V Oldřichovicích u Třince jste si ve středu zachytal finále místní penaltové soutěže. Jak vás to bavilo?
Přijel jsem už dříve a viděl jsem, že hlavně lidé se dobře bavili. Fanoušci viděli v akci i třinecké hokejisty a i já jsem si to užil náramně. Šel jsem chytat penalty po několika měsících, kdy jsem nestál vůbec v bráně, takže pády mě sice bolely, ale s tím se počítá. Poprvé jsem se účastnil takové akce.
Penaltovým králem se stal třetiligový třinecký fotbalista Filip Maksič, který proměnil všech svých 18 penalt, ale jinak šlo o hráče z nižších soutěží. Myslíte, že jste je svým nástupem znervóznil?
Myslím, že trochu jo. Hlavně jsem je oslnil svým výrazným dresem, už se docela stmívalo. (smích) Asi u střelců nějaká nervozita byla, ale někteří se chovali chladnokrevně a uklízeli to k tyčím. Až mě to překvapovalo.
Akce se zúčastnili i někteří třinečtí hokejisté, a to po fotbalovém zápase proti fanklubu. Do finále proti vám ale nikdo z nich nedošel.
Možná jsem za to rád. Ještě bych od někoho z nich dostal gól a dali by mi to sežrat. (smích) Ale ne, s některými z nich jsem se seznámil, hokej sleduju a mám ho rád. Dokonce si chodím občas zahrát.
Ve videu, které vyšlo ven jako pozvánka na soutěž, jste střelce varoval, ať na vás nezkoušejí "panenku". Že je jinak poženete z hřiště. Berou to brankáři jako určitou potupu?
My gólmani to moc nemáme rádi. Je to trošku frajeřinka, ale když to hráči dávají, proč ne. Chtějí prostě dát gól, jakkoliv. V brance to taky chceme chytit rukou, nohou, pupkem, hlavou. Je to jedno.
Pojďme k vaší kariéře. V Baníku jste po minulé sezoně jako brankář skončil. Teď je pro vás novou výzvou trenéřina?
Budu pomáhat s výchovou mladých gólmanů v dorostu. Jsem rád, že můžu pro Baník pracovat a touto cestou mu vracet, že mi kdysi dal šanci a že jsem s ním mohl vyhrát titul. Ale zatím nedělám jiné závěry, ještě jsem hraní fotbalu neřekl definitivní ne.
Opravdu? Měl jste v létě nějaké nabídky z první ligy?
Z první ligy ne. Teď si vše nechávám projít hlavou, abych se neunáhlil a nemusel se pak třeba náhodou vracet. Kdyžtak ohlásím konec v zimě, a bude klid.
Jak jste vůbec bral konec v Baníku? Zkraje této sezony jste prošel i dojemnou rozlučkou před zápasem proti Slovácku.
Bylo to strašně rychlé a nečekané. Bohužel, ve fotbale nebo i v životě s něčím počítáte, ale přijde vám do cesty něco jiného. Jsem rád, co pro mě potom nachystali fanoušci. Dokázali, že jsou nejlepší v republice. Nesmírně si toho vážím, i když jsme jim v poslední době mnoho radosti nedělali. Doufám, že klub budou dále podporovat v dobrém i zlém.
Vstup do aktuální sezony Baníku opět nevyšel dobře, před týdnem se povedlo alespoň poprvé zvítězit proti Hradci Králové.
Je tam hodně nových hráčů, pořád se to plete dokola. Čas, čas, čas. Ten vám ale ve sportu nikdo nedá, zvlášť v Ostravě ne. Na zápase s Hradcem jsem byl, fandil jsem. Může to být velká vzpruha. Ještě ale není nic vyhraného. Teď Slavia venku, dva domácí zápasy. Je potřeba je zvládnout.
Oklikou ještě zpět k penaltám. Ve vašem životopisu najdeme zneškodněné pokutové kopy Andrési Iniestovi nebo Stevenu Gerrardovi. Jak si toho vážíte?
Více si vážím toho Iniesty. Z toho jsem si dělal i srandu, když si mě někdo dobíral. Vždy jsem ho odkázal na YouTube, ať se podívá, jak jsem chytil penaltu Iniestovi. Měl jsem to štěstí v Šachtaru proti Barceloně, v Lize mistrů. Gerrardovi v anglické lize jsem penaltu vyrazil, ale on doklepl míč do sítě.
Liga mistrů se Šachtarem, Premier League ve Fulhamu. Jsou to zpětně nejsilnější momenty vaší kariéry?
Šlo to u mě postupně. Měl jsem štěstí, že jsem mohl hrát v Baníku. Získali jsme titul v době, kdy to nikdo nečekal. Od třetího kola bylo na Bazalech v sezoně 2003/04 pořád vyprodáno. Později jsem dostal možnost hrát Ligu mistrů, o které jsem snil. Zpětně si člověk může říct, jestli by něco udělal lépe. Já bych ale nic neměnil.
