Glosář - Přesně za týden, tedy příští pátek, chce Miroslav Pelta představit výkonnému výboru Fotbalové asociace ČR svůj návrh na osobu nového trenéra národního týmu.
Vybírat ho bude osobně, na dece na pláži, na dovolené v Řecku. Podle nejčerstvějších zpráv ji kvůli nějakému trenérovi přerušovat nebo zkracovat nehodlá. "Začínáme na tom pracovat," vzkázal včera národu. A všechno teď asi míní vyřešit po telefonu.
Tak ho nechme telefonovat a pojďme se sami zamyslet, kdo by se k národnímu týmu jako trenér hodil.
Jestli chvilku můžu mluvit za sebe... Dostal jsem otázku, kdo by byl podle mě ideálním trenérem české reprezentace. A neuměl jsem na ni odpovědět. Protože žádný ideální spasitel po mém soudu neexistuje. A bylo by nejspíš bláhové na nějakého univerzálního zachránce spoléhat.
Naposledy se téhle gloriole spasitele zpronevěřil jistý Pavel Vrba. Ani ne tak tím, co předvedl na Euru 2016, jako spíš svým překotným úprkem do Machačkaly, o jeden celý kvalifikační cyklus před řádným termínem vypršení jeho platného kontraktu s FAČR.
Je mi líto, ale tohle si musíme pořád zdůrazňovat: Nejlepším trenérem pro příští kvalifikační období by byl Pavel Vrba. Jenže to byl právě on, kdo kvůli své uraženosti a sobectví celou situaci zkomplikoval. A svým odchodem do Machačkaly dostal český fotbal do problémů spojených s nutností hledat teď reprezentačního trenéra narychlo. Bez odborné diskuse, bez expertních analýz, bez stanoviska Unie českých fotbalových trenérů.
Jak známo, 4. září se hraje kvalifikace MS 2018 proti Severnímu Irsku a každý den, kdy je pozice reprezentačního kouče neobsazena, míru komplikací před startem kvalifikace o MS v Rusku jen navyšuje.
I kolem Jarolíma s Haškem visí vykřičníky
Ať už Euro ve Francii dopadlo jakkoli, špičkového trenéra Česko mělo a on utekl. Kolikrát Pavel Vrba sám mluvil o tom, že trenér potřebuje čas na kontinuální práci? On tu možnost měl a plivl na ni. Těžko mohl čekat, že mu po Euru bude někdo za odvedenou práci děkovat, ale měl v ní pokračovat a chyby napravit. Raději utekl. Jak ostatně půl roku plánoval, i když teď trapně lže, že se rozhodl ze soboty na neděli.
Co si myslet o tom, když vám někdo jeden čtvrtek vypráví, že cítí velkou motivaci pracovat u reprezentace dál - a příští čtvrtek už má na sobě teplákovou soupravu s nápisy v azbuce. To je přímo kosmická flexibilita!
Ale nechme už pana Vrbu jeho dagestánskému osudu a dívejme se dopředu. Takže koho za něj? A proč?
Největší šance připisují kurzy sázkových kanceláří Karlu Jarolímovi. Co hovoří v jeho prospěch?
Po odborné fotbalové stránce se v zemi dlouhodobě těší respektu. Slavii vytáhl z totálního zmaru do Ligy mistrů a ke dvěma mistrovským titulům. Umí týmům vtisknout svůj herní rukopis, sází na technické typy hráčů s náležitou dynamikou.
V kabině si dokáže zjednat respekt a udržet v ní disciplínu. Spoustu zkušeností nabral jako hráč i trenér ve francouzském fotbale, prosadil se i v arabském světě, když se saúdskoarabským klubem Al-Ahlí došel až do (pravda, prohraného) finále asijské Ligy mistrů. V české lize nyní na lavičce Mladé Boleslavi působí od ledna 2014, takže o domácích talentech má dokonalý přehled z první ruky.
Co mluví proti Jarolímovi? Táhne se s ním pověst muže "nemocného na peníze". Zlým jazykům, očekávajícím, že by se v Jarolímově národním týmu začali točit hráči jak na kolotoči, podle zájmů hráčských agentů, by trenér musel až v praxi ukázat, jestli se mýlí.
Nicméně už mu nikdo neodpáře skutečnost, že angažováním obrovského množství hráčů a neustálým "přeoráváním" úspěšného kádru Slavie "pomáhal" červenobílý klub poté, co ho vytáhl k mistrovským nebesům, zase znovu srazit do problémů. A ani v Mladé Boleslavi si nejspíš nepamatují, kdy naposledy hráli dva tři zápasy v řadě ve shodné sestavě.
Jarolíma by navíc bylo podle všeho zapotřebí vykoupit z jeho současné smlouvy právě v Mladé Boleslavi, spekuluje se o částce 10 milionů korun. Zhruba tolik by Anži Machačkala měla na konto FAČR poslat za uvolnění Pavla Vrby.
A co bílý šejk Hašek? Není už u Arabů příliš dlouho?
Ivan Hašek se coby předseda Fotbalové asociace ČR v éře "post-košťálovské" těšil maxivní podpoře médií i veřejnosti, a byť část své popularity po předčasném odchodu z funkce ztratil, gloriola bývalého špičkového reprezentanta plus jeho vynikající vyjadřovací schopnosti by mu podporu fanoušků bezpochyby zajistily znovu.
Hašek s reprezentanty udržuje průběžné kontakty, po lidské stránce by je měl patrně velmi rychle také na své straně. Poté, co prošel jako hráč pomyslnou fotbalovou univerzitou Václava Ježka, naučil se mnohé o moderním fotbale i ve Francii, kde mimochodem nějaký čas společně ve Štrasburku působili právě s Karlem Jarolímem jako trenérská dvojice.
U národního mužstva už to Hašek zná jako hráč, asistent i trenér, byť tahle jeho kratičká epizoda v závěru kvalifikace o MS 2010 v JAR spásu nepřinesla.
Minusy? Od časů, co vedl Spartu, a to i v Lize mistrů, uplynulo už 15 let, v St. Etienne se ve francouzské Ligue 1 pohyboval před devíti lety. Od té doby s dvouletou pauzou spojenou s šéfováním českého fotbalu pracuje jako trenér v arabském světě.
A můžeme se asi jen dohadovat, jestli tam jeho trenérský talent a erudice vzkvétá, nebo stagnuje. Stejně tak jeho přehled o domácí soutěži asi nemůže být úplně dokonalý, i když dnešní doba satelitů a streamů svět zmenšuje.
"A když to nevyjde s Hášou, ani s Geronimem, tak to dá Míra nejspíš Víťovi," zní z fotbalových kuloárů.
Vítězslav Lavička je ve svazových službách, vede reprezentační "21", čili je tak nějak po ruce. Pěstuje si image velmi slušného, distingovaného odborníka, se Spartou získal titul, prosadil se jako trenér i v Austrálii, na starém kontinentu ale bránu Ligy mistrů neotevřel a do jarní části Evropské ligy se také neprobojoval, proto ze Sparty musel odejít. Vedení klubu mu vyčítalo, že hra jeho týmu je neměnná, nevariabilní, snadno čitelná.
Lavička působí možná dojmem až příliš hodného a mírného člověka. A blížící se kvalifikace bude vyžadovat spíš válečníka, pokud v ní tedy chce český fotbal uspět.
Objevily se i teze, že by si Pelta ze svazových služeb mohl překvapivě vytáhnout nikoli Lavičku, ale Luboše Kozla, donedávna působícího v ligové Dukle. Nic proti němu, ale skok z prostředí pražské Julisky, kde si mohl tak trochu laboratorně hrát se španělským herním stylem u týmu, který uprostřed tabulky nikoho moc nevzrušoval, až ke státní reprezentaci by mohl být přeci jen poněkud velký.
Hřebík: Expert číslo 1, ale rozpoutal by asi občanskou válku
Jestli jsem o někom v téhle zemi přesvědčen, že ví, kam se ubere moderní fotbal v příštích pěti či deseti letech a jak je potřeba se na to připravit, pak je to bezesporu Jaroslav Hřebík. Lepšího fotbalového analytika nenajdete. Jenže jeho cholerická vznětlivá povaha, spojená s nulovou ochotou k jakémukoli kompromisu, staví mezi něj a národní tým patrně nepřekročitelnou hráz.
Reprezentační kouč v dnešním pojetí musí být i zdatným manažerem, který v kabině rovná ega fotbalových milionářů (a tím nemyslím dva tři hráče z české kabiny, ale prakticky všechny). Tohle asi není role pro Hřebíka. Je vysoce pravděpodobné, že se zkušenými hráči by se velmi rychle ocitl takříkajíc na kordy.
Ano, v jeho prospěch by mohlo hrát, že velkou část národního týmu teď budou tvořit hráči z ročníku 1992, který na ME "19" vytáhl k evropskému stříbru. Kadeřábek, Skalák, Krejčí i další by tedy Hřebíkovi patrně důvěřovali.
Jenže Jaroslav Hřebík je prostě člověk, k němuž nemůže zůstat nikdo lhostejný a rozděluje veřejnost na ty, co ho milují, a ty, co ho nenávidí. Představme si hypotetickou situaci, že národní tým do ruky dostane. Než by mu vtiskl svůj rukopis, dalo by se čekat, že ten proces chvíli potrvá - a zprvu by tedy byly velmi pravděpodobné neúspěchy na trávníku. (Pro zajímavost, po zápase se Severním Irskem pokračuje kvalifikace v německém Hamburku...)
A na první možné neúspěchy by půlka fanoušků, odborné veřejnosti i novinářů čekala, aby to dala Hřebíkovi sežrat. Ne, obávám se, že tohle by opravdu nefungovalo.
Causa Zeman: Leknín do pouště nepřesadíš
Mimo realitu se mi - bohužel - jeví i nápady angažovat Zdeňka Zemana. Bylo by to jistě zajímavé dobrodružství, na které by se velká část fanoušků těšila, ale obávám se, že reálný svět dobrodružným příběhům příliš nesvědčí.
Zdeněk Zeman = totální ofenziva + schopnost podchytit a vychovat rychlé skvělé hráče + mimořádná osobnost, která si do ničeho nenechá mluvit snad ani od papeže.
No a teď se pojďme podívat, jak by to hypoteticky mohlo/nemohlo fungovat v podmínkách české fotbalové reprezentace.
Ofenziva? Dejme tomu, ale hráče pro ni by si asi musel vymyslet nebo namalovat na papír. Na několika reprezentačních srazech v roce by si je opravdu vychovat nestačil. Nějaký kontakt s českým fotbalem jistě udržuje, ale aby zítra přišel a měl před kvalifikací totální přehled o českých talentech, to by byl asi zázrak.
Zároveň má ovšem bezpochyby natolik dobré informace, aby věděl, jak to v českém fotbale funguje - a že by byl opravdu blázen, kdyby mezi Pelty a Berbry jen strčil nos. A stejní lidé ze stejného důvodu opravdu těžko právě Zemanovi zavolají, že by s ním chtěli spolupracovat. I kdyby se to náhodou nějakým zázrakem stalo, vsaďte se, že do tří neděl by Zeman nejspíš balil kufry. Leknín prostě na poušti nevykvete a obávám se, že Zeman jen s českým prostředím, tak jak je nastavené, prostě nepropojitelný.
Zároveň berme v úvahu, že je mu už 69 let a doby jeho největší slávy a síly jsou už přeci jen minulostí.
Naopak mužem budoucnosti by klidně mohl být třeba Jindřich Trpišovský. Ano, má za sebou jednu úspěšnou sezonu ve špičkovém fotbale, své kvality by měl ještě nějaký čas potvrzovat. Ale je příjemné vědět, že do budoucna by tu i mladé trenérské osobnosti, které cítí, kam se evropský fotbal posouvá, k dispozici být měly.
Leda by ho teď Miroslav Pelta angažoval rovnou, aby naštval libereckého souseda zpoza kopce. Ale dost legrace, obsazení pozice reprezentačního kouče je vážná věc. Tak se nechme překvapit, jak ji Miroslav Pelta na řecké pláži vyřeší.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
