Glosář - Úkoly byly rozdané jasně: Sparťané měli ve své situaci povinnost zdolat kyperský APOEL za každou cenu, Plzeň a Liberec si jely na stadiony favorizovaných soupeřů pro zázrak. A Liberec si ho i přivezl. V součtu s triumfem Sparty, které to sice trvalo, ale s prvním říjnovým dnem už snad konečně našla tu správnou sestavu, tedy český fotbal zaznamenal úspěšný pohárový čtvrtek.

A v koeficientové tabulce je tak Česká republika v dostizích se Švýcary a Turky vysněné 12. příčce na dohled - aktuální tabulku si prohlédněte zde. Připomeňme, že ona 12. příčka by českému mistru v přespříští sezoně zaručovala přímý start v Lize mistrů, proto je tak cenná. K tomu, aby se to povedlo, dělají tři čeští účastníci v právě probíhající Evropské lize zatím poměrně dost.

Obrat: Obrana nedělala trable, ale zařizovala góly

Sparta-APOEL 2:0. I v porážce je někdy skryta příští výhra. Po svých předchozích neúspěších mluvili sparťané hlavně o rozhodčích, do jisté míry oprávněně, po derby na Slavii už ale věděli dost dobře, že tam si všechno pokazili sami.

A tak šli do sebe, jak hráči nyní prozradili, v týdnu v kabině padala i hodně ostrá slova. A vyústěním toho všeho pak byla perfektní koncentrace týmu na duel proti APOELu.

Vědomí, že tohle už se zkazit nesmí, hráče nesvázalo, ale namotivovalo. A nejen to, správný výstup z derby si pro sebe tentokrát udělal i trenér Zdeněk Ščasný, který zase trochu pootočil sestavu a rozestavení. Tentokrát ovšem do tvaru, který bezezbytku fungoval. Nehrál přitom systém 3-5-2, ani 4-4-2, ale 4-3-3. 

Frýdek se objevil na místě, které mu sedí nejvíc, tedy na pozici levého obránce, se kterým na něj možná myslí v rejstříku svých alternativ i reprezentační kouč Pavel Vrba. Na stoperu už snad Costa po dlouhých měsících převýchovy z krajního obránce začíná chápat, co se po něm chce - a pozici druhého stopera převzal dosud silně opomíjený Jakub Brabec.

Pomohly mu k tomu dva faktory: Matěj Hybš už svou chybou v derby, v sezoně zdaleka ne první, naštval tentokrát Ščasného tak, že trenérova dlouho trpělivá ochranná ruka nad Hybšovou hlavou zmizela. A ze zdravotních důvodů vypadl Mario Holek.

Po celém světě čekají na svou šanci tisíce náhradníků. A nutno říct, že málokdo ji tedy umí uchopit tak, jako se to teď povedlo právě Brabcovi. Směrem dozadu podal suverénní výkon a navíc připojil i nepřehlédnutelnou ofenzivní nadstavbu. Skvělou kolmou přihrávkou založil první gólovou akci Sparty a druhý zásah přidal po standardní situaci sám.

Brabec tedy tentokrát ukázal svou lepší, či lépe řečeno, patrně nejlepší možnou tvář. Jeho pozice byla doposud špatná patrně kvůli velkým výkyvům na jaře, možná i proto, že se Ščasnému nehodil do jeho tříobráncového experimentu. Když teď na podzim naskočil Brabec třeba proti Baníku, šla přes něj snadná branka při standardní situaci.

Na svou velkou šanci čekal dlouho. A když se jí teď dočkal, zhostil se jí excelentně.

Když Ščasný mluvil po derby o tom, že dvě tři pozice v sestavě by asi potřeboval posílit, mluvil dost možná o pravém obránci. Steinhöfer umí jen útočit, Mareček zase jen bránit, někdy tu hrává z nouze Frýdek, přes nohu. Čili ani to všechno dohromady nedělá jednoho Kadeřábka. Tentokrát tedy padla volba na defenzivně laděného Marečka - a proti APOELu vyšla.

Sparta hrála snad prvně v sezoně konzistentně, s maximální koncentrací. Všechna čest. Zároveň tedy nutno dodat, že APOEL ji opravdu moc neprohnal. "Chybělo nám pět hráčů z obvyklé základní sestavy, musel jsem postavit i 18letého dorostence," konstatoval po utkání kapku schlíple kouč hostí Temuri Kecbaja.

Na hostech sice bylo vidět, že jim balon nepřekáží, ale až do inkasované branky neměli na žádné vlastní útočení ani pomyšlení. A když se o něco začali pokoušet později, zastavovala Sparta jejich akce častokrát už v zárodku, když dobře napadala ve středu pole a dařilo se jí soupeři míče rychle, čistě a efektivně odebírat.

Nepříjemností je nicméně pro Spartu fakt, že Matějovský a Jiráček dostali žlutou kartu v Tripolisu i tentokrát, takže na Schalke už budou hrát s hrozbou stopky. Ta přichází po třetím napomenutí a mohla by je škrtnout ze soupisky pro domácí odvetu s německým klubem, který je v soutěži zatím naprosto suverénní.

A teď to chce pro Hejdu s Baránkem ochranku

Villarreal-Plzeň 1:0. Žlutou ponorku, jak se domácímu týmu přezdívá, honili Plzeňští marně. Hráči Viktorie, doma v lize patrně nejrychlejší, byť už zdaleka ne tak rychlí jako v začátcích slavné Vrbovy éry, ve Villarrealu zjistili, že fotbalová rychlost může mít ještě mnohem vyšší dimenze.

A nejen rychlost v pohybu, ale i v distribuci prudkých, a přitom velmi přesných přihrávek. Villarreal prokázal, že fazónu má teď opravdu jako hrom a že když vévodí soutěži, v níž působí i Real Madrid s Barcelonou, není to jen dílem nějaké náhody.

Plzeň mohla bodovat, jedině kdyby všechny pokusy soupeře s úspěchem přestála. Bojovala poctivě, trenér Krejčí svým svěřencům nic nevytýkal, nicméně s vykrýváním útočné hry soupeře měla Viktoria tolik práce, že sama se k ohrožení soupeřovy branky prakticky nedostala.

"Na míče za obranu, které Villarreal hojně používal, jsme byli připravení," řekl po zápase kapitán hostí Václav Procházka. To měl částečně pravdu, ve finále tyhle situace častokrát dobře řešil brankář Kozáček. Jednou to ale soupeř zkusil trochu jinak - nikoli dlouhou přihrávkou, ale nájezdem z hloubi pole - a to Procházku a spol. zaskočilo.

Klasika. Plzeň ztratila míč na útočné polovině a soupeř toho dokázal využít dřív, než se Viktoria zformovala do nějakého efektivního defenzivního postavení. Brazilec Baptistao proletěl kolem Procházky tak rychle, že ho český reprezentant nestačil ani zfaulovat - a Baránek už by ho pak nečistě musel zastavovat uvnitř šestnáctky. Zbývala jediná šance, že Baptistao v souboji s Kozáčikem pokazí koncovku, což se nestalo - a bylo vymalováno.

Nejenže jede Plzeň ze Španělska tradičně bez bodu (podobně i Vrba prohrál v Barceloně či na Atlétiku), tentokrát si ale na zpáteční cestu přibalila i problém v podobě červené karty udělené právě Procházkovi.

V příštím utkání na stadionu Rapidu Vídeň bude totiž znamenat automatickou stopku. V situaci, kdy Viktoria prokázala opravdu mimořádnou laskavost Romanu Hubníkovi, jehož pustila do Olomouce, aby si tam řešil své rodinné problémy, jsou nyní kádrové rezervy v podstatě vyčerpány a Baránkovi s Hejdou by měl možná majitel klubu Tomáš Paclík pořídit ochranku, aby se jim do zápasu ve Vídni nic nestalo. Při dalším výpadku už by totiž musela následovat nějaká zoufalá improvizace, snad s Limberským nebo Matějů.

A právě zápasy s Rapidem Vídeň asi rozhodnou mnohé.

Z kulometné palby soupeře vyšli vítězně, jako v Udine

Marseille-Liberec 0:1. Co doma s Bragou ztratili, to si z Marseille nečekaně přivezli. Nevím, jestli má liberecký trenér Jindřich Trpišovský smlouvu s ďáblem, nebo jestli naopak stáli nad jeho hochy na stadionu Vélodrome všichni svatí, ale štěstí tam měli každopádně obrovské. Přičemž, jak známo, štěstí přeje připraveným. A těm, co mají po ruce vynikajícího gólmana.

Tomáš Koubek předváděl zákroky opravdu famózní, byl schopen reagovat i na to, že střely před ním po teči měnily směr - troufnu si tvrdit, že ve čtvrtek šlo o největší brankářský výkon večera v rámci celé Evropské ligy.

Něco za něj pochytala i obrana, když se i spoluhráčům dařilo vhodně vykrývat správné prostory a úhly, nicméně Koubek chytil několik opravdu čistých gólových střel. Takhle mimořádný brankářský koncert předvedl v českém podání naposledy snad Martin Vaniak, když se v roce 2007 právě od jeho mimořádného výkonu odpíchla Slavia ke slavnému postupu do Ligy mistrů přes Ajax Amsterdam.

Tou dobou slavil Tomáš Koubek teprve 15. narozeniny, ale zdá se, že by po Vaniakovi, přezdívanému Čaroděj, mohl teď jeho kouzelnickou hůlku zdědit. Protože tohle bylo fakt něco.

Impulzivního gólmana, který v létě hájil českou bránu na ME "21", koupila v létě Sparta ze sestupujícího Hradce Králové, a protože má na Letné momentálně gólmanů dost, půjčila ho Liberci. A tam odvádí výtečné služby. Dobré zákroky Koubek předvedl i v sobotním ligovém šlágru v Plzni, načež si velmi vyčítal svou chybu v rozehrávce, která domácím pomohla k vítězství. V Marseille však tenhle svůj hříšek odčinil víc než dobře.

Střelecké pokusy 33:5, z toho na bránu 11:1, držení míče 71:29 %. Liberec v Marseille přežil kulometnou palbu, podobně jako při Šilhavého tažení pohárovou Evropou v Udine. Tam soupeře zdeptal i rychlými protiútoky a vyhrál 3:1.

V Marseille vytáhl Liberec z ofenzivního rejstříku prakticky jen jednu šťastnou Coufalovu střelu po standardní situaci - a světe, div se - na tři body z Marseille to stačilo! Liberec je tak zpátky v postupové hře a moc by potřeboval, aby i po příští rundě, která se hraje pod Ještědem, zůstal soupeř z Groningenu v tabulce bez bodu.