Praha - Ačkoli čeští biatlonisté chtějí podle původního plánu ladit formu na únorové olympijské hry, nezdary na prvních dvou zastávkách Světového poháru ani je nenechávají v klidu.
Češi asi ani sami nevědí, co si o tragických výkonech myslet. Dobře lze nejistotu a rostoucí obavy - zejména v mužské části reprezentace - číst z víkendových vyjádření Michala Krčmáře.
Ten nejprve v Hochfilzenu cítil naději, jenže vzápětí o ni přišel způsobem, jaký český biatlon nepamatuje.
Závodník, který má podle všech předpokladů táhnout v této sezoně svými výsledky celý tým, byl coby finišman u nevídané štafetové ostudy. Osmnácté místo je bezesporu historickým propadákem, byť se štafetový závod konal ve větrné loterii.
"Vůbec k tomu nemám slov. Strašně se za svůj výkon stydím. Asi jsme dnešním vystoupením jen podtrhli to, v jakém stavu se nacházíme," hodnotil Krčmář pro oficiální webové stránky českého biatlonu.
Den předtím, po stíhacím závodě, přitom byl v jeho slovech cítit nepatrný optimismus. "Jsou tam záblesky a někam se to posouvá. Musíme si jít za svým, nepanikařit, nedělat změny. Analyzovat budeme po třetí zastávce," tvrdil biatlonista poté, co skončil na 25. pozici.
Během závodu se skutečně blýsklo na lepším časy. Po první střelbě byl Čech desátý, po druhé třináctý. Pak ale znovu přišly chyby, stejně jako posléze v neděli při týmovém klání.
Pohled na celkové pořadí Světového poháru je nyní pro české fanoušky tristní. Ondřej Moravec je osmatřicátý, Michal Krčmář jednačtyřicátý a Michal Šlesingr čtyřiačtyřicátý. V Poháru národů patří Čechům až jedenáctá pozice, daleko za biatlonovými velmocemi, kterým byli v minulých letech zvyklí zdatně konkurovat.
Pokud máme hledat světlé momenty, musíme se mužské kategorii vyhnout pořádným obloukem.
Mezi ženami to je pro Českou republiku přece jen o něco pozitivnější, byť i tam jde o výrazný ústup ze slávy. Ten je ale z velké části zapříčiněn absencí Gabriely Koukalové, jejíž laviny bodů a úspěchů reprezentaci pochopitelně chybí. Češky jsou v žebříčku zemí až na devátém místě.
Mnohem více se čekalo od Evy Puskarčíkové, a tak je po minulé nepovedené sezoně jednoznačným tahounem Veronika Vítková.
Její jedenácté místo v průběžném pořadí seriálu je úctyhodným vkladem do dalších bojů a dělá z Vítkové v podstatě jedinou oporu Čechů, která momentálně dokáže pravidelně bojovat o pozice v první desítce. Střelecky oplývá jistotou už teď a běžecky může jít ještě nahoru.
A když je řeč o naději, kromě Vítkové nelze nezmínit Markétu Davidovou. Teprve dvacetiletá Češka působí v současném rozpoložení národního týmu jako dar z nebes. Jako světlo na konci tunelu. Mladičkou biatlonistku trenéři povolali do Hochfilzenu a udělali dobře. Davidová tam znovu nechala hlasitě promluvit svůj výrazný talent.
Není proto žádným překvapením, že bude věkem ještě juniorka pokračovat v "áčku" i na další štaci, jež ve francouzském Annecy začíná už tento čtvrtek.
Sama se přitom k prodloužení výletu mezi největší biatlonové hvězdy stavěla skepticky. "Raději bych jela závodit na IBU Cup do Obertilliachu. Ale záleží na trenérech," tvrdila skromně. Rozhodnutí nicméně padlo bez dlouhých úvah. Davidová prostě do dospělé reprezentace svou výkonností patří už teď.
"U ní není na co čekat. Odvedla tady ve štafetě perfektní práci," mohl si šéftrenér Rybář konečně trochu užít roli chválícího.
Davidová nastoupila do štafety poprvé v kariéře a vedla si jako ostřílený mazák. Minula jen úvodní ránu ve stoje a finišmance Vítkové přivezla luxusní ztrátu třinácti sekund na čtvrté Rusky.
"Řekla jsem si, že mě nějakých pět malých černých teček nemůže rozhodit," odzbrojila po závodě svým hodnocením. A Rybář jí mohl vyseknout poklonu: "Běžecky už teď patří ve Světovém poháru mezi špičku. A tyhle závody jsou pro ni tou nejcennější zkušeností. Čím dřív se v nich otrká, tím líp."
Šesté místo ženské štafety bez Koukalové v sestavě je něčím, od čeho se teď celý tým touží odpíchnout. A dvacetiletý diamant českého biatlonu a jeho ledově klidný přístup k věci by mohl být rozhodující inspirací.
