Tegu - Za takové drama by nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. Barbora Špotáková ve skvostném představení na mistrovství světa v Tegu, nejkvalitnějším závodu oštěpařské historie, skončila druhá, třebaže atakovala svůj vlastní světový rekord.
V sérii senzačních a velmi dalekých hodů se dostala až na 71,58 metru, ale Ruska Maria Abakumovová byla ještě o 41 centimetrů lepší.
"To bylo hustý. Nic jiného se říct nedá. To je slovo, co tenhle večer vystihuje," uvedla Špotáková při pohledu na výsledky.
Byla "smutnou" hrdinkou jednoho z nejdramatičtější závodů atletické historie, v němž třetí místo obsadila v africkém rekordu (68,38) Aunette Viljoenová z JAR.
Čtěte také:
Finále snů. Špotáková je stříbrná, dál hodila jen Ruska
"Tak jsme druhý. No a co. V tomhle případě je to ještě lepší než v Berlíně," usmívala se po obhajobě stříbra. "Bylo to bláznivé, takový závod, to je dar atletice a oštěpu," nešetřila chválou.
"Vymstilo se mi, že jsem předčasně slavila"
Špotáková si prožila olympijské déja vu, ale s opačným koncem. "A pak že se oplatky nepečou," usmívala se.
Tradičním rčením připomněla památný závod na olympijských hrách v Pekingu 2008, kde Abakumovovou přehodila v podobně kvalitní soutěži posledním pokusem a získala zlato.
Tentokrát byla její série daleko kvalitnější, průměr všech hodů byl neuvěřitelných 68,47 metru, její nejkratší pokus měl hodnotu 66,80 metru.
Když v páté sérii přehodila 71 metrů a dostala se do vedení, běžela se podělit o radost s českými atlety na tribuně, s trenérem a přítelem Lukášem. To prý byla chyba.
Na chvíli si totiž pomyslela, že už jí titul neunikne, že zlato má v kapse. Moc popustila uzdu emocím. "A to se mi vymstilo, to se říkat nemá," připustila. "Tam jsem si měla říct: Ne, chci hodit 73. Chyba," uznala.
"Maruška je dynamit, brutální síla"
Špotáková se chtěla dnes pořádně nabudit na finále a stát se hladovou tygřicí. "Povedlo se to, uáááá," zakřičela z legrace olympijská vítězka. V kvalifikaci se jí totiž nevedlo.
"Tak to bývá. Ale dneska jsem byla úplně jiný člověk. Cítila jsem se dobře, od začátku jsem věřila, že bych mohla hodit 70 metrů. Spokojenost je maximální, jsem nadšená z takového výkonu a stříbrné medaile," radovala se.
Přiznala, že se dokonce chvíli obávala o svůj světový rekord, na který chybělo Abakumovové jen 29 centimetrů. V poslední sérii ještě měla šanci na zvrat, ale už nesebrala síly. Přesto zvedla ruku a gestem uznala, že prohrála po boji.
Vzala českou vlajku, skočila přes zábradlí a slavila s početnou skupinou atletů. Objala se s přítelem Lukášem, trenérem Janem Železným i koučem reprezentace Tomášem Dvořákem.
Kdyby jí někdo před závodem řekl, že hodí tak daleko a bude druhá, asi by nevěřila. "I když Maruška (Abakumovová) je nepředvídatelná. To je dynamit, brutální síla," uvedla.
"Tohle stříbro tím zlatem opravdu voní"
Špotáková byla dokonce během finále v takové soutěžní euforii, že ji potěšilo, jak ji Abakumovová přehodila. "Říkala jsem si: Tohle je závod! Trochu to mrzí, že člověk nemá zlato, ale tohle stříbro tím zlatem opravdu voní," pravila.
Špotáková cítí, že má dobrou formu a že může světový rekord ještě letos atakovat. "Ten svěťák není tak skvělej. Je překonatelný, to jsem věděla, hned, jak jsme ho hodila," zmínila se o mítinku ve Stuttgartu v roce 2008.
"Tehdy bylo osm stupňů a žádné ideální podmínky jako dnes." Do olympijských her v Londýně si to prý nenechá. "Radši už letos v Curychu," uvedla směrem k mítinku Diamantové ligy.
