Val Gardena - „Vždyť já su ze Šumperka,“ prohlásil kanadský lyžař Jan Hudec a vyvolal tím salvu smíchu mezi zástupci českých médií. Za svůj moravský dialekt se jakoby zastyděl.
„Promiň, omlouvám se,“ smál se dvaatřicetiletý sympaťák. K úsměvu měl o minulém víkendu dobrý důvod, v letošní sezoně Světového poháru se mu totiž nadmíru daří. V italské Val Gardeně skončil druhý v super G a devátý ve sjezdu. V celkovém pořadí seriálu mu patří skvělé desáté místo.
Kanaďanům pomohlo české cukroví
„Dnes večer to bude pořádné pití,“ sliboval krátce po závodě na sjezdovce Saslong bujarou oslavu Hudec, po jehož boku stála přítelkyně Jarka. Je z Olomouce, takže měla na jedné tváři namalovanou kanadskou a na druhé českou vlajku. Za úspěch kanadského týmu, který znásobil Eric Guay triumfem ve sjezdu, byla částečně zodpovědná i ona. Kanaďanům totiž napekla cukroví.
„Bylo toho asi patnáct balíků po dvaceti kusech. Kluci to včera všechno sežrali. Teda pardon, zpapali,“ opět spolehlivě pobavil svou hláškou Kanaďan, který před závodem poskytoval cenné rady rodákovi ze stejného města Ondřeji Bankovi (více čtěte ZDE).
Z Československa emigroval jako batole
„Pořádné cukroví stejně umí napéct jen Češi,“ nezapřel Hudec, že mu v hrudi stále tepe české srdce. "Nejraději mám vanilkové rohlíčky a také linecké cukroví." Ostatně přiznává, že maminka mu doma v Calgary čas od času vaří tradiční svíčkovou s houskovými knedlíky.
Hudcův osud je více než zajímavý. Po svém narození v roce 1981 strávil v tehdejším Československu pouhých deset měsíců. Při dovolené v Jugoslávii učinili jeho rodiče osudové rozhodnutí a ze své vlasti emigrovali. Na palubě plachetnice se podél pobřeží dostali do Itálie, aby poté na čtyři roky zakotvili v Německu.
V roce 1986 přišel poslední přesun, do kanadského Calgary. Tam se čtyřletý Jan začal učit lyžovat. Mentorem byl jeho otec, sám mistr Československa ve sjezdovém lyžování. Hudec se časem vypracoval až do kanadského národního týmu, jehož členem je už od roku 1999.
Hudec: Češi to mají složitější
Fungování kanadského týmu si nemůže vynachválit. Podmínky jsou třeba oproti české reprezentaci naprosto nesrovnatelné. „My máme osm závodníků, pět trenérů, fyzioterapeuta a doktora na startu i v cíli. Podmínky pro nás jsou výborné, máme všechno, co potřebujeme,“ uvedl Hudec.
„To Češi to mají mnohem složitější, mají jednoho dva trenéry, takže nemají tolik informací, nevědí, co a jak. Pro každou zem, která má jednoho závodníka, je to těžší, i vzhledem k tréninku. Hlavně se to projevuje v rychlostních disciplínách, tam musí být obrovský tým, jen aby jeden mohl jet rychle,“ dodal kanadský sjezdař.
