Někdo z tribuny zakřičel francouzsky: "Tady jsi doma!" Jiná partička fanoušků zase začala nahlas notovat úryvky z Marseillaisy. 

Když si Gračovová proměněným mečbolem v prvním kole proti šesté nasazené Řekyni Marii Sakkariové podmanila publikum, netušila, že nikdo z Francouzek na turnaji nedojde dál než ona. 

I po turnaji pro ni byly zážitky z prvního antukového grandslamu v domácí atmosféře obrovským mezníkem v kariéře.

"Je to neuvěřitelné hrát pod touhle vlajkou. Všichni mě tak přijali. Cítím se tu jako doma," zářila třiadvacetiletá tenistka před novináři a odpovídala plynulou francouzštinou.

Její příběh naturalizace začal totiž už v roce 2016, kdy se coby nezletilá teenagerka i s maminkou přestěhovala do Cannes, kde se usadila a začala trénovat. 

Časem jí začal trenér Jean-Rene Lisnard podsouvat myšlenku, zda nechce zkusit zažádat o občanství. 

"Ale já si nebyla jistá, jestli mě Francouzi kvůli tomu, z jaké země pocházím, přijmou za svou," přiznala Gračovová.

Nakonec ale před čtyřmi lety zahájila proces naturalizace a v červnu loňského roku nový pas oficiálně obdržela. 

I v Paříži dostala otázku, zda její rozhodnutí stát se Francouzkou nějak ovlivnila válka na Ukrajině.

"Nesouvisí to s tím, i když mi samozřejmě není lhostejné, co se tam děje. Rozhodnutá jsem každopádně byla mnohem dřív," dodala.

Do země galského kohouta přijela za lepšími podmínkami pro tenisový vývoj. Změna občanství jí spoustu věcí usnadnila. 

"Úplně se mi změnila kvalita života. Můžu fungovat jako normální sportovec pod národní federací, lidé mě tu vzali mezi sebe. A k tomu to jídlo, sýry, šampaňské. Francii miluju," rozplývala se Gračovová.

Osmifinálové tažení jí pomohlo i žebříčkově a momentálně je 71. hráčkou světa. To znamená, že se stala francouzskou čtyřkou a díky redukovanému pořadí v rankingu by se měla představit na domácích olympijských hrách.