Glosář – Do kvalifikace o světový šampionát v Rusku vstoupili čeští reprezentanti domácí remízou 0:0 se Severním Irskem.
Není třeba kvůli tomu skákat ze skály, k jásotu ten výsledek ale samozřejmě také nevede. Z hodnocení tentokrát není třeba dělat žádnou vědu, je to úplně jednoduché: stačilo některou z velmi dobrých příležitostí proměnit v gól – a všechno by se hned vyrýsovalo v mnohem optimističtějších barvách.
Jenže trefit při 15 střelách jedinkrát prostor brány je trochu málo. A ani Václav Kadlec se tím jediným zakončením, jímž brankáře McGoverna ani neprotáhl, pyšnit nebude. Samozřejmě stejně jako Filip Novák, jenž se ocitl v šanci zápasu a z bezprostřední blízkosti minul branku, tyč, body, vítězství – a doufejme, že ne cestu do Ruska. Ale těch šancí bylo víc a nemá smysl se vozit po jednotlivcích za to, že je neproměnili. Kdyby Kadeřábek využil nadějnou situaci hned v úvodu utkání, třeba by Češi vyhráli 3:0 s prstem v nose. Ale nestalo se, realita byla jiná.
Za pokračujícího stavu 0:0 se pak začala obnažovat nízká míra zkušenosti většiny hráčů týmu s tak důležitými zápasy.
Mezistátní kvalifikační duely mají přeci jen trochu jinou atmosféru než ty ligové či pohárové. A i když proti vám nestojí zrovna míčoví kouzelníci, což hráči Severního Irska nejsou, i tak se mladší generace musí naučit tyhle zápasy hrát. A najít ve svých řadách lídra nebo raději lídry, kteří by spoluhráče svým výkonem, kvalitou hry nebo neotřelými nápady strhli. Případně třeba i křikem, čímkoli. Právě tohle totiž v českém koktejlu, který se na Letné podával v neděli večer, vedle vyšší úspěšnosti v koncovce chybělo.
Realitu většinou neoklamete. Jak známo, na Euru Češi herně i výsledkově propadli, řada zkušených (Čech, Plašil, Limberský, Hubník, Lafata) pak po turnaji skončila. Podobně se patrně zachová časem Rosický, pro zranění teď scházeli Sivok s Dočkalem. To dává dohromady výpadek borců s 527 mezistátními starty.
Lehkost ze zápasu s Arménií se vytratila, chyběla odvaha
Fotbalisté, jež měl Karel Jarolím na hřišti i na lavičce k dispozici, a to jich byly dohromady dva tucty, by těch startů nedali všichni dohromady ani 400. Na trávníku se objevil jediný třicátník – Michal Kadlec. A koneckonců, všechno, co se teď děje, je premiérové i pro Karla Jarolíma. Jeho zkušenosti jsou sice nezměrné, ale vždy probíhaly jen na klubové platformě, s národním výběrem, ať už jakékoli kategorie, pracuje prvně.
Ve středu tým velmi příjemně překvapil v přípravném, řekněme možná spíš tréninkově-přípravném utkání s Arménií, v němž se vystřídaly dvě jedenáctky, Češi vyhráli 3:0 a hráli pořád dynamicky, pěkně kolmo dopředu, přičemž obvykle postupovali vpřed kombinacemi na dva dotyky.
A tady se právě ukázalo, co znamená kvalifikační zápas a závaží na duši, které s sebou nese. Protože na Letnou se ze suverenity a lehkosti předváděné proti Arménům v Mladé Boleslavi nepodařilo přenést prakticky nic. Přestože ta schopnost v hráčích zjevně je, na osvětlenější scéně, kde jde o všechno, ji tak dobře prodat neuměli. Což samozřejmě souviselo i s větší kvalitou a způsobem hry soupeře, to bezesporu.
Ale je prostě rozdíl, jestli jde balon od stoperů rovnou kolmo dopředu, anebo jestli si ho tým začne rozehrávat do šířky. A zatímco v Boleslavi hráči trenérovo přání kolmé hry plnili, v bitvě o body už je opanovala větší obezřetnost. Tady už si tolik nevěřili. Bohužel, sluší se dodat.
Ostatně i Karel Jarolím volil v sestavě opatrnější variantu, když nechal na lavici náhradníků Lukáše Pokorného, který proti Arménům v právě popsané herní činnosti doslova zářil a je na ni zvyklý i z Liberce. A vsadil raději na zkušenosti Michala Kadlece.
No a co si budeme povídat, ten hraje z pozice stopera takhle do šířky celou kariéru, takže by bylo trochu s podivem, kdyby teď najednou začal hrát jinak. Navíc poslední dobou v dresu Sparty zápas co zápas vyrobí nějakou "minelku", takže se ani nebylo co divit, když špatnou rozehrávkou nabídl šanci také týmu Severního Irska. Naštěstí zůstala nevyužita.
Střed zálohy musí šlapat víc, pánové
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Svým výkonem proti Severnímu Irsku se asi nikde příliš nebude chlubit Milan Škoda, slabší představení nabídli i David Pavelka a Jiří Skalák. Střídání některého z nich nejspíš mohla proběhnout i dřív, než se trenér nakonec ke změnám rozhoupal.
Pavelka se po zdravotních problémech se zlomeným žebrem, jež mu "odebraly" prakticky celé jaro, trápil herně už na Euru a forma z podzimu 2015 se zatím pořád ne a ne dostavit. I Skalák se uměl na hřišti prezentovat mnohem líp, v boleslavském dresu míval sílu a tah div ne jako Ribéry, teď nic takového nepředvádí, míč se mu občas zamotal mezi nohama.
Ostatně ve středu zálohy se Jarolímovi kupily největší problémy. Oproti Euru si musel škrtnout Rosického s Plašilem, kvůli formě i Koláře, následně vinou zranění Dočkala, následně Hořavu i Frýdka, zdvižená obočí či úšklebky inspirované možnou protekcí předsedova klubu vzbuzovala dodatečná nominace Martina Pospíšila z Jablonce. Do zápasu s Německem jistě kouče zkusí přesvědčit o tom, že ho opomíjí neoprávněně, třeba sparťan Lukáš Vácha, bezpochyby toužící po svém reprezentačním restartu. Každopádně lepší výkon než ten včerejší Pavelkův by to ve středu zálohy příště chtělo. Třeba i od Pavelky, jen prostě lepší.
Vladimír Darida si vedle něj zahrál svoji klasickou údržbu, jenže to už je prostě také málo. A to vzhledem k jeho schopnostem a potřebám týmu. Hrává pravidelně bundesligu, tu proskočí zpráva, že se objevil na nějakém potenciálním seznamu posil Realu Madrid, jindy zase AS Monaco. Jeho výkony v reprezentaci tomu ale, ať se na mě nezlobí, pořád neodpovídají.
Ano, Rosický je Rosický a Darida je Darida. To respektujme. Ale reprezentace potřebuje, aby si právě Darida už konečně našel nějakou svoji cestu. A své kvality už v národním dresu stydlivě neschovával a prodal je na sto procent.
Musí začít brát odpovědnost víc na sebe, musí produkovat víc nápadů, překvapivých přihrávek, začít tým dirigovat, už včera bylo pozdě. Nehaňme ho, to vůbec ne, buďme rádi, že ho máme, ale chtějme to po něm Má na víc.
Tým fakticky řídí třetí gólman. Věřme v kapitána Sivoka
S tím souvisí i uvolněná pozice šéfa kabiny, lídra týmu. Bez Tomáše Rosického či Petra Čecha, dvou přirozených autorit, se leadership jaksi vytratil. Marek Suchý, který navlékl na rukáv kapitánskou pásku, je sice hodný kluk, nic proti němu, ale že by zrovna on někoho dokázal vyburcovat a nabudit kabinu jako svým legendárním projevem Vladimír Růžička v Naganu, to od něj asi nikdo moc čekat nemůže.
Kabinu teď ve skutečnosti řídil nejzkušenější člen kádru Jaroslav Drobný, ale mít šéfa ve třetím gólmanovi, to asi v dlouhodobém horizontu žádné květy štěstí nepřinese. Předpokládejme, že se role kapitána napříště zhostí Tomáš Sivok a dokáže tým vyburcovat ještě líp, než jsme viděli teď v podání jiných, a to na hřišti i mimo něj.
Zvláštní pozastavení si zaslouží atmosféra na letenském stadionu. Asi jsem konzervativní, ale najatí bubeníci mně osobně spíš lezli na nervy.
Podstatnější ale byly prázdné sedačky všude na stadionu. Návštěva lehce nad 10 000 diváků, to je ostuda, neúcta, zklamání.
Jistě, sečetlo se toho víc. Fanoušky ještě asi nepustilo, že je tým svou hrou otrávil na Euru. Mimopražským navíc nevyhovoval nedělní termín s večerním výkopem, protože dneska ráno museli do práce. Ale hrací termín a čas určuje organizátor kvalifikace, to si nevybereme.
A jak už bylo řečeno miliardkrát, publikum v Praze je asi zhýčkané. Nicméně je to opravdu zvláštní, že na zápasy Sparty či Slavie chodily v předkolech evropských pohárů vyšší návštěvy než teď na "nároďák". Zasloužil by si od fanoušků větší důvěru a podporu, ať už se jeho zápas koná kdekoli.
Kampaň se nekonala, lidi nepřišli
Nejpodstatnější díl viny na slabé návštěvě má samozřejmě Fotbalová asociace ČR, která se tentokrát vykašlala na jakoukoli marketingovou kampaň, kterou by se zápasem spojila.
Jen si vzpomeňte, co se dělo před startem minulého kvalifikačního cyklu, kdy na každém rohu visel billboard s Pavlem Vrbou a fotbalovými mušketýry, co budou bojovat "Všichni za jednoho". Tentokrát ani ťuk, tedy já jsem si ničeho nevšiml.
Osmého října hrají Češi v Hamburku s úřadujícími mistry světa z Německa, v ostravských Vítkovicích se pak o tři dny později postaví proti Ázerbájdžánu.
Věřme, že se jim tam dostane větší divácké podpory než včera na Letné, stejně jako pak 11. listopadu na dosud neurčeném stadionu proti týmu Norska. Český tým má co zlepšovat, ale větší víru v srdcích svých fanoušků si určitě zaslouží.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
