Nehrozila vám dokonce operace?

Po konzultaci s řadou českých i zahraničních expertů se došlo k závěru, že operace není nutná. Vyřadila by mě na dlouhou dobu a tak se přistoupilo k léčení injekcemi, terapií a různým cvičením. V Rakousku, Švédsku a v České republice. Ani tato cesta však nebyla krátká, trvala od září až do začátku letošního roku. Byl to pro mě nápor na psychiku, ale musela jsem vzít na vědomí, že nešlo nic uspěchat.

Co vám prozrazovala diagnóza?

V ramenu byla trhlina, která se musela zahojit a navíc bylo potřeba zbavit se cysty, která tlačila na úpony a nervy. Jednoduše řečeno, bylo víc věcí, které bolesti v ramenu způsobily. Všechny vzniklé neduhy se musely postupně odstraňovat.

Bylo to vaše první vážnější zranění v kariéře?

Před časem jsem měla trochu problémy se zády, ale rameno mělo v tomto směru nepříjemnou premiéru. Poprvé jsem měla zvláštní pocit, kdy hlava moc chtěla, ale tělo mě k obvyklé pohybové činnosti nepustilo. Hlavní slovo převzala trpělivost, což pro mě bylo to nejnáročnější. Musela jsem vzít na vědomí, že rychlejší cesta k úplnému uzdravení nevede.

Co této komplikaci říkala vaše spoluhráčka Bára?

Utěšovala mě výroky, že zdraví je přednější a počká na můj návrat do volejbalového světa třeba rok. Po psychické stránce byla moji velkou oporou. Za tuto pomoc však musím poděkovat celému našemu týmu, především pak manželovi Simonovi. Ve své sportovní kariéře překonával řadu zdravotních překážek, včetně přetrženého křížového vazu v kolenu. Byl zvyklý i delší dobu se léčit a zase se na hřiště vracet. Měl pro moje těžkosti plné pochopení a stále zdůrazňoval, že postupné léčení k plnému uzdravení patří.

Řadu let jste byla zvyklá trénovat a hrát zápasy. Jaký jste, kromě léčebných procedur, měla ty dlouhé čtyři měsíce program?

Bylo to hrozné období. Určitý čas jsem věnovala rodině, procházkám se psy a snažila jsem se studiem získat některé zajímavé informace z lékařské vědy.

Po Novém roce jste se konečně mohla vydat za přípravou na letošní sezonu. Co vám prozradila?

Související

České beachové jedničky i světové hvězdy se vrátí k ostravským pecím. Půjde i o Tokio

Po Tenerife a Kapském Městě jsme se ještě na čtyři týdny vydaly do Kalifornie. Byla jsem samozřejmě moc ráda, že jsem se zase vrátila do sportovního dění, i když šlo jen o individuální tréninky, ale ve společnosti vynikajících německých, kanadských či japonských týmů. Byla to náročná příprava, v níž jsem musela víc přemýšlet, abych nepřekročila určitý pohybový limit. Po každém tréninku jsem se pak musela věnovat rehabilitaci.

Příští týden odlétáte na turnaj do Číny. S jakými představami?

Přiznávám, že jsem trochu nervózní, dlouho jsme na žádném turnaji nehrály a proto se plná očekávání moc těším. Je už nejvyšší čas zkusit hrát naostro. Jsem v nové situaci, ale věřím, že ji zvládnu. Hlavně také proto, že pokrok s ramenem v porovnání se stavem před třemi měsíci je velký.

A co všechno máte aspoň v dohledné době ve vašem programu?

Po Číně nás čeká turnaj v Malajsii, potom znovu v Číně a ve dnech 29. května . 2. června turnaj v Ostravě, na němž chceme s Bárou v domácím prostředí navázat na naše loňské výkony.