Při vyhlášení vystoupal váš trůn pro Královnu bílé stopy až pod střechu haly, to se asi výšek nebojíte, že?
Já ne, ale moje maminka jo. Takže jsem se jen bála, aby z publika nezačala křičet, aby mě sundali dolů. Aspoň jsem jí odtamtud zamávala.
Opět se galavečer konal prostorách Jatek 78 v rámci představení cirku La Putyka, které jste už loni obdivovala, jak jste si to užila letos?
Bylo to moc hezký, zase výjimečné. Jsem ráda, že bylo vyhlášení opět v La Putyce. Mám je ráda a moc jim fandím. I kdybych nevyhrála, tak si večer vychutnám. Ale obhájit korunku bylo moc fajn, celé jsem si to moc užila.
Cenu pro nejlepšího trenéra sezony dostal váš kouč Tomáš Bank, v čem je pro vás tak výjimečný?
Je těžký říct jen jednu věc. On má dobrý organizační talent, to bych chtěla hlavně vyzdvihnout. Za každých podmínek je schopný udělat trénink a to kvalitní, který stojí za to. Vždycky se snaží na sto procent. Za to mu strašně moc děkuju. Co se týče koučování, je taky výborný, když tam zrovna není Ondra Bank, tak spolu řešíme i techniku, má hodně dobrý rady. Tu cenu si fakt zaslouží.
Už uplynuly téměř tři měsíce od zisku vaší první zlaté olympijské medaile. Změnilo se něco?
Moc ne. Pořád jezdím z kopce dolů. Jen lidi kolem mě častěji chodí pro autogram ne pro fotku. Ale to je milý.
Stihla jste si odpočinout?
Měla jsem 14 dní pauzu. Snažila jsem se dostat do pražského rytmu, což se mi zpočátku moc nevedlo. Člověk je zvyklý na to ráno vstát, dát rozcvičku, jet na kopec, zpátky domů, fyzio. Byla to velká změna.
Kde máte olympijská zlata?
Půjčovala jsem je dědovi, ten mi je vracel, takže teď je má nejspíš mamka.
Po takovém úspěchu, který se vám povedl asi máte hodně nabídek na různé akce, jak se s tím vypořádáváte?
Pozvánek je hodně. Já si toho všeho moc vážím, ale času moc nemám, tak se snažím vybírat z toho, co se mi líbí, a být trochu sobecká. Co opravdu nemusím, jsou dýchánky s politiky. Na to mě neužije.
V posledních týdnech se řeší zpožděné odměny za olympijské medaile, jak moc se vás tyhle boje o peníze dotýkají?
Snažím se tohle dávno neřešit. Všechny vztahy se svazem a ČOV se řeší přes mou zastupující agenturu Sport Invest a jsem za to moc ráda. Nemusím se angažovat. Je jasný, že svazu se moc nelíbí, že z toho koláče, který mají, si já ukrojím nejvíc, protože mám nejlepší výsledky. Taková jsou ale kritéria. Kvůli tomu já nebudu zpomalovat.
Už za sebou máte i první testování lyží na ledovci, jaké to bylo?
Jezdili jsme od rána na skútru, takže jsem rozvstávaná. I dneska jsem vstávala v půl šestý. Udělali jsme krůček dopředu. A doufám, že příště dostaneme víc materiálu na testování. Budu se snažit vybrat nejlepší lyže, ale nezahltit se jenom testováním, aby byl čas i na trénink.
Máte teď coby olympijská vítězka lepší podmínky?
Dostala jsem od továrny možnost si říct, co potřebuju a chci. Ale my spíš zůstaneme u módu, že si vezmeme jen to, co budeme schopni otestovat. Protože nemám moc času na trénink, natož na testování.
To jsme probrali lyže, a co boty? V Koreji jste jezdila v prasklých přeskáčích…
Pořád jezdím ve starých, protože firma neměla nový skelet na boty. Zatím ty staré drží. (smích)
V příští sezoně bude lyžařský Světový pohár ve vašem domácím Špindlerově mlýně, jak se těšíte?
Trenér už se byl podívat na prohlídce trati. Přijel kvůli tomu za námi na ledovec o den později. Koukal se na kopec, na profil trati, kde bude jaká boule, jak to bude vypadat. Znám to tam jako svý boty, moc mě tam toho překvapit nemůže. Pokud bych se na závod dostala, tak se moc těším.
Stíháte jako vnučka hokejového mistra světa sledovat letošní šampionát?
Ve čtvrtek večer jsem koukala na zápas proti Rusku. Zase jsem si vzala dědův dres a fandila jsem jak blázen. Evidentně to pomohlo. Mrzí mě, že utkání s Běloruskem jsem vidět nemohla, ale měla jsem informace, jak zápas probíhá.
Jak vaše fandění vypadá?
Je to asi legrace pro všechny, kdo mě u toho sledují. Jsem hodně emotivní, křičím, vztekám se, když nás vyloučí, jen u toho nemám to pivo jako většina fanoušků.
