Praha - V sedmdesátých letech patřila severská kombinace v československé reprezentaci k úspěšným lyžařským odvětvím. Několik sdruženářů se prosadilo i ve vrcholných mezinárodních soutěžích v čele s Ladislavem Ryglem, který se v roce 1970 stal mistrem světa.
V současné době však tento sport prochází velice složitým obdobím. Jediným reprezentantem, který startuje ve Světovém poháru mužů, je "ostaršený“ devatenáctiletý junior Tomáš Portyk. Zatím nejlepší sdruženář Miroslav Dvořák léčí následky mononukleózy a za touto dvojicí je obrovská propast.
"Když za našich časů skončil někdo dvanáctý, tak byl kritizován. Dnes se při umístění kolem třicítky otevírá šampaňské,“ říká s trpkým úsměvem a s trochou nadsázky někdejší světový šampion Rygl.
Myslím si, že celé české lyžování je v určitém útlumu, za což může nedostatečná práce s mládeží. Vždyť za Portykem se další junior krčí v žebříčku až někde ve třetí až čtvrté desítce,“ připomíná Ladislav Rygl mladší, syn legendárního sdruženáře, účastník tří olympiád, dvojnásobný medailista ze Světového poháru a ještě v loňské sezoně reprezentační trenér.
Vzorem je biatlon
V sedmdesátých letech byla členská základna v úseku severské kombinace daleko větší než dnes, což se odrazilo i v dosažených úspěších na mezinárodním poli.
"Měli jsme výborný tým s Kučerou, Zemanem, Pospíšilem či Svobodou. Nechyběly nám zahraniční starty a nejednou jsme měli možnost velice kvalitní přípravy na pozvání hlavně ze severských zemí,“ vzpomíná účastník dvou zimních olympiád a vítěz ankety o nejlepšího československého sportovce v roce 1970 Rygl starší.
"Bez dobrých výsledků se ztrácí zájem o náš sport, méně peněz přichází ze státní pokladny a ubývají i sponzoři. Kladným vzorem může být v tomto směru biatlon,“ doplňuje ho jeho syn.
Chybějí kvalitní trenéři
Mladí zájemci o severskou kombinaci měli kdysi víc pootevřené dveře než dnes. "Existovala střediska vrcholového sportu, v nichž vyrůstali budoucí reprezentanti. Tento systém převzala řada západních zemí a nám zůstaly jen vzpomínky. Přitom naše generace se musela spokojit například s horší kvalitou lyží, ale za přijatelnou tisícovku se mohly koupit. Můj otec se mě snažil vybavit vším potřebným, ale finančně mu pomáhali i v klubu. Dnešní materiál je samozřejmě kvalitnější, ale pro mnohé talentované chlapce, respektive jejich rodiče, bez klubové pomoci asi těžko dostupný. Pokud vím, tak jen měsíční oddílové příspěvky přesahují někde i tisíc korun a často musejí otcové svých ratolestí výrazně přispět i na soustředění,“ vypočítává Rygl.
Sdruženáři nikdy neměli velkou členskou základnu a je zajímavé, že o tento sport je mezi nejmenšími stále dost velký zájem. "Mám zkušenosti z Harrachova, kde v soutěži mladších žáků jich startuje 25, těch starších už jen 20, mladších dorostenců 15, starších 10 a juniorů jen pět. A rázem máme vysvětlení, proč letos máme jediného reprezentanta na mezinárodní scéně. Taková chudoba tu už hodně dlouho nebyla,“ přibližuje nedávný reprezentační trenér současný stav.
Kluby žijí hlavně díky finanční pomoci rodičů a několika sponzorů. "Jeden z problémů vidím v odměnách kvalitním trenérům, kterých je nedostatek. A přestože cesta k dosažení výborných výkonů v běhu i ve skoku je hodně náročná, tak se mi nelíbí, že kluby nedokážou udržet perspektivní, talentované chlapce. Nedávno dva nadějní sdruženáři odešli ke skokanům, takže v současnosti nevidím mezi juniory ani jednoho, který by po přechodu do kategorie mužů mohl doplnit současný tým. Nejbližší léta v české severské kombinaci tedy v růžových barvách nevidím,“ dodává Rygl mladší.
