Praha - Chce být druhou Zuzanou Hejnovou, chce jako první český biatlonista získat medaili z olympijských her, chce zažít ještě lepší než poslední veleúspěšnou sezonu.

Právě kvůli tomu udělala kometa letošní zimy Gabriela Soukalová před novou sezonou velkou změnu, když přešla od skupiny kolem ženské reprezentace pod vedení Ondřeje Rybáře, který vede mužský tým.

"Jsem teď nadšená, už od šestnácti let jsem doufala, že jednou budu moct trénovat s Ondrou a jeho skupinou. Chtěla jsem to každý rok, ale dřív to nebylo možné. Nakonec jsem se ale dočkala," řekla novinářům na čtvrtečním setkání Soukalová, která dnes slaví 24. narozeniny.

Gábino, v poslední sezoně jste si na sebe čtyřmi triumfy v závodech Světového poháru trochu upletla bič. Jak těžké pro Vás bude v této sezoně výsledky z letošní zimy obhájit?

Po té výborné sezoně to bude velmi těžké, protože mě teď lidé více vnímají a já budu muset uhájit své výsledky z minulého ročníku. Můžete být sebelépe fyzicky připraven, ale kolikrát na tom výsledku hraje velkou roli počasí a štěstí při střelbě a při mazání.

Vy jste ale tomu štěstí šla naproti výměnou tréninkové skupiny. Jak dlouho jste si tento tah promýšlela?

Závodní život není tak dlouhý, takže jsem se rozhodla pro změnu. Říkala jsem si, čím dříve to udělám, tím větší pak budu mít klid. Říká se to totiž, že kdo se bojí nesmí do lesa a je do toho šla i s tím rizikem, že to pro mě bude mnohem těžší to zvládat. Ondru Rybáře znám už v podstatě od narození, je to jeden z mých vzorů. 

Takže šlo spíš o výměnu trenéra než o výměnu tréninkové skupiny?

Ano, o tu skupinu ani tak nešlo. Když jsem si dělal představy o trenérovi, který by pro mě byl ideální, tak jsem si říkala, že jsem vždy měla takovou představu o Ondrovi Rybářovi. Připadalo mi, že má všechny podstatné stránky, které by měl dobrý trenér mít.

O kolik těžší je zvládat přípravu s muži než tu se ženami? 

Ta příprava byla fyzicky mnohem náročnější než jakákoliv před tím. Mám ale štěstí, že od jara nejsem vůbec nemocná, což je u mě nevídané (smích). Poslouchám totiž všechny rady, co mi Ondra říká, naprosto mu věřím a jsem s jeho prací spokojena.

Jak Vás vůbec muži mezi sebou přijali?

Kluci v týmu mají super povahy, oceňuji to, že ze sebevětšího problému udělají grotesku, což je hodně dobré vzhledem k tomu, že spolu trávíme spoustu času na soustředěních v zahraničí. Nerozebírají problémy kolem, ta komunikace s nimi je mnohem jednodušší. Musím si samozřejmě zvykat na trošku jiný slovník, ale už jsem si na to zvykla, takže už mi to ani nepřijde.

Trenér ženské reprezentace Jindřich Šikola však přiznal, že Váš odchod pro něj byl velkou ranou, se kterou se stále srovnává. Jaký je teď vůbec váš vztah?

Chápu, že pro Jindru Šikolu to nebylo příjemné, když jsem odešla, pro mě to ale také bylo těžké, byl to krok do neznáma. Jsme vděčná, co pro mě Jindra udělal, ale prostě jsem cítila, že se musím posunout dál. Snad mi brzo odpustí.

A neohrozí Váš přestup nějak vztahy s reprezentačními kolegyněmi? 

Nemyslím si, že by teď mezi mnou a ostatními holkami z týmu nějak rivalita stoupla, pořád jsme kámošky. Každá teď děláme, co si myslíme, že je pro nás nejlepší, ale tak to ve sportu bývá. Když už máte nějaký rozdíl ve výkonnosti, tak potom hledáte dál a dál.

Přesvědčil Vás příklad Zuzany Hejnové, která v mužské skupině pookřála a je prakticky neporazitelná?

Stejně jako u Zuzky Hejnové i u mě platí, že těžíme z toho, že se může pořád na někoho dotahovat. V té ženské skupině by se totiž mohlo také stát, že by se mi nemuselo dařit tak jako loni, tady naopak cítím větší šanci se zlepšovat.    

Stát se však může, že ten velký tlak, který na Vás je po předchozí sezoně vyvíjen, neustojíte. Co děláte pro to, abyste tomu zabránila?

Začala jsem spolupracovat s psychologem, s panem Moravcem, abych ten přechod k mužské skupině a všechno kolem zvládla. Chleba se bude lámat v sezoně, uvidím, jak budu schopná přenést jeho rady do závodů. Teprve se uvidí, jak silná vlastně jsem.

Můžete prozradit, čím Vám pan Moravec k psychické odolnosti pomáhá nejvíce?

Už nejsem tím anonymním závodníkem, jakým jsem byla. Snažím se ale lidem dokázat, že jsem schopná ten tlak okolí zvládnout. Doufám, že to zvládnu, když ta pomoc pana psychologa nepomůže, aspoň si pak můžu říct, že jsem to zkusila. 

Hodně se od Vás bude očekávat i na Hrách v Soči. Jak se Vám vůbec tamní tratě zamlouvají?

Ty tratě v Soči jsou hodně náročné. Byli jsme překvapeni tím neskutečným sklonem kopců a tím, kolik tam těch kopců vůbec je. Snad budeme mít větší štěstí než jiní závodníci, kteří se tam při těch sjezdech během Světového poháru zranili.

Ještě žádný český biatlonista nedosáhl na olympijských hrách na medaili. Jak moc Vás motivuje vidina se stát první českou medailistkou?

Přiznám se, že hodně. Ráda bych ji v Soči získala, ale to chce i dalších třicet čtyřicet holek.