koeficient mohl být po tomto týdnu rozhodně lepší, navíc před odvetami nemá nikdo z tuzemských zástupců nic moc nahráno. Ale ztraceno také ne, to ani omylem.

Fotbalovou silou potřebnou k postupu do dalšího předkola Plzeň, Sparta i Liberec na miliardu procent disponují. Teď je jen na nich, jak určitou frustraci z pohárového týdne odbourají (nebo neodbourají) při vstupu do ligy. A jak se psychicky zocelí před odvetami. Ani se nenadějeme a budou tady. Už příští týden.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz