Nové Město na Moravě – Ten víkend měl snad úplně všechno. Obrovský dav sportovně fandících diváků, vyhrocené emoce během každého závodu, velkou antidopingovou kampaň i jeden splněný sen v samotném závěru, který rozplakal tisíce očí, včetně těch, jež se právě v tu chvíli hřály v ohnisku zájmu celého biatlonového světa.
Horečka, kterou tenhle kdysi okrajový sport v České republice rozpoutal, trvá už přesně čtyři roky. Když v prosinci 2012 do té doby neznámá Gabriela Soukalová poprvé vyhrála závod Světového poháru ve slovinské Pokljuce, málokdo si dokázal představit, jaké magické šílenství tím vlastně nastartovala.
Pak už to šlo ráz na ráz. Sportovní nadšenci z nevelké středoevropské země potřebovali nové hrdiny. A našli ty s lyžemi na nohou a puškami na zádech. Horečka stoupala a nebylo příliš realistické myslet si, že to celé může zajít ještě dál než v únoru 2015.
Nové Město na Moravě pořádalo závody Světového poháru, přišlo sto tisíc lidí a najednou záviděly i do té doby největší bašty biatlonu, německé areály Ruhpolding a Oberhof, kam přišlo na závodní víkend o téměř čtyřicet tisíc fanoušků méně.
Dojatý Fourcade se cítil jako doma
Jenže v následující sezoně, ve které pořadatelství Vysočina Areně uděleno nebylo, ovládla Gabriela Soukalová celý Světový pohár. Euforie eskalovala a zhmotnila se v podobě 120 tisíc lidí, kteří do biatlonového svatostánku dorazili letos.
I ostřílené superhvězdy typu Martina Fourcada, Johannese Bö či Ole Einara Björndalena měly za to, že jejich sport přece jen není nikterak masovou záležitostí. Závody v desetitisícovém městečku na Vysočině jim ale ukázaly opak. Není divu, že byli vesměs všichni dojatí a vděční za takovou příležitost.
Fenomenální Fourcade ovládl v Novém Městě všechna tři klání. A fyzicky z něj doslova čišela radost z toho, před jakým publikem může své takřka nadpozemské umění předvádět. Francouz rozdával medaile i úsměvy na všechny strany, mluvil o zážitku, který absolutně mění jeho pohled na biatlon. Čeští fanoušci ho hnali za triumfy a on si jejich podporu dosyta užíval. "Cítím se jako jeden z vás," hlásal jeden z nejlepších biatlonistů historie.
Méně nadšená než ostatní mohla být snad jen vedoucí závodnice seriálu Laura Dahlmeierová. Němka v sobotu vedla stíhací závod a diváci její chyby na střelnici oslavovali potleskem. To bylo ale jedinkrát, co se zachovali nesportovně. Však jim za to Gabriela Koukalová po závodě vyčinila.
To nejemotivnější, co sportovci zažili
A nic takového už se v neděli nestalo. I proto, že modla českých fanoušků vykročila rázně za vysněným zlatem a splnila si nejen svůj sen zabalit se do české vlajky, ale také sen všech přítomných vychutnat si na závěr nezapomenutelného víkendu medailový úspěch domácích barev.
Všichni si takovou tečku zasloužili. Už proto, jak v sobotu podrželi Ondřeje Moravce. Ten po pádu rozlomil svou zbraň na dvě půlky, s náhradní pak nebyl schopen přesně zacílit a z ataku pódiového umístění byl jen boj o padesáté místo. Pětatřicet tisíc hrdel přesto skandovalo Moravcovo křestní jméno. Pětatřicet tisíc hrdel ho hnalo do cíle. "To bylo snad to nejemotivnější, co jsem v kariéře zažil," přiznával biatlonista. A prakticky stejná věta se v neděli linula z úst štěstím plačící vítězné Koukalové.
Z toho, jak to v Novém Městě o víkendu vypadalo, plyne jedno nebezpečí. Naznačila ho už Koukalová, byť zřejmě neúmyslně. Prohlásila totiž napůl v žertu, že ostatní závody už teď vlastně postrádají smysl. Ano, jistě, stále se za ně udělují ty samé body. Jenže s atmosférou Vysočina Areny se žádná jiná nedá srovnat, a to ani vzdáleně.
Jako absurdní se v tomto světle jeví fakt, že čeští pořadatelé musejí o vrcholné akce stále tak tvrdě bojovat. Ještě absurdnější potom je, že organizaci světového šampionátu 2021 svěří Mezinárodní biatlonová unie (IBU) raději dopingovým skandálem nasáklému Rusku. I proto se Vysočina Arena v uplynulých dnech nezměnila pouze v divadlo snů, ale také v ostré politické kolbiště.
Srdce biatlonu bije v České republice
Šéf českého svazu Jiří Hamza už neudržel nervy na uzdě a pustil se bez servítků do IBU a jejího šéfa Anderse Besserberga, který během zářijové volby pořadatele MS ignoroval doporučení olympijského výboru a během kongresu aktivně podporoval kandidaturu ruské Ťumeni. Už sedmdesátiletý norský funkcionář si tímto podivným krokem pokazil prozatím slušné renomé a rozkýval pod sebou židli.
K Hamzovi se pak přidali i samotní sportovci. Martin Fourcade pohrozil bojkotem březnového Světového poháru v Rusku, Gabriela Koukalová oznámila, že ho podpoří, a Michal Šlesingr plánoval sabotování některého ze závodů, pokud IBU nezačne jednat.
Především z tohoto pohledu může být víkend v Novém Městě na Moravě víkendem, který změní celý biatlon. Od základů. Současné vedení se ocitá pod enormním tlakem. Díky tomu, že český biatlon je prostě slyšet. Co víc, momentálně je nejhlasitější na celém spektru. Srdce tohoto sportu už nyní nebije v Norsku, Německu, nebo dokonce v Rusku. Bije zde. A před tím už vedení IBU nemůže zavírat oči.
