Glosář - Všechny ligové siločáry se v neděli protnou na pražské Letné v utkání Sparta-Plzeň. Už léta asi slávisté nefandili rudému rivalovi tak mocně, jako se k tomu přemohou tentokrát. Jde jim o titul, a to ve hře, v níž plzeňská Viktoria i po Velikonocích pořád drží v tabulce o bod lepší pozici než červenobílí.
Seznam zastávek, na kterých plzeňští fotbalisté mohou ještě vykolejit, už se přitom povážlivě zkracuje. Každopádně právě nad tou letenskou visí asi největší otazníky, vykřičníky, či jaká interpunkční znaménka si zamanete.
Kromě výsledku nedělního šlágru však budou všichni napjatě sledovat ještě jeden faktor: A sice jestli se prodlouží série "titulových" zápasů, ve kterých rozhodne či spolurozhodne simulantský podvod propojený s chybou rozhodčího, a tím pádem s dalším zesměšněním a degradací ligy.
Je to smutné, ale je to tak. Simulantství se v lize stalo přinejmenším tématem měsíce. A viníky jsou všichni: hráči i rozhodčí. Stejně tak asociace a její nepoužitelné regule, v neposlední řadě nesoudní fanoušci - a snad tak trochu vlastně i celá česká realita, ve které už se stalo tak nějak tristní normou, že podvodník obvykle netratí. Ba právě naopak.
Nemyslete si. I pod fialovým čírem se někdy může urodit záblesk myšlenky. I když… On to asi bude spíš reflex, popsatelný zhruba slovy: "Jé, hele, tady do vzduchu trčí nohy! Tak hurá do nich! Spadnout, zařvat - a je to pentle? Jo, je to pentle!"
Slavný americký detektiv Nick Carter by k nedělnímu skoku plzeňského fotbalisty Martina Zemana do nohou Veliče Šumulikoského, veterána v dresu Slovácka, s výrazem hlubokého opovržení v tváři patrně pravil: "Jak primitivní!"
"Ale jak účinné!" returnoval by s ďábelským gustem hrabě Rupert von Kratzmar z filmové "Adély". A spolu s ním kromě viktoriána Zemana bezesporu i mnozí další simulanti, třeba barcelonský Luis Suárez, všech fotbalových hajzlíků král.
Vítejte v epojisteni.cz lize. Fair play v ní vskutku nehledejte!
Ano, milé děti, ve filmových komediích a v pohádkách to obvykle končí dobře pro ty hodné, čestné a spravedlivé. Ale kupříkladu takový fotbal vás hodně rychle naučí, že realita života bývá někdy značně odlišná. "Ejejejejejejej, fair play u mě nehledej, raděj rychle utíkej," jako by na vás z chaloupky na muří nožce houkla Baba Pelta, pardon, samozřejmě Baba Jaga.
Ve třech ligových kolech v řadě si takhle pro penaltu, alespoň tedy podle mě, došli slávista Ruslan Mingazov, sparťan Josef Šural a teď viktorián Martin Zeman. (Ano, beru v potaz, že u Šurala šlo možná o situaci diskutabilní; nicméně i někteří sudí s ligovými zkušenostmi, se kterými jsem případ konzultoval, míní, že tohle by se jako penalta pískat nemělo. Názory se tu ovšem různí a především komise rozhodčích před týdnem patrně dospěla k závěru opačnému. Soudě alespoň z toho, že ve svém komuniké celou věc přešla mlčky. Ale nezasekávejme se, prosím, na té jedné epizodě, řešme ten simulantský "fenomén" jako celek.)
Přijde mi přirozené, že penalta by se měla pískat poté, kdy se bránící hráč dopustí v šestnáctce faulu. Tedy nikoli poté, co do něj útočící hráč zcela cíleně vletí, aby pak mohl do kamery říci ono obligátní: "Kontakt tam byl." Pravda, teď tu máme upgrade, plzeňský skokan Zeman už se v neděli před tu kameru ani neobtěžoval.
To asi aby si s kamarády nekazil radost z vítězství nad Slováckem, které Viktorii zase o kousek přiblížilo k titulu. A kdo si za pár let vzpomene, jakými hříchy byla ta cesta dlážděna, že ano?
Z pokutového kopu nařízeného za Zemanův pád "sichroval" Bakoš plzeňské vedení proti Slovácku na 2:0. Připomeňme, že Slavia díky Mingazovově skoku plavmo vyrovnala v samém závěru skóre derby "S" na 1:1 a penalta pískaná po Šuralově pádu pomohla Spartě porazit Brno 3:2. Situace, o kterých se tu bavíme, tedy byly pro konečné výsledky zápasů poměrně zásadní.
Proč by neskákali, když nic nehrozí a všem to přijde normální?
A co se děje dál? Nic. Výsledky se zapíší, do tabulek připočítají, sem tam si někdo zažbrblá - a víc už víceméně nic, jen sudí Franěk si zatím za slávistův let, jenž proměnil v penaltu, musel dát na tři kola klídek, ale kvůli tomu se asi věšet nepůjde. "Důležitý jsou body, na všechno ostatní se vys…," nabízejí se k až nihilistickému výkladu zdejšího fotbalového světa běhu slova Pepíka Hnátka z Okresního přeboru.
Reální trenéři tomu, alespoň před nastavenými mikrofony, říkávají jen v detailu jinak, třeba "chytrost hráče" a podobně. No a v tomhle podvodnickém peklíčku my si tady hezky žijeme.
Vrcholem všeho je samozřejmě zjištění, že v rámci neustálého přepisování Disciplinárního řádu FAČR došlo i k úpravě, která nyní disciplinárce znemožňuje trestat simulanty alespoň zpětně, na základě videozáznamu. Přinejmenším pokutou. Prostě to teď prý nejde a náprava se může dostavit až od nového soutěžního ročníku.
No a pak se fotbalistům divme, že skákají, vždyť by byli skoro hlupáci, kdyby to nezkoušeli, ne? To se musíme opravdu skoro ptát, proč si hrát na Mirky Dušíny, když za to si nic nekoupí, zatímco fixlování jim v klidu může přihrát body, prémie, tituly, poháry - a veškeré riziko je přitom čistá nula?
Pravda, mohli či spíše měli by od sudího dostat za simulování žlutou kartu. Ale nedostanou! Jako třeba takový Michael Krmenčík. Už v první půli zápasu Plzeň-Slovácko domácí útočník nahrál penaltu tak, že to bylo jasně vidět nejspíš i z orbitální stanice Mir. Tady sice ze sebe sudí Pavel Orel tak totálního blba, aby i za tohle pískl penaltu, ještě neudělal. Ale na to, aby simulantovi podle pravidel udělil žlutou kartu, na to už v Plzni koule neměl. Bohužel.
Na začátku i konci celého příběhu se nám tak řetězec složený z bezskrupulózních simulantů, chybujících sudích a skandálně bezzubého disciplinárního řádu promění v pekelný kruh.
Jistě, pomůže úprava řádů, pomůže video, ale pomohla by i soudnost klubů a jejich fanoušků. Aby vedle těch, co s gustem pokřikují na druhé, přibyli i ti, jimž je stydno, když se takového podvodu dopustí i hráč oblékající barvy právě toho jejich klubu.
Pravda, uznávám, že v zemi, jejíž ministr financí začne v okamžiku vlastního problému s účetnictvím předvádět divadýlko o "chuděrce, co to vyplňovala prvně, tak se spletla, no bože", toho zrovna po fotbalových fanoušcích chci asi nejspíš trochu moc.
Ale někde se začít musí. Pokud si tedy na tohle trapné divadlo nechceme zvyknout navěky.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
