Glosář - Hokejová Plzeň napsala letos mistrovskou pohádku o Martinu Strakovi. A fotbalisté Viktorie teď přidali druhý díl, ve kterém se také jásá a stříká šampaňským.
Uprostřed toho všeho se na fanoušky zubí Pavel Horváth, symbol vítězné Viktorie. A pět let její kouzelný motor, který přitom trenér Pavel Vrba vytáhl ze sběru starého šrotu, kam jej odmrštila Sparta. Letné pro vztek jej pak Vrba v Plzni pozoruhodně vyladil a jeho životnost velmi efektivně prodloužil.
Jenže rok výroby 1975 mu přeci jen vymazat nemůže. A při vší úctě - letos na jaře už ten motor trochu klepal a vynechával. A bylo to znát. Přiblížila se tak zjevně chvíle, kdy plzeňská mašina bude muset svoji nejdůležitější součástku vyměnit.
Pokud by snad zároveň mělo dojít i k odchodu Pavla Vrby k reprezentaci, začala by se v Plzni psát úplně jiná éra. Ale to už předbíháme událostem možná až příliš.
Horváthův dvojník neexistuje
Připomeňme si: Odešel Jiráček - Vrba vyčaroval Daridu. Odešli Pilař s Petrželou - přišel Kovařík a povysunul se Rajtoral. Plzeňská hra po těch výměnách sice už nenese tak jiskřivou sprinterskou dynamiku a údernost v křídelních prostorech jako dříve, způsob hry se modifikoval, ale výsledky víceméně zůstaly. A to i na evropské scéně.
Jenže vyměňovat a nahrazovat něco tak lidsky i fotbalově unikátního, jako je Pavel Horváth, bude výrazně složitější. Ano, Viktoria s ním prodloužila smlouvu, ještě s ním pro příští ročník na hřišti počítá, ale "za provozu" už po mém soudu musí aktivně hledat alternativu.
Rytmus dvou utkání v týdnu už po mém soudu bude totiž pro Pavla Horvátha problematický, stejně jako tempo evropských zápasů. Stačilo, když ve finiši ligy hrála Plzeň ve středu v Olomouci a v neděli hostila Liberec. V tom druhém utkání Horváth rozhodně jezdící pilu nepřipomínal...
Pokud by snad mělo zahraniční angažmá zlákat i dalšího středového hráče Daridu, byla by to pro Plzeň vyloženě "krizovka". Horváthův dvojník neexistuje, i někdo podobný se hledá těžko. Mezi rekonvalescenty má Plzeň Hanouska, mezi vyhlédnutými hráči třeba olomouckého Hořavu, ale platit za něj údajně požadované 2 miliony eur se prý Viktorii příliš nechce...
Palebná síla Viktorie se tenčí
Jak už tady padlo, mezi Plzní, jež získala v roce 2011 svůj první mistrovský titul, a Viktorií současnou, je patrný rozdíl. Totálně odbržděná útočná hra s permanentními náběhy v křídelních prostorách, která ligové soupeře ohrožovala třeba deseti gólovými šancemi za poločas, je dávno pryč.
Však také Plzeň ve své první mistrovské sezoně nastřílela v lize 70 gólů, loni 66, letos jen 54. To je citelný úbytek. Zato oproti první mistrovské sezoně zpevnila plzeňská obrana, rozdíl činí sedm inkasovaných branek.
Někdejší obrovský náskok Plzně v ovládnutí moderního způsobu hry, kterého si Sparta všimla před rokem a půl a rozhodla se řešit ho odchodem Jozefa Chovance, se sice postupně ztenčuje, ale zůstalo ho ještě dost na to, aby to Viktorii i při jejím skluzu z herního progresu do jisté setrvačnosti, na titul pořád stačilo. Otázka zní, kam tyto trendy v jejich výkonnosti přivedou oba rivaly za rok.
Sparta je po sportovní stránce zjevně na správné cestě, jen pod velkým mediálním tlakem s proměnlivou mírou úspěchu stále hledá a vylaďuje to, co si Pavel Vrba před lety, v závětří tehdy čistě regionálního klubu, v klidu připravil.
A když na konci března roztočila Lavičkova Sparta své soustrojí vyšperkované zimními příchody Lafaty a Váchy na plné otáčky, v přímé konfrontaci plzeňského rivala herně smetla. A v té době nejen jeho. Při stabilizaci této úrovně kvality hry by si Sparta pro mistrovský titul dozajista dojela.
Z nebe spadli příliš hluboko
Jenže svůj motor na těch špičkových otáčkách neudržela. A nejen to, ona se v tu chvíli nepropadla jen z nebe na zem, ale rovnou do sklepa, nebo spíš do fotbalového pekla...
Právě tohle byl po mém soudu aspekt, který o titulu rozhodl: Ani Viktorii se v některých zápasech zdaleka nedařilo optimálně. Ale i v takovou chvíli pořád fixovala alespoň nějaký herní koncept a díky tomu nějaký ten potřebný gól dala třeba i silou vůle.
Zatímco Sparta konkrétně v zápasech v Liberci či Brně připomínala po většinu minut spíš hejno zmatených zoufalých slepic, než aspiranta fotbalového titulu.
Některé její součástky se v krizové situaci totálně neosvědčily, Matějovský patrně z důvodu psychické nestability dočasně úplně zapomněl hrát fotbal - a Jarošík zase vzadu inkasované góly opatřoval svými podpisy jako při autogramiádě.
Potíž je v tom, že speciálně Matějovský, podobně jako Horváth, je součástka nahraditelná jen obtížně. Myšlenka uskutečnit to za pomoci libereckého Jiřího Štajnera mnohé překvapuje. Vůbec tedy nezapadá do vize dlouhodobého rozvoje skrze vlastní odchovance, proklamované loni v zimě.
Že s týmem plným dětí umí vyhrát titul jen Alex Ferguson, a nikoli Martin Hašek (s Jaroslavem Hřebíkem), už však Sparta loni zjistila a za posily zase začala utrácet. Štajner, kterému pod Ještědem končí smlouva, by sice přišel zadarmo, ale je ročník 1976. Jeho perspektiva ve Spartě by tedy patrně čítala jednu, možná dvě sezony.
Ale sžíravý hlad po titulu a Lize mistrů možná Spartu ponoukne i k řešení s tak krátkou perspektivou, nechme se překvapit. Třeba je Štajner jen dočasným řešením před návratem Tomáše Rosického z Arsenalu. Ale to už asi zase fantazírujeme přespříliš...
Křetínského taška Spartě pomohla
Boj o titul v Gambrinus má samozřejmě i jiný nežli jen ryze sportovní rozměr.Tím hlavním problémem, kvůli němuž Sparta titul nezískala, však po mém soudu v této sezoně jednostranně chybující rozhodčí nebyli.
Ano, Matějek Pražany v Plzni zařízl jak podsvinče a skončit ten zápas alespoň remízou, slavili by titul na Letné. Jenže liga se hraje na 30 utkání. A po rozpoutání aféry Křetínského tašky dosáhla Sparta toho, čeho asi dosáhnout chtěla: sudí v bojích o titul ty nejbrutálnější vražedné nástroje odložili někam do komory. (A sahali po nich spíš v boji o záchranu.)
Mnozí, včetně mě, sice mohli mít i nadále pocit, že když se páni rozhodčí na hřišti nad něčím mohli rozhodnout po svém, bývala jejich píšťalce obyčejně bližší varianta výhodnější pro Plzeň než pro Spartu. Nicméně nešlo o záležitosti, které by výsledky v období "po tašce" znásilňovaly natolik, že by Spartě titul samy o sobě vyrvaly z rukou.
Aby byla úspěšnější, musí Sparta přidat, jak sportovně, tak politicky. Valná hromada FAČR ukáže, zda k tomu používá ty správné lidi. Pokud se ukáže, že Křetínského "viceprezident" Dušan Svoboda myšlenku samostatné ligy prosadit neumí, shoří projekt, na který Sparta svou budoucnost hodně sází.
Pak by tu byla samozřejmě varianta, že by si Sparta mohla padnout do náruče s Romanem Berbrem. Ale to bych českému fotbalu skutečně nepřál.
O zákulisních bojích mezi Plzní a Spartou se dozvíte mnohé i v knize "Kmotr Fotbal", kterou sepsal autor těchto řádků. Na pultech dobrých knihkupců by se měla objevit už v nejbližších dnech. Objednat si ji můžete již dnes v e-shopu deníku Insider.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
