Praha - Titul mistryně světa v paralelním slalomu, bronzová příčka v celkovém hodnocení Světového poháru a stříbro v obřím slalomu je letošní parádní vysvědčení dvacetileté snowboardistky Ester Ledecké. Přitom s letošní sezonou se ještě neloučí, v příštích týdnech plánuje start v několika závodech ve sjezdovém lyžování.
„Ze zlaté jízdy na světovém šampionátu jsem měla skvělý pocit, ale po technické stránce nebyla bez chyb, takže je stále na čem pracovat,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz skromně světová šampionka.
Hodnotíte uplynulou sezonu jako stoprocentně vydařenou?
S výsledky jsem maximálně spokojena, užila jsem si ji, mám z ní spoustu nádherných zážitků. Pád při jednom z tréninků a následný otřes mozku mě však na tři týdny přibrzdil a některé závody Světového poháru jsem musela vynechat. Nechci však už spekulovat, o kolik bodů jsem přišla. Konečného účtu si velice vážím, neboť je to výsledek celoročního snažení.
Titul mistryně světa je určitě nejcennějším triumfem. Je to i splnění vašeho přání?
Lze to tak říci, protože vždy jsem si přála dosáhnout po vzoru mého dědy, hokejisty Jana Klapáče, na nejvyšší stupínek. Když jsem pak na něj vystoupala s českou vlajkou kolem ramen, tak se zrodil okamžik, na který nikdy nezapomenu. Nemohla jsem tomu uvěřit, hlavou mně běžely neuvěřitelné věci. Byla to odměna nejen pro mě, ale pro celý tým, sponzory, rodiče a vůbec každého, kdo mně na této cestě pomáhal.
Kterou disciplinu máte raději – paralelní slalom či obří slalom?
Je mi to jedno, každý kopec sjíždím velice ráda. A když se mi někdo ptá, zda mě víc těší ceny, nebo medaile, tak odpovídám podobně. Nejcennější jsou pro mě nádherné pocity.
Jaká je atmosféra ve vaší světové snowboardové společnosti?
Všechny holky jsou v pohodě, s každou lze normálně mluvit. Nechybí ani vzájemná gratulace k dosaženým úspěchům.
Jste mistryní světa. Nebude vám do dalších let chybět potřebná motivace?
V žádném případě. Mám totiž spoustu nesplněných snů a s nimi i tak trochu obavu, abych je proměnila ve skutečnost. Zatím se mi to podařilo jen jednou. Absolutním vrcholem je medaile z olympijských her, ale zároveň i vydařená vystoupení jak ve snowboardu, tak i ve sjezdovém lyžování.
Právě ve vašem druhém sportu vás letos čeká ještě několik závodů. Máte už představu, kde se chcete postavit na lyže?
Vlivem různých okolností jsem se na lyže moc často nedostala, kvůli malé závodní i tréninkové praxi jsem musela odmítnout i start na mistrovství světa. Proto se toto manko ještě pokusím aspoň trochu umazat. Světový i Evropský pohár už končí, ale na programu jsou ještě FIS závody ve Slovinsku, Francii a Norsku. Chci zkusit slalomy, super G a super kombinaci. Už se moc těším.
Jaký je váš program i na letní měsíce?
Léto je pro mě od května do července, kdy se vždy věnuji hlavně windsurfingu a plážovému volejbalu. Kdo ví, třeba mě někdy snowboard přestane bavit a budu chtít poznat atmosféru také letních olympijských her. Ale to bych asi musela tréninku věnovat hodně času (smích).
Už jste se rozhodla, které vysoké škole dáte přednost?
Dostala jsem už stipendium ke studiu na Vysoké škole finanční a správní, což prozrazuje i pro mě velice příjemná reklama v pražském metru. Nejsem si však ještě jistá, zda je to obor, který bych chtěla studovat. Navíc mi jde hlavně o to, aby kombinace studia s vrcholovým sportem byla pro mě přijatelná.
A vaše představy pro příští sezonu?
Vždyť neskončila ještě ta letošní, příští je daleko, ale už dnes vím, že se chci ve snowboardu udržet mezi světovou elitou a také na lyžích potvrdit své ambice. Vždyť i trenéři se shodli v názoru, že oba sporty si navzájem pomáhají a v obou jde o sjíždění kopců, takže není co řešit (úsměv).
