V pětadvaceti letech se Zdeněk Kolář poprvé dostal do hlavní soutěže grandslamového turnaje. Po úspěšné pařížské kvalifikaci porazil v prvním kole domácího Lucase Pouilleho a dočkal se životního zápasu.
Na druhém největším kurtu areálu Rolanda Garrose přes čtyři hodiny trápil světovou čtyřku a obhájce loňského finále Stefanose Tsitsipase. Bojovný Čech nadchl místní publikum i samotného řeckého šampiona, který nakonec po bitvě vyhrál 6:3, 7:6, 6:7, 7:6.
"Velký zážitek, samozřejmě. Zdenda hrál poprvé na tak velkém stadionu, a navíc proti takovému soupeři. Užili jsme si to, lehce nervózní jsem byl jen před zápasem," hodnotí Zdeněk Kolář starší nezapomenutelný zážitek s týdenním odstupem.
Před utkáním ho trápily obavy. "Sám pro sebe jsem si říkal, aby na to měl Zdenda vůbec ještě síly. Měl jsem trochu strach, že na něj s jeho stylem hry, kdy si musí všechno vydřít a hrát pestře, dolehne únava. Měl jsem obavu, aby to bylo důstojné, aby to nebyl propadák," přiznává otec a trenér v jedné osobě.
Kolář mladší ale vydržel. Ukázal, že k obavám nebyl důvod.
Ve čtvrtém setu si v tie-breaku vypracoval čtyři setboly, rozhodující pátý set byl blízko. Tsitsipas ale zkrácenou hru brilantně otočil.
"Strašně ho mrzelo, že nebyl pátý set. Věřil by si. Na Tsitsipasovi už prý cítil, že podává o dost pomaleji. Měl toho dost," popisuje Kolář, hned ale dodává, že šlo o jediné mrzení, které si jeho syn ze svého famózního představení odnesl.
"Po zápase převažovalo to, že udělal maximum. Vždycky jsem ho učil, že zpětně něčeho litovat a moc se v tom patlat člověka akorát rozhodí psychicky. Celkově moc není co vytknout. Že utekl tie-break ze stavu 6:2, to prostě tak je a stalo se. Jeden forhend tam riskl po čáře, to si můžeme říkat, že kdyby šel roztočenými míči ještě dvakrát do bekhendu Tsitsipase, mohlo to dopadnout jinak, ale to je kdyby. Takhle se Zdeněk v té rychlosti rozhodl, není důvod toho litovat," vysvětluje Kolář.
Na tribuně ho zprvu hodně překvapilo, když francouzští diváci začali vyvolávat: "Kolar, Kolar!!"
"Přiznávám, to jsem nečekal. Ale určitě to bylo pěknými výměnami. Zdendovi se povedly loby, kraťasy. Francouzské publikum tenisu rozumí a dokáže to ocenit."
Po duelu Kolářův nevšední výkon vyzdvihl sám Tsitsipas a Řekovi rodiče v ochozech přišli osobně pogratulovat otci českého tenisty.
"Říkali mi, že to byl od Zdeňka výborný výkon. Já jim popřál štěstí do dalších kol," přibližuje Kolář momenty, které zachytily i televizní kamery.
Hráč z Bystřice nad Pernštejnem poté rozdal snad tolik autogramů jako nikdy předtím za celou kariéru. "Ano, těch podpisů, ale i gratulací v SMS zprávách byla opravdu spousta," potvrzuje Kolářův táta. Od syna obdržel spoustu díků za zásadní přínos pro jeho tenisovou kariéru. I veřejných.
Tenista na tiskové konferenci prohlásil, že pařížský úspěch je více zásluhou obětavého otce než jeho samotného.
"Já Zdendovi zakazuju, aby o mně mluvil, nerad někde figuruju, nemám moc rád pozornost. Dělám to pro něj a víc není potřeba o tom mluvit," usmívá se zaměstnáním geodet.
O schopnostech svého syna konkurovat nejlepším hráčům na světě nepochybuje už delší dobu.
"Se Zdendou to neprobírám, ale vnitřně vím, že je schopen hrát úžasné zápasy. Porazil Caspera Ruuda (aktuální semifinalista Roland Garros), další hráče, kteří jsou v padesátce," říká Kolář.
Důvod, proč se nadaný tenista delší dobu nedokázal výrazněji prosadit směrem k elitní světové stovce, vidí v horší schopnosti jeho těla rychle regenerovat.
"Byl to léta problém. Hrál dva dny za sebou dobře, ale třetí den už mu tělo nestihlo zregenerovat a on prohrál jen kvůli tomu. Tělo je nějak geneticky nastavené a má nějaký strop. I když dáte ledovou lázeň, i když jdete na masáž. Třetí den už jsem na něm viděl pomalejší reakce. Tenis je v tom strašně specifický. Musíte hrát denně, je minimum času na zotavení," vysvětluje.
Na turnajích nižší kategorie, takzvaných challengerech, přitom hráč musí postupovat do závěrečných kol, aby získával dostatek bodů na potřebný žebříčkový vzestup. Kolářovi nepomohlo ani dlouhodobé zmražení rankingu v covidové době.
"Mladé hráče to poškodilo. Kdyby se body počítaly normálně, měl být loni po titulu na turnaji ve Štětíně asi na 80. místě. Místo toho byl 140. Bylo to hodně pokřivené," říká Kolář starší.
V pondělním vydání žebříčku ATP by měl Kolář vystoupat zhruba na 118. místo. Účast na grandslamech a velkých turnajích bude zase o něco blíž.
"Chceme to dál posouvat, to stoprocentně," potvrzuje otec vysoké ambice rodinného týmu. Pomoci by měla i štědrá odměna převyšující dva miliony korun, kterou do rozpočtu přinesla povedená pařížská anabáze.
"Je to čerstvé, ještě jsme nemluvili o tom, jak ty peníze využít. Ale určitě budeme uvažovat o nějakém fyzioterapeutovi. Tuhle stránku bychom chtěli zlepšit, víc se starat o tělo," uvažuje Kolář.
Vyšší umístění ve světovém pořadí může paradoxně znamenat i snížení nákladů.
"Když byl Zdeněk na nějakých turnajích mezi náhradníky a těsně před startem se dostal do hry, museli jsme narychlo kupovat letenky. Třeba za dvacet tisíc, přitom když víte o účasti dopředu, může to být jen pětina ceny. Snad budeme moci lépe plánovat," doufá Kolář.
Účast jeho syna na dalším grandslamu, slavném, ale letos přece jen jiném Wimbledonu je zatím ve hvězdách.
Organizace ATP a WTA zareagovaly na rozhodnutí pořadatelů zakázat start ruským a běloruským reprezentantům a za Wimbledon by se neměly udělovat žádné body. Pro hráče z druhé stovky žebříčku je ale právě neustálé nahánění bodů naprosto stěžejní.
"Pokud to bude skutečně bez bodů, na kvalifikaci bychom do Londýna asi neletěli. Když se ale odhlásí víc hráčů a Zdeněk se vmáčkne do hlavní soutěže, ujít si to nenecháme," říká Kolářův otec.
