Glosář – Žít v pohádkovém světě, začalo by možná všechno nad třemi kolíbkami, nad nimiž by sudičky – kdoví proč – právě pro tuhle sezonu Evropské ligy určily, že Sparta bude v pohárech povětšinou zase vyhrávat, Plzeň zhusta remizovat a Liberec že nejčastěji pozná zasmušilost porážek.
Nechám na každém, zda věří, že osud jest vepsán ve hvězdách, nebo že si ho naopak může určit sám, ono asi jak kdy, nicméně čtvrteční čtvrtá "runda" zápasů Evropské ligy právě nastíněné dějové linky českých účastníků jenom potvrdila.
Poslední dobou se jimi bohužel stále častěji prolíná i bílý doktorský plášť. Sparta už si na to, že hraje jen s půlkou kádru, když zbytek zdlouhavě marodí, musela zvyknout – a ve čtvrtek našla i velmi efektivní způsob, jak vyhrát, a přitom zbývající hráče zcela nevysílit.
To Liberci ďábel schválnosti vyrval celý střed defenzivy a vnutil mu čirou improvizaci. A jak se ukázalo, Stadion Artemia Franchiho ve Florencii není zrovna prostředím, kde by se takové experimenty z nouze mohly dočkat milosrdenství.
Ze tří českých účastníků soutěže má nyní Plzeň kádr nejširší, s vysokou mírou zastupitelnosti. S personální kalamitou tedy nebojuje, přesto také u ní včera sehrál nemilou roli zdravotní výpadek. Sice jediného hráče, zato velmi překvapivý a na poslední chvíli. Když se v rozcvičení těsně před zápasem zranil Limberský, problémy se dostavily.
Válka se soupeři? Ne, s doktory
Samozřejmě, když vás při zápase nějaký šílenec "nabere na vidle" a zraní vás, nic nenaděláte. Ale řadě svalových či jiných zranění lze s jistou mírou pravděpodobnosti preventivně předcházet. Hráči řady velkých klubů běžně pobíhají při trénincích polepeni čidly a kontrolkami, které zvěstují, jak jsou jednotlivé partie jejich těla namáhány či narušeny. Naměřeným hodnotám pak u konkrétního jedince samozřejmě lze přizpůsobit přípravu, regeneraci, ale třeba i jídelníček nebo režim dne.
Jak umí série zranění zničit sezonu, o tom by vám mohl dlouhé hodiny vyprávět nejen Arséne Wenger z Arsenalu, ale třeba i další slavný kouč Pep Guardiola. Zejména po zkušenostech z Bayernu Mnichov, kde se ocitl v prudkém sporu s Hansem-Wilhelmem Müllerem-Wohlfahrtem. Dlouholetý klubový lékař a vyhlášený ortoped měl v Bayernu postavení srovnatelné snad i s Franzem Beckenbauerem. A najednou mu Guardiola řekl "Adios", protože se jeho představa o zdravotní péči se zaběhanými mnichovskými zvyklostmi prostě neslučovala.
I ve Spartě v létě v tichosti část svého lékařského týmu vyměnili, protože vlna jarních zranění byla příliš velká a absence příliš dlouhé. Jenže o pár měsíců později přišla ta vlna zase – a hledání klíče k lepšímu řešení tak musí pokračovat. A v Liberci, byť v tamních skrovnějších podmínkách, patrně jakbysmet.
Fotbal je místem, kde se logika prolíná s paradoxy stejně přirozeně, jako když se gin uvnitř sklenice potká s tonikem. Možná proto dochází u Sparty na jaře i na podzim k souběhu zdravotní krize a velkého sportovního úspěchu. Jak známo, před půl rokem došla zraněními průběžně decimovaná sparťanská jednotka až do čtvrtfinále Evropské ligy. A tentokrát má i pod mladým trenérem Holoubkem opět velmi dobře zaděláno na to, že ze skupiny postoupí – a pak už se uvidí, co dál.
Spartě chybí k jistotě postupu uhrát bod. Plzeň sice ještě nemusí propadat panice, ale její pozice v tabulce je slabší, moc by jí proto v příštím kole "píchla" pomoc Astry v souboji s Austrií. Nejnižší postupové karty z českého tria teď drží v ruce Liberec.
Našli cestu, jak se proplést pavučinou
Sparta – Hapoel Beer Ševa 2:0. Po návratu z Izraele, kde nad sparťany stáli všichni svatí, to když pomohli brankáři Koubkovi vyřešit opravdu nejednu zapeklitou situaci, zatímco hostím stačil k vítězství prakticky jeden povedený útok, neskrývali Pražané své překvapení z toho, na jak kvalitního protivníka v tomhle koutě světa narazili.
Potvrdilo se, že se výhra 2:0 v Miláně, ani následná domácí remíza se Southamptonem neurodily na kontě Hapoelu náhodně. V duelech proti silným protivníkům izraelský celek účinně napadal jejich rozehrávku a po zisku míče okamžitě velmi nebezpečně atakovat jejich nezformovanou obranu. V prvním utkání proti Spartě osvědčil i pestrou útočnou činnost.
V odvetě na Letné už toho předvedl mnohem méně, i proto, že mu sparťanský taktický plán jeho nejúčinnější zbraně zablokoval. Výhoda Sparty spočívala i v tom, že se jí v Izraeli podařilo vyhrát, díky tomu mohla Pražanům k radosti na Letné stačit případně i remíza. Jinými slovy: Sparta nebyla nucena tlačit se do šturmu za každou cenu a zbytečně riskantně.
Místo toho v klidu sledovala, jak si soupeř za půlící čarou rozmístil svoji obrannou "pavučinu", v níž zprvu poměrně účinně zachytával sparťanské pokusy o rozehrávku i vysoké nakopávané balony. Jenže tím to končilo, cesty k případným izraelským protiúderům už měla Sparta pečlivě pokryté.
A když pak sama zkvalitnila rozehrávku, získala tím na hřišti konkurenční výhodu, díky níž se začala dostávat stále blíž k soupeřově brance a střelecky ji ohrožovat. Cesta labyrintem obranné sítě Hapoelu nebyla snadná, ale Holoubkovi svěřenci si ji našli: V zahuštěném prostoru museli přesně kombinovat krátkými, o to však svižnějšími přihrávkami a narážečkami, hranými "z první". To celé v dynamickém, nikoli náhodném pohybu celého postupujícího roje.
A vlastně pokaždé, kdy se tahle sekvence přihrávek podařila, vytvářeli tím sparťané brance soupeře nebezpečí, protože pokrytí zóny přímo před ní nemá Hapoel zdaleka tak zajištěné jako "přístupovou cestu" ze středu pole.
Do poločasu získala Sparta náskok 2:0 a pak si mohla užívat výhod situace, v níž se role obrátily. Sama se dostatečně vysoko od vlastní brány rozestavěla tak, že těla jejích hráčů připomínala hustý les. A Hapoel se v něm jednoduše ztratil. A také asi trochu zmrznul. Statistické údaje o 61 procentech držení míče v zápase si může nechat leda zarámovat, v téhle šachové partii nabídla Sparta jak lepší strategii, tak i její provedení. Ač teprve studentem profilicence, předvedl David Holoubek v tomto utkání mistrovskou práci a jeho svěřenci, držící se neobyčejně poctivě a důsledně příslušné partitury, jakbysmet.
Mediální chvála samozřejmě tradičně míří za Bořkem Dočkalem a Davidem Lafatou, kteří se "motali" u gólových situací, Sparta však tentokrát opravdu fungovala jako jednolité těleso. A kdybych měl přesto vyzvednout jedno jméno, tak bych ukázal na Lukáše Marečka.
Jeho výkonnost se někdy pohybuje po dosti strmých křivkách. Leckdy působí na hřišti zakřiknutě, jako by z nějaké nadbytečné skromnosti či snad pocitu nízké pozice v hierarchii týmu dával ostatním přednost – a z toho pak plyne řada jeho alibismem načichlých přihrávek.
A najednou, simsalabim, se ve středu pole ocitl Mareček se stoperem Holkem, protože jiní vhodní hráči pro tyto pozice už prostě Spartě nezbyli. A světe, div se, když se najednou Mareček neměl na hřišti před kým krčit, když věděl, že je to tentokrát na něm, začal zčistajasna fungovat jako precizní distributor rozehrávky, velmi přesně pasující do strategického konceptu, který jsme si právě popsali.
Zároveň působil jako element, který velmi přesně čte hru, a objevuje se proto na správných místech, ve správných chvílích a se správným řešením. Lepší a sebevědomější výkon jsem od něj snad ještě neviděl, klobouk dolů. Zjevně by v něm mohlo být i víc, než si je možná sám ochoten připustit.
| 1. | Sparta Praha | 4 | 3 | 0 | 1 | 6:4 | 9 |
| 2. | Southampton | 4 | 2 | 1 | 1 | 5:2 | 7 |
| 3. | Hapoel Beer Ševa | 4 | 1 | 1 | 2 | 2:3 | 4 |
| 4. | Inter Milán | 4 | 1 | 0 | 3 | 3:7 | 3 |
K jistotě postupu schází Spartě desátý bod. Mít jich stejně tolik Hapoel, hrála by pro Spartu lepší bilance vzájemných utkání, která by se projevila i v případné minitabulce, jíž by mohl být teoreticky účasten i Southampton.
Inter už celkově nemůže získat víc bodů než 9, proto by se Spartě hodilo mu o ten jeden navíc ufrnknout, třeba už v příštím kole, až na Letnou přijede právě tým Southamptonu. Když toho večera zároveň Inter Milán neuspěje v Izraeli, mohly by Spartě k postupu stačit i body, co nasbírala doposud.
Všiml si Jarolím Krmenčíkovy formy?
Astra Giurgiu – Plzeň 1:1. Pokud los pošle českému klubu do cesty rumunského soupeře, žádný jásot se obvykle nekoná. Atraktivita protivníka fanouška neoslní, a navíc ta bilance! Pokud započítáme i nejčerstvější čtvrteční zápas, tak vězte, že z 10 posledních pohárových mačů zástupců těchto zemí vykřesaly české kluby všehovšudy 3 remízy.
Viktoria bohužel nezrušila kouzlo rumunských soupeřů, ani svou vlastní kletbu. Už ve 13 pohárových duelech v řadě Plzeňské míjí byť jen jediné vítězství, v té šňůře teď připsali k sedmi prohrám i šestou plichtu.
Výsledkově tedy musí být Viktoria zklamaná, protože přes koho už dělat výsledky, když ne přes aktuálně 10. tým tabulky rumunské ligy. Ale najdou se i jistá pozitiva. Zatímco v nedávném prvním utkání v Plzni Viktoria ke svému úžasu na Astru nestačila a v prohraném duelu byla herně viditelně horší, tentokrát v Rumunsku zprvu každý chvilku tahal pilku. A ve druhé půli pak Plzeň postupně hřiště opanovala. Vytvořila si i čisté gólové šance, jenže zjevně jich nebylo dost na to, aby v pohárech prvně od loňského září zabrala naplno, tedy tříbodově.
Na rozdíl od konkurence ještě pro Plzeň platí, že když musí v sestavě oželet Zemana, tak prostě použije Kovaříka nebo Kopice. Když se mimo formu dostane Ďuriš, začne góly střílet Krmenčík. Zástupnost je nyní v řadách Viktorie víc než slušná.
Ale když těsně před zápasem oznámil trenérům, že ho tahá sval, levý obránce Limberský, mozaika se přeci jen narušila. Náhradník Matějů jednak poslední dobou není zrovna na vrcholu formy, jednak při svém mládí působí v pohárech občas přeci jen ještě trochu splašeně. A ani pro mnohem zkušenější matadory není navíc nikdy jednoduché svléct těsně před výkopem nečekaně tepláky a jít na plac. Tím spíš na levého beka, kde to Matějů nemá zdaleka tak zažité jako vpravo.
První alternací za Limberského býval poslední dobou Zeman, jenže ten zrovna v Bukurešti scházel. Takže do akce šel za takto hektických podmínek Matějů. A soupeř to ho využil. Branka Astry padla dílem díky výborné kolmé přihrávce na domácího Stana, dílem proto, že Matějů v danou chvíli nedržel na hřišti zdaleka ideální pozici a v rozhodující chvíli asi lehce ztratil i prostorovou orientaci. Takže mu Stan pronikl za zády a navzdory snaze všech zúčastněných už se jeho gólové akci zabránit nepodařilo. Přestože první pokus Kozáčik vykryl, Rumun si našel i odražený míč.
Ostatně nebýt Kozáčikovy formy, mohlo to být po předchozím rohovém kopu už 2:0 pro domácí. Inkasovaný gól Viktorii nabudil a dvojice Petržela–Krmenčík záhy obnovila své občas reprízované gólové představení s parádním centrem a výstavním zakončením. Kdyby ve druhé půli Krmenčíkovo repete nezastavilo břevno, asi už by trenér Jarolím neváhal, kterého útočníka s ideální formou nyní do národního týmu doplnit. Stejně tak Petržela měl po parádním Hrošovského sólu trefit poloprázdnou bránu, byť už stál trochu z úhlu, ale času měl relativně dost.
Plzeň prokázala potenciál vítězit, ale nenaplnila ho. Teoreticky ještě ovšem na nápravu nemusí být pozdě.
| 1. | AS Řím | 4 | 2 | 2 | 0 | 12:6 | 8 |
| 2. | Austria Vídeň | 4 | 1 | 2 | 1 | 8:9 | 5 |
| 3. | Astra Giurgiu | 4 | 1 | 1 | 2 | 5:9 | 4 |
| 4. | Viktoria Plzeň | 4 | 0 | 3 | 1 | 3:4 | 3 |
Viktoriáni sice nešetří bojovnými slovy, že si teď pojedou pro vítězství do Říma, ale ať už to tam s nimi dopadne jakkoli, neméně důležitou roli sehraje zápas Austria–Astra. Pokud se na svět budeme dívat reálnou optikou, tak Viktorii by maximálně hrálo do karet, kdyby se v něm ve Vídni urodila remíza.
Pak by totiž klidně mohla přijet z Říma s prázdnou, a přesto by se před Austrii mohla ještě posunout výhrou ve vzájemném domácím utkání v posledním kole. A pokud by zároveň Řím neprohrál v Rumunsku, slavila by postup Plzeň.
Jako nereálné bych to neviděl, ale těch "pokud" a "jestliže" by se opravdu muselo sejít hned několik najednou.
Když musí hrát basista na hoboj
Fiorentina–Liberec 3:0. Nalijme si čistého vína. Pokud má český klub, a to ještě nikoli z dvojice nejbohatších, uspět proti přednímu celku Serie A, pak se to může povést, jen když mu všechno vyjde opravdu na tisíc procent.
A tohle jaksi nebyl ten případ.
Z pohledu delší časové perspektivy si Liberec na nedostatek štěstí v pohárech rozhodně stěžovat nemůže. Tady bych připomněl zejména zápas v italském Udine, ještě ze Šilhavého éry, stejně jako loňské, už Trpišovského trenérské zastavení v Marseille. V obou případech liberecká branka přečkala s minimální úhonou cosi jako střelbu z těžkého kulometu.
Vybrané porce štěstí teď tedy vyvažuje seriál smolných historek. O tom jak Karabach vyrovnal těsně před koncem, jak před PAOKem postihla Slovan průjmová epidemie, nebo jak se s Řeky i Fiorentinou dala doma uhrát rozhodně alespoň remíza, ale neuhrála se.
Epos o smutných hrdinech pokračoval ve Florencii, kde se dal logicky čekat tlak domácích, jenže Liberci se jako z udělání zrovna odporoučelo vlastně celé centrum defenzivy. Kvůli vyloučení v minulém mači nemohl Trpišovský nasadit na štítového záložníka Breiteho – a v kontextu s kalamitou kolem stoperů asi začalo mnohým svítat, že obrana Liberce bude tentokrát improvizovaná natolik, že je skoro nemožné, aby nápor Fiorentiny ustála.
Kapitán Pokorný se po zranění kolena do utkání včas zregenerovat nestačil, k dispozici nebyli ani Latka či Karafiát. Tak hrál vedle posledního čistokrevného stopera Hovorky z nouze Coufal, obvykle krajní bek. Aby toho nebylo málo, odnesli ze hřiště brzy i zraněného Hovorku. A čeho je moc, toho už je prostě příliš.
Zvlášť když za Breiteho naskočil dosud méně nasazovaný Igor Súkenník, a ten v přemíře snahy nabídl domácím zbytečným faulem, spáchaným kdesi vzadu u brankové čáry, na pozici, z níž se branka přímo ohrožovat nedala, výhodu pokutového kopu. A pak už to jelo. Třeba včetně Coufalova promáchnutí před gólem číslo 2.
Na to, že si vlastně trampská skupina z Liberecka a okolí přijela zahrát s italskou filharmonií, přičemž z provozních důvodů dostal kytarista nouzově do ruky pikolu, basista hoboj a zpěvák musel zasednout k harfě, dopadlo to vlastně nakonec ještě relativně únosně.
| 1. | Fiorentina | 4 | 3 | 1 | 0 | 11:2 | 10 |
| 2. | Karabach | 4 | 2 | 1 | 1 | 6:7 | 7 |
| 3. | PAOK Soluň | 4 | 1 | 1 | 2 | 2:4 | 4 |
| 4. | Slovan Liberec | 4 | 0 | 1 | 3 | 4:10 | 1 |
Jak vidno, pokud chce Liberec postoupit, musí tak jako tak vyhrát oba zbývající zápasy, tedy doma s Karabachem a pak v Soluni. Zda to bude stačit, nebo ne, o tom spolurozhodnou výsledky dalších utkání, ovšem šance je spíš asi jen teoretická.
Každý další uhraný bod by byl pro Liberec každopádně užitečný. Ať už do koeficientu, nebo do kasičky. K základnímu startovnému 2,6 milionu eur totiž zatím Slovan přihodil jen 120 000 eur za remízu v Baku. Pravda, 2,72 milionu eur, tedy 73,4 milionu korun rozhodně není suma k zahození, ale proč to nevylepšit alespoň o jednu prémii za vítězství (360 000 eur), vždyť 9,7 milionu korun dneska na chodníku jen tak někde nenajdete.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl – Aktuálně.cz
