Mušle v rajčatové omáčce s cibulí a česnekem jsou taková pochoutka, že egyptští rybáři o nich složili celou píseň. „Ó, čerstvé mušle / Lahodné mušle, na které nepotřebuji rybářskou síť / Jen tak se válí v jemném písku / Tak úžasně chutnají,“ zpívají arabsky zpravidla doma u Středozemního moře. Tento víkend budou mušle výjimečně oslavovat u Vltavy.
Anglický baskytarista a zpěvák Sting se ani po sedmdesátce nešetří. Název jeho právě zahájeného turné Sting 3.0 evokoval nový model, jakousi výkonnější, účinnější verzi starého dobrého Stinga. Návštěvníci úterního koncertu v plzeňském amfiteátru Lochotín skutečný význam pochopili po pár minutách: ten název se čte Sting trio.
Dva muži se po půlnoci v Praze rozhodnou nejít z večírku domů, ale na Petřín. Míru jejich společenské únavy dokládá, jak se vesele motají. Říkají nesmysly, na náledí klopýtají a zase vstávají. Pak u Karlova mostu jeden vzlétne a začne kroužit kolem soch. Následně skočí druhému na ramena a jako na koni kluše k zasněženému kopci, zatímco podél cesty dává vyrůst stromům a mohutné hoře.
Chtěli mít Německo moc velké, lituje hrdinka jedné z posledních knih Bernharda Schlinka. Protagonistka románu Olga zažila nacisty, ale nemluví jen o nich. Ve snaze pochopit, kde se v jejích krajanech vzaly velikášské touhy, nachází vinu až v budovateli sjednoceného Německa Ottu von Bismarckovi z 19. století. Právě jemu vyčítá ztrátu svého milence, jenž padl v honbě za slávou.
Když jeho matka v létě 1942 dostala příkaz k transportu, Peter Demetz si vzal na pár hodin volno z práce. Doprovodil ji tramvají k pražskému Veletržnímu paláci, kde bylo židovské shromaždiště. Kolem pobíhající děti a posedávající osamělí staří lidé. Ještě si řekli pár slov. Její tmavohnědý kufr, její vlasy prokvetlé stříbrem: viděl ji tak naposledy. Brzy nato zemřela v Terezíně, bylo jí 51 let.
Na cenách Magnesia Litera pravicové Echo porazilo levicový Alarm. V kategorii za publicistiku vyhrála filozofka Tereza Matějčková s eseji a rozhovory pro týdeník Echo, v nichž kromě literatury píše o genderu či cancel culture. Porotci jí dali přednost před knihou o klimatických dezinformacích sociologa Vojtěcha Pecky, kterou vydal web Alarm a jež kritizuje třeba exprezidenta Václava Klause.
Její dědeček byl kazatel. S dodávkou, na kterou velkými písmeny napsal Godmobile, objížděl americkou Filadelfii. Vždy někde zastavil, začal zpívat o Ježíšovi a tím obracel kolemjdoucí na víru. Představa, že jeho vnučka bude také vystupovat, avšak v jazzklubech, mu přišla svatokrádežná. Hudba je přece od toho, aby šířila slovo Boží, namítal.
Na podzim 1969 se mladý student německé výtvarné akademie vyfotil, jak osaměle hajluje před evropskými památkami. Někdy v holínkách a jezdeckých kalhotách, jindy zpustlý jako hippie zdvihal pravici před římským Koloseem, sochami francouzských králů či na úpatí vesuvského kráteru.
Když islandský klavírista Víkingur Ólafsson dohraje Goldbergovy variace, občas ho přepadne smutek. "Lítost nad tím, že končí něco krásného. Na vteřinu jako by vás to přeneslo do stáří. Pocítíte, nakolik je váš život pomíjivý a tahle skladba věčná. Nechcete, aby skončila, nejradši byste hned začali hrát znova," říká.
Jan Švankmajer také nakupuje na internetu. Ne však oblečení nebo jídlo, nýbrž napodobeniny barokních obrazů a falešné ostatky, z nichž pak sestavuje umělecká díla s názvy jako Souložící ostrovy či Vyrovnaný státní rozpočet. „Názvy neberte vážně, to nejsou autoritativní interpretace. Tyto imaginativní objekty by měly působit jako rozbuška, která odpálí imaginaci ve vašich mozcích,“ říká.
Když začala pandemie koronaviru, někdo řekl Bélu Fleckovi, že si tu vynucenou pauzu od koncertování má užít. „Že je to příležitost být s rodinou a uvědomit si, na čem opravdu záleží. Já si uvědomil, jak moc mi záleží právě na hraní. Že když nestrávím část dne s banjem, prostě nejsem šťastný,“ uvedl.
Když byl sir Simon Rattle malý, hrával s otcem na klavír Slovanské tance od Antonína Dvořáka. "Zásadně přispěly k tomu, že jsem se rozhodl věnovat hudbě," říká. Příště je v Praze uvede už jako hlavní hostující dirigent České filharmonie. Jeden z nejslavnějších světových hudebníků, jehož každá návštěva republiky bývá událostí, se jím stane od následující sezony. Smlouvu uzavřel na pět let.
Vykolejila vlaková cisterna a valí se z ní kouř. Smrtící chemikálie vytváří hustý černý mrak. Zatímco dole pobíhají hasiči v kombinézách s plynovými maskami, nahoře kužely reflektorů z armádních vrtulníků sledují, kam ohromnou temnou masu unáší vítr. Hlas z megafonu vyzývá k evakuaci. Ke koloně aut opouštějících město se přidává i rodina Gladneyových.
V úterý 22. června 1999 ve francouzském Lyonu čtyřicátník Claude přidal plyn na motorce, která se vzepjala do výšky, vymrštila ho na vozovku a on ještě ten večer podlehl zraněním. Jeho manželka Brigitte Giraud o tom po více než dvou dekádách napsala knihu.
Jeřáb zvedá metr široký kus zdi, z jedné strany bílý, z druhé posprejovaný veselým graffiti, a odkládá ho stranou. Lidé tleskají. Zmatení policisté mají v dírkách zelených uniforem zastrkané květiny. Píše se listopad 1989 a hrdinu nového románu Iana McEwana začíná dav tlačit k trhlině v Berlínské zdi, která právě padla.
Když si Newyorčan koncem 70. let objednal úklidovou službu, mohl mu doma zazvonit Bill Frisell. Jednomu z nejslavnějších jazzových kytaristů, který tento čtvrtek vystoupí v pražském klubu Jazz Dock, táhlo na třicítku a hraním po svatbách či letištních barech se neuživil. Manželka, malířka, si přivydělávala jako účetní nebo v čistírně. Přesto ve dvou nedali dohromady ani jednu průměrnou mzdu.
Jiří Černý je po smrti čtvrt roku a už se o něm zpívají písně. Jméno známého hudebního kritika toto úterý v zaplněném velkém sále pražské Lucerny zakřičel irský zpěvák Glen Hansard při dramatickém vrcholu písně Don’t Settle. "Nezapomeň, co říkal Jiří Černý: nikomu nezáviď, nerozčiluj se, nebuď zlý, důvěřuj lidem a chovej se slušně," apeloval.
Dům byl plný hladových umělců. Co dala do lednice, o to přišla. Většinou ale neměla na víc než toasty s taveným sýrem. Do svého podkrovního pokoje chodila po schodišti bez zábradlí: v zimě ho rozštípali a použili na otop. Joni Mitchell byla v šestém měsíci, ale švorc, a tak navzdory těhotenství přes den pracovala v obchodě za minimální mzdu a večer s kytarou zpívala po kavárnách.
Vystudovala skladbu, hraje na klavír i saxofon a pracovala v marketingu nebo jako produkční. Následně se stala kurátorkou. Teď britskou historičku umění Julii Tatianu Bailey čeká další, zatím nejdůležitější role. Od 1. ledna bude ředitelkou pražské Galerie Rudolfinum. Nahradí Petra Nedomu, který funkci zastával 30 let.
Když americký zpěvák a kytarista Bruce Springsteen účinkoval na newyorské Broadwayi, vzpomínal, kde všude hrával v mládí. „Na hasičských bálech, maturitních večírcích, v autokinech. Pak na plážových mejdanech, bowlingu, kluzištích, u stánků s pizzou, před maringotkami, ve školních jídelnách nebo na svatbách,“ vypočítával.
