Nejprve krize, potom prasklo vázání
První kilometry Jizerské padesátky se mu jely dobře a mohl ho těšit doslova luxusní čas. "Výjezd na Vlašský hřeben však byl v měkkém sněhu a beze stopy nepříjemný. Přepadla mě první mírná krize, ale brzy jsem ji zažehnal. Po doplnění kalorií v podobě sušeného ovoce a banánu jsem pokračoval a stále existovala reálná šance dosáhnout pěkného času kolem pěti hodin."
"Na nejprudším sklonu celé trati mě s mým sparingem Martinem Brabencem však nepotěšilo, že ve sněhu se hole bořily," vysvětluje třicetiletý Jan Tománek, kterému funguje pouze třetina svalů.
"Navíc nás čekalo několik zvlněných kilometrů na Snědavu a potom nejnáročnější stoupání. A pak se to stalo. Přede mnou upadl lyžař, kterému jsem se již nemohl vyhnout a odneslo to mé vázání. Po chvilce hysterie mně můj sparing nabídl své vázání a já v závodě pokračoval."
"On se vracel pěšky proti proudu závodníků k přivolanému support caru, kde vyměnil lyže, vzal nové vázání a začal mě stíhat. Pro mě to byly těžké chvíle, ale vzdát jsem nechtěl," líčí handicapovaný lyžař nepříjemnosti v průběhu první poloviny závodu.
Drama číslo dvě
Další kilometry jel Tománek poměrně jistě, i když místy mu trať připomínala ledové koryto. A zrodilo se druhé drama. "Během prudkého sjezdu se mi uvolnilo provizorně měněné vázání, následoval ošklivý pád, do kterého se zamotali i ostatní lyžaři a znovu jsem byl bez lyže. Avšak tentokrát sám, bez sparinga."
"Během necelé čtvrthodiny jsem lyži a vázání znovu opravil a pokračoval, ale už jen volně. Bylo totiž pouze otázkou času, kdy uvolněná lyže znovu povolí. Dalších pět kilometrů se stalo věčností a k tomu se stalo to, co už jsem čekal: lyže nevydržela. A tak jsem znovu volal support, aby mi poslali náhradní."
Také další krizovou situaci Tománek ustál a dobral se do vytoužené cílové rovinky. "Na Hřebínku mě naštěstí dojel můj partner i s novým vázáním a jelo se dál. Únava se zvyšovala a nervozita, zda technické vybavení vydrží, se stupňovala. V závěrečných kilometrech se mi všechno slilo do husté mlhy a do cíle jsem dojel s obavami, aby se nestalo ještě něco dalšího nepředvídaného."
"A konečně cílová páska, čas 5 hodin a 49 minut, obrovská euforie, báječný pocit, a dokonce i nějaká ta slza štěstí," prozrazuje o svém životním triumfu a hned dodává, že Vasův běh bude určitě ještě tvrdší oříšek.
Na trati může strávit až deset hodin
Tománek netají, že Vasův běh je pro něj velkou osobní výzvou. "Pokud závod dokončím, tak pro mě bude velkou ctí, že se zařadím do společnosti několika sportovců, kterým se to podařilo. Určitě mě nečeká nic snadného, ale po úspěchu na Jizerce odjíždím uvolněný a ani se nebojím, že na trati mohu strávit třeba až deset hodin."
"Především budu potřebovat dobré sněhové a klimatické podmínky. Jsem ryzí vytrvalec a tempař, mám za sebou tři soustředění zakončená ostrým testem, takže odjíždím s vědomím, že v přípravě jsem udělal maximum. Teď si jen přeji, aby vše vyšlo, jak má a já mohl slavit happy end," usmíval se před odletem do Švédska.
