Při vzpomínání na osmdesátá léta po boku Ivana Lendla se František Pála konstatně usmívá. Často se neubrání upřímnému smíchu. Ačkoli byl Lendl tuzemskou i zámořskou veřejností během kariéry považován za odtažitého a nudného patrona, historky jeho někdejšího daviscupového kolegy vypovídají o opaku.
Třeba ta z roku 1984, kdy československý tým vyjel do švédského Bastadu k semifinále slavné týmové soutěže.
"Hrálo se tam na konci září, byly krátké dny a tak byl začátek zápasů naplánován na jedenáctou dopoledne. My jsme tam samozřejmě přijeli o několik dní dřív a Ivan okamžitě vytáhl papír," vzpomíná Pála, otec Petra, současného kapitána fedcupové reprezentace.
"Tady to máš," podal jej tehdejšímu ústřednímu trenérovi československého tenisového svazu. "Musíme se přizpůsobit času. Takže vstáváme v šest ráno, dáme rozcvičku na pokoji, snídani vynecháme a jedeme běhat," cituje Pála Lendla.
Druhý den svá slova proměnil v činy. Lendl, který miloval rychlou jízdu a golf, zavezl Pálu sporťákem na golfové hřiště. "Jezdil opravdu strašně rychle," potvrzuje Pála zvěsti. Muž, který v předchozím průběhu téže sezony v Paříži dosáhl na svůj premiérový grandslamový titul, znovu vytáhl papír a četl: "Desetkrát sprint na dvacet metrů do kopce."
Pála se chystal Lendlovi výběhy odstartovat, ten ale vyštěkl: "Samozřejmě běžíme oba!"
Tehdy čtyřicetiletý kouč tak musel potit krev s Lendlem. "Děsně se mi potom smál, že jsem s ním prohrál," vypráví Pála.
Legraci prý legendární "Ivan Hrozný" miloval. Vynikal suchým humorem anglického stylu. "Rád si rýpnul, to dovedl. Naopak moc dobře nesnášel, když si dělal někdo srandu z něho," směje se Pála.
Lendl byl podle něj prvním stoprocentním profesionálem tenisové historie. Vymykal se tím, jak byl sám na sebe tvrdý a jak se dokázal neustále rozvíjet.
"Podobně jako Martina Navrátilová mezi ženami. Měl kondičního trenéra, začal pracovat na správné výživě, všude s sebou nosil napsaný zdravý jídelníček. Patřilo to k němu a v té době byl podobný přístup velmi vzácný," vypráví Pála o tom, jak Lendl stravovací potíže eliminoval s pomocí dietologa a svou stravu postavil na těstovinách, rybách a kuřecím mase.
S mužem, který během 80. let strávil v roli světové jedničky 270 týdnů, čímž pokořil tehdejší rekord Američana Jimmyho Connorse, toho Pála prožil hodně. I díky tomu, že s ním Lendl velmi rád hrával.
"Jeho ctižádost neměla hranice," popisuje jednu z nejvýraznějších osobností historie českého sportu.
Coby státní trenér byl s Lendlem v Paříži při již zmiňovaném prvním triumfu na Roland Garros. Tehdejší finále proti Johnu McEnroeovi Pála nikdy nevymaže z paměti. Byl přímým svědkem jednoho z nejúžasnějších obratů tenisových dějin.
"Byl to prohraný zápas, ale Ivan tam předvedl něco neskutečného," vzpomíná.
Lendl s jasným favoritem prohrával 0:2 na sety, přesto se zvedl a za frenetického povzbuzování pařížského publika nakonec dokonal dechberoucí obrat. Tehdy na dvorci Phillippa Chatriera prožil něco, co pro něj nebylo běžné: stal se miláčkem tribun.
"On nikdy nebyl úplně oblíbený, nebyl to typ showmana. Když byl na kurtu, byl tak soustředěný, že působil odtažitě a přísně," říká Pála.
K emigraci do Spojených států se Lendl odhodlal v roce 1986 po aféře s účastí na exhibici v Jihoafrické republice, která se tehdejšímu režimu nelíbila kvůli kritizované politice apartheidu. Když chtěl tenista účast po nátlaku zrušit, bylo pozdě, pořadatelé akce mu hrozili vymáháním škod v řádech milionů dolarů. Na exhibici odjel, na což vláda reagovala vyloučením z daviscupového týmu, pokutou a dehonestováním jeho jména.
Útěk z vlasti podle Pály neznamenal zásadní zhoršení veřejného názoru na rodáka z Ostravy. "Myslím si, že ho lidé pořád uznávali jako velkou osobnost, která si jde za svým cílem."
Jeho celodvorcový tenis, založený na fyzické kondici a nátlakové hře od základní čáry, byl nadčasový. Přezdívka "Terminátor" nebyla od věci.
Nepřekvapí proto, že Pála ani na chvíli neváhá v odpovědi na otázku, zda by Lendl hypoteticky mohl konkurovat současné nejsilnější generaci historie - velikánům Rogeru Federerovi, Rafaelu Nadalovi a Novaku Djokovičovi.
"Stoprocentně," říká bývalý daviscupový kapitán. "Myslím, že měl smůlu na dobu, ve které hrál," dodává s narážkou na jediný grandslamový turnaj, který Lendl nikdy neovládl. Na slavném Wimbledonu byl ve finále v letech 1986 a 1987, titulu se ale nedočkal.
"Tráva tam tehdy byla strašně rychlá, hrou zezadu se tam nedalo uspět. Člověk musel jít i po druhém servisu okamžitě k síti, což nebyla jeho hra. Dnes je to mnohem pomalejší, i proto tam mohl dvakrát vyhrát Nadal," vysvětluje.
"Kdyby hrál na dnešní trávě, jsem přesvědčen, že by vyhrál Wimbledon několikrát," dodává Pála. Se svou perfektní přípravou, profesionalitou, fyzickým fondem, dělovým forhendem a výborným servisem by podle něj Lendl mohl měřit síly s velkou trojkou.
"Myslím si, že třeba s Djokovičem by se pěkně přetahovali," představuje si Pála.
