Praha - Českému rychlobruslení dost možná roste další hvězda. Po boku stálic Martiny Sáblíkové a Karolíny Erbanové totiž do Světového poháru, který začíná 8. listopadu v Calgary, naskočí nová tvář - Nikola Zdráhalová.

Teprve sedmnáctiletá dívka dokázala zkraje letošní sezony zajet limity pro start na tratích 1500 metrů a tři kilometry.

"Mám z toho docela strach, protože to bude něco nového a nevím, co od toho očekávat," přiznává Zdráhalová před startem v prestižním seriálu, kde ji zatím čeká zařazení do divize B.

Petr Novák, pod nímž trénuje přes dva roky, ji však povzbuzuje a předkládá před ní další velký a ne nesplnitelný sen, kvalifikaci na olympiádu v Soči.

"Limit pro světový pohár je tak tvrdý, že od něj k tomu olympijskému už není tak daleko," motivuje talentovanou svěřenkyni Novák, který vyhlíží také možnost startu v týmové soutěži.

Zdráhalová má ze společného závodu trochu obavy. "Holky jezdí úplně jinak, tak těžko říct, jak to půjde. Mám trochu strach, abych jim to moc nezkazila," říká stydlivě.

Z úspěšně se rozvíjejícího týmu má radost i Sáblíková. "Jsem na všechny moc pyšná. Je výborné, že jdou takhle nahoru. Přeji si, aby to tak šlo dál," těší dvojnásobnou olympijskou vítězku.

Rychlobruslení vyhrálo nad hokejem

Osud rodačky z Dvora Králové nad Labem jakoby kopíroval příběh Erbanové. Stejně jako ona hrála do patnácti hokej.

O tom, že by se věnovala rychlobruslení, začala slávistická i reprezentační obránkyně přemýšlet po startu na olympiádě dětí a mládeže v Liberci, kde hned při své premiéře triumfovala. A tak zkusila kontaktovat úspěšného trenéra Petra Nováka, zda by pod ním mohla začít trénovat.

"Ozval se mi ale až za dva roky. Moc se mi tehdy nechtělo opustit hokej, který jsem hrála odmala, párkrát jsem to obrečela. Doma mi ale řekli, abych to zkusila, že když mi to nepůjde, tak se můžu vrátit zpět k hokeji," vzpomíná Zdráhalová na své rychlobruslařské začátky.

Rychlobruslařskou skupinu trenéra Nováka lidi hodně sledují. Jak si na ten zvýšený zájem zvykáte?
"Já to nemám moc ráda, takže abych řekla pravdu, tak nic moc."

Raději než na tiskových konferencích jste tedy na tréninkovém oválu?!
"Asi tak."

Uvědomujete si, že tato sezona pro vás představuje jakýsi zlom v kariéře?
"Já vlastně ani nevím. Když jsem to zajela, tak se toho najednou hodně změnilo. Od juniorek budu daleko, přidám se k nim až v prosinci na Světovém poháru v Zakopaném. Ale zase budu s Marťou a s Kájou, na to se těším. Zároveň se ale trochu bojím toho, co bude."

Pomáhá vám, že můžete trénovat společně s Martinou a Karolínou, které jsou už mnohem zkušenější?
"Ano, moc. Pokoušela jsem se trávit hodně času s Martinou a ona mi opravdu hodně pomohla. Vlastně celý tým."

Jsou to pro vás takové rychlobruslařské učitelky?
"Určitě ano. Hodně pomáhají a radí, třeba na ledě, v technice, co dělám dobře, co špatně. Dovedou opravdu dobře poradit."

Stala se pro vás Martina svým vítězstvím na olympiádě velkým vzorem?
"To určitě. Hlavně jsem to chtěla zkusit, ale Martina v tom sehrála také velkou a kladnou roli."

A co trenér Novák? Jaká je s ním práce?
"Je to až neuvěřitelné. Když mi říkal, že je možné zajet ty limity, tak jsem mu nevěřila, zdálo se mi to nemožné. Ale když on něco řekne, tak je to pravda. Zatím se to vždycky potvrdilo."

Dokáže prostě ten potenciál správně odhadnout...
"Ano, přesně tak."

Jaké cíle si dáváte vy sama?
"Chci se umisťovat co nejlépe, zajíždět co nejlepší časy, překonávat osobní rekordy. Ale zatím nepřemýšlím o tom, čeho bych mohla nebo nemohla dosáhnout. Jsem ráda, že se mi povedlo zajet limit na seniorský Světový pohár, to už je pro mě velký úspěch."

Jak se vám daří skloubit vrcholové závodění se soukromým životem a studiem?
"No, není to nic moc. Studuji u nás ve Dvoře kosmetičku a je tam dost praxe. Ale mám možnost individuálního plánu, takže to tak nějak zvládám."