Černá: Norské neštěstí
Norové získali před čtyřmi lety v Salt Lake City 25 medailí, z toho 13 zlatých. V Turíně chtěli tento výsledek minimálně zopakovat. Jenže v Itálii vydolovali pouhá dvě zlata, přičemž ani jedno nebylo z běhu na lyžích, norské královské disciplíny.
Jen velice slabou útěchou jsou vítězství Bystöla na středním můstku, veterána Aamodta v superobřím slalomu či dalších osm stříbrných a devět bronzových úspěchů.
Jejich výpravu postupně kosil virus. Nejvíce zasáhl právě běžce. Hromadně se odhlašovali ze závodů či je vzdávali v průběhu. Zatímco na začátku her byl Frode Estil schopen po pádu a zlomení lyže dohnat pole závodníků a "urvat" stříbro, v dalších závodech již dojížděl hluboko v poli poražených.
Symbolickým obrázkem norské smůly a bezmoci jsou třeba i tři čtvrtá místa běžkyně Steiraové. Její kolegyně Marit Björgenová, vedoucí žena Světového poháru, kterou rovněž virus zasáhnul, už den před páteční ženskou třicítkou z olympiády odjela.
Norové, národ zimních olympiád, se letos krčí na těžko stravitelném třináctém místě v pořadí národů. Před nimi skončili i "malí" Estonci, jimž běžci Kristina Šmigunová a Andrus Veerpalu vybojovali tři zlaté a medailové skóre 3-0-0.
To v přepočítávací tabulce stačilo, navzdory norským devatenácti medailím.
Bílá: Rozladěná Amerika
Hokejisté, diváci, ale hlavně severoameričtí sponzoři, inzerenti i televizní ředitelé již dávno před olympiádou směřovali svou pozornost na finále Kanada-USA. V Salt Lake City 2002 zámořské celky naplnily očekávání fanoušků a kapsy podnikatelů.
V Turíně odcházeli kanadští a američtí hokejisté ostudně již ve čtvrtfinále, rozpálení vzteky "do běla". A nezuřili jen oni.
Poté, co přestárlý americký tým nestačil na semknuté Finy a kanadské sebevědomé hvězdy neuspěly proti Rusům, si "rvala vlasy" zejména americká stanice NBC. Za olympijská vysílací práva ve Spojených státech dala 700 milionů dolarů. "Její" olympijské hry sledovalo necelých pět procent dospělé populace, zatímco konkurenční Fox bohatl na reality show American Idol.
Severní Amerika po vyřazení obou celků pomalu ztrácela zájem o evropský Turín a tamější sportovní hemžení. Hokejový turnaj se stal evropskou záležitostí, finále ovládli Skandinávci.
Červená: Rakouský skandál neskandál
O velký dopingový rozruch se na olympiádě postarali Rakušané. Přesněji jejich krev.
Kolem biatlonového týmu se opět motal kontroverzní kouč Walter Mayer. Ten má po Salt Lake City 2002, kde byl hlavním aktérem skandálu s krevními transfúzemi, zakázanou účast na olympiádách až do roku 2010.
Jako soukromá osoba se však přijel podívat na své biatlonové svěřence Wolfganga Pernera a Wolfganga Rottmanna. To přimělo italskou policii k dvěma raziím v penziónech rakouských biatlonistů. Měla zde objevit injekční stříkačky, medikamenty i nástroje ke krevní transfúzi. Při následné razii mezi rakouskými běžci na lyžích se prý zase našel přístroj zvaný Bio-Test. Jiné hlasy zase později říkaly, že policie vlastně u Rakušanů nenašla nic zakázaného. I vzorky u deseti nejpodezřelejších byly negativní.
Jenže MOV se těmito výsledky nenechal uchlácholit a chce vše vyšetřovat speciální komisí. Rakušané totiž mohli porušit pravidla o dopingu i bez požití zakázaných látek (například jejich pouhým držením, či pokusem o aplikaci).
Modrá: Roccu zastoupili jiní
Slalomář Giorgio Rocca byl hlavní italskou medailovou nadějí. Díky Roccovi se podařilo vzkřísit stagnující prodej vstupenek. Rocca se stal hlavním magnetem Her pro "modré domácí".
Zatímco u jiných disciplín ležely stohy vstupenek na pokladně, organizátoři přemýšleli pod svahy v Sestriere, jak ještě zvýšit kapacitu tribun a uspokojit obrovskou poptávku italských fanoušků, kteří chtěli vidět zejména Roccovu nejhvězdnější disciplínu, slalom. Jejich Giorgio totiž dokázal před olympiádou zvítězit v pěti slalomech Světového poháru za sebou. A konečně božský Giorgio to byl, kdo četl na zahajovacím ceremoniálu přísahu sportovců.
Nakonec bylo všechno jinak. Na rukou nošený slalomář skončil v kombinaci pátý (těsně před Čechem Ondřejem Bankem), super-G proto vynechal, aby se plně soustředil na svůj nejsilnější závod. Jenže v něm hned v prvním kole spadnul a nedojel do cíle.
Italové přesto nakonec nesmutnili. Viděli, jak jejich sportovci vybojovali čtyři zlaté a šest bronzových kovů. Vyznamenali se především běžci na lyžích a rychlobruslaři.
A země si našla nového hrdinu. Roccománii vystřídala Fabrisománie. Rychlobruslař Enrico Fabris se stal prvním mužem Itálie, jenž na jedněch hrách získal tři medaile a národ mu ležel u nohou, několik vteřin po druhém vítězném závodě mu telefonoval nadšený premiér Berlusconi.
Roccu může utěšit, že nebyl zdaleka jediným velkým favoritem, jenž na olympiádě selhal. Podobně dopadl i další favorit bílých svahů Bode Miller, dva vítězové prestižního Turné čtyř můstků Jakub Janda a Janne Ahonen na středním i velkém můstku, ve Světovém poháru neporazitelný sdruženář Hannu Manninen v klasickém závodu i sprintu či celá plejáda norských běžců na lyžích, oslabených chorobou.
Žlutá: Létající Čína
Letní olympijský svět už se naučil sledovat zářivě žlutou komunistickou symboliku, vystupující z čínské vlajky stoupající na stožár. Po Turíně si začínají zvykat i zimní sporty.
Až dosud asijská velmoc sbírala medaile hlavně v rychlobruslení, nyní však zjistila, že skoky v akrobatickém lyžování jsou mnohem více akrobacií než lyžováním. Země dominující ve skocích do vody a ve sportovní gymnastice přišla na to, že podobné dovednosti lze bohatě využít i na sněhu a na nemilovaných lyžích.
Píle a dril nesly v Turíně ovoce - Číňan Chan Sien-pcheng vybojoval průměrným, avšak čistě provedeným skokem zlato, Číňanka Li Ni-na stříbro, těsně pod stupni vítězů skončily její krajanky Sü Nan-nan a Kuo Sin-sin.
Zelená: Mladí Češi
Česko opět světu ukázalo, že produkuje elitní hokejisty a jednotlivě i další zimní talenty. Většinu slávy ještě pobrali matadoři - snímky zlatě se loučící Kateřiny Neumannové, a zejména cílové "mateřské" záběry s dvouletou Lucinkou obletěly svět.
Své splnili i hokejisté z končící generace kolem Jaromíra Jágra, muži, z nichž mnozí dokázali uspět již před osmi lety v Naganu.
Turín však ukázal, že do her ve Vancouveru 2010 by se mohly rozzářit nové hvězdy.
Běžec Lukáš Bauer už ví, jaké to je mít na krku stříbrnou olympijskou medaili.
Pokud talent a síly vydrží rychlobruslařce Martině Sáblíkové (čtvrtá v závodě na 5000 metrů), její kolegyni Kateřině Novotné (šestá na 500 metrů) nebo sjezdaři Ondřejovi Bankovi (šestý v alpské kombinaci), kdo ví?
Své vytoužené medaile se možná dočká i mladá mužská běžecká štafeta. I ona "proslavila" Česko v Turíně, i když způsobem, který ji nenapadl v nejhorším snu - popletenou přihláškou na 4x 10 kilometrů.
Ve Vancouveru za čtyři roky se před startem týmu bude kolonka "finišmen" a "náhradník" jistě kontrolovat mnohokrát.
