V zápasech turnajů Players Championship a UK Open máte bilanci sedmi výher a sedmi porážek. Jste s ní spokojený nebo spíš napůl?
V určitých chvílích převládala spokojenost, občas trochu zklamání. Ta bilance tomu přesně odpovídá, je to tak nějak napůl.
Na prvním a čtvrtém turnaji Players Championship jste vypadl dvakrát po porážkách 4:6. Vyčítal jste si, že postup do další fáze nebyl daleko?
To máte těžké, kolikrát opravdu hraje roli jedna špatně hozená šipka, která rozhodne, jestli to půjde na 5:5 nebo prohrajete 4:6. Někdy se to povede, jindy ne. V PDC je to ohromně vyrovnané, kvalita hráčů je obrovská. Každý vyhraný zápas na této úrovni je dobrý.
Ve světovém žebříčku jste se od zisku PDC karty posunul o 42 míst na 110. příčku. Jak je to pro vás v tuto chvíli důležité?
Momentálně nemáme možnost jezdit na turnaje a bodovat, takže žebříček teď ještě nehraje velkou roli. Bude se to hodnotit až po odházeném roce, já potřebuju být po dvou letech do 64. místa. Pořád jsem teprve na začátku sezony, ještě si zvykám na tu úroveň, cestování a celkovou časovou náročnost. Opravdu hodně času teď strávím v hale.
V polovině února ve Wiganu jste na Players Championship 4 vyřadil světovou čtyřku a bývalého mistra světa Roba Crosse. Jaké to bylo?
Samozřejmě to byl vynikající pocit, porazit takového hráče. Na druhou stranu už jsem v PDC sehrál i těžší zápasy. Mezi těmi 128 hráči nenajdete žádný extra slabý článek, že byste si řekli, že zápas v klidu vyhrajete. Nikdo tam není náhodou.
Naopak platí i to, že ani největší hvězdy nejsou nedotknutelné, že? Právě ve Wiganu jste po vyřazení Crosse postupoval dál a podlehl jste až v osmifinále úřadujícímu mistru světa Peteru Wrightovi 4:6.
Určitě, platí to oboustranně. Pro nikoho není sranda házet od devíti ráno do šesti večer a udržet koncentraci na nejvyšší úrovni. Je obdivuhodné, že si ti nejlepší drží celý den průměry okolo stovky. Mně se takhle povede třeba pár zápasů, ale abych to držel konstantně, tak vyzrálý ještě nejsem.
Přišla od Wrighta po tom zápase nějaká slova uznání?
Ano, potěšilo mě to. Péťa je skromný a upřímný hráč, chválil mě a říkal mi, že s tímhle hraním se určitě neztratím. Člověka to samozřejmě zahřeje, když vidí, jaký kalibr třeba zrovna Péťa Wrightů je. Na terči chce každý vyhrát, porazit vás, ale v zázemí je to vynikající. Každý je schopný poradit, není s tím problém.
Při televizních přenosech se zdá, že někteří hráči se z pohodového kolektivu, o kterém mluvíte, trochu vymykají. Jaký máte názor na Velšana Gerwyna Price?
Velice kladný. Už několikrát jsem se s ním potkal, i v časech, kdy byl nastupující hvězda, byl skromný a v pohodě. Na nic si nehrál. A to, co dokázal, je obdivuhodné, dostal se za krátkou dobu mezi absolutní špičku. Chovám k němu velkou úctu.
Jak vnímáte občasné konflikty, které na terči někdy mívá? V minulosti například s Garym Andersonem nebo Michaelem van Gerwenem?
Podle mě je to hodně dané tím, že Gerwyn prožil polovinu nebo dvě třetiny svého profi sportovního života v ragby, kde emoce a konflikty jsou na denním pořádku. Přenáší si do šipek i věci, které tam úplně nepatří, ale zároveň není na místě bučení od diváků. Věřím tomu, že postupně své výpadky vymýtí. Takových hráčů je tam více, ale nejsou tolik v hledáčku veřejnosti jako on.
Kvůli nákaze koronaviru jste přišel o několik turnajů, byť se ve Velké Británii ještě hrálo. Byl jste v tu chvíli naštvaný?
Přišel jsem o dvě kvalifikace na European Tour a dva turnaje Player Championship. Samozřejmě jste naštvaný, ale situace je zkrátka taková, jaká je. Čím dříve vláda vyhlásila ta opatření, tím dříve snad nákaza pomine. Ale musí na tom zapracovat i ostatní státy, přičemž zrovna Anglie čekala do poslední chvíle, byla dost benevolentní. Já ta opatření plně respektuju, protože je to opravdu závažný problém.
Sport v Evropě už skoro všude stál, případně se hrálo bez diváků, kdežto v Anglii chodily na šipky dále tisícovky lidí. Jak jste to bral?
Nejsem kompetentní, abych to nějak více komentoval, ale už tím, že startovat na těch turnajích nebylo kvůli koronaviru umožněno všem, to nebylo fér. Z pevninské Evropy jsme nemohli cestovat.
Říkal jste, že o pauze alespoň doma potrénujete a budete mít čas na osobní věci. Jak vám to zatím jde?
Trénuju, obden jsem na terči, a navíc mám opravdu více času na rodinu. Dostavujeme baráček, můžeme se tomu teď věnovat. Všechno zlé je pro něco dobré, naladil jsem se na rodinnou vlnu a užívám si děcka a manželku.
Mezi naprostou elitu jste vstoupil zkraje února. Už se vám potvrdilo, že je to nápor po všech stránkách?
Určitě, je to šílené tempo, hodně lidí si to vůbec neuvědomuje. Vrátím se domů v pondělí a ve čtvrtek znovu odlítám na Ostrovy. Skoro každý víkend se dva nebo tři dny hraje.
Jak unášíte zápasy psychicky? Prohrál jste něco čistě hlavou?
Takhle jsem prohrál s Darrenem Penhallem na Players Championship 5. Zbytečně jsem se rozhodil sám, soupeř nebyl jeden z těch top hráčů. Nechci říct, že jsem to podcenil, ale zkrátka jsem hrál blbě, vnitřně jsem se rozložil a prohrál. Nicméně i takové zápasy jsou, je to o tom, odehrát toho co nejvíce.
V prvním zápase PDC se vám neklepaly ruce?
Dá se říct, že jsem to nějak zvládl. Začátek byl těžký a po vítězství třeba zase přijde tlak ve smyslu, proč bych neuhrál další výhru. Musíte v každém zápase dokazovat, že máte kvalitu.
S nástupem mezi elitu je spojený větší mediální zájem o vás coby jediného českého šipkařského profesionála. Jak to snášíte? Není toho na vás občas moc?
Je to větší zájem, než na jaký jsem byl zvyklý, to je jasné. Ale patří to k tomu a musím se tomu podřídit. Spolupracuju s Honzou Koukalem a Pavlem Kordou, kteří mi po této stránce pomáhají. Snažíme se o to, abych měl osobního klidu co nejvíce a aby si všechno sedlo. Musíme zajišťovat i reklamní stránku a sociální sítě, tak abychom dostali mě a české šipky do povědomí fanoušků.
