Říkal jste, že je pro cyklistiku velmi důležité, aby se letošní Tour de France odjela. Co říkáte na její přesunutí na přelom srpna a září?
Měli bychom být určitě rádi za to, že pořád existuje možnost na odjetí Tour. Pro celou cyklistiku je to opravdu důležité. Termín bych tolik neřešil, na něm podle mě tolik nezáleží. Každopádně je fajn, že už je dané nějaké datum a trochu víme, na kdy máme všechno směřovat. Teď musíme ještě počkat, jak na tom budou ostatní závody a kdy budeme moct doopravdy začít závodit.
Dá se říct, že díky oznámení nového termínu Tour (od 29. srpna do 20. září) víte, k čemu se upnout? Byť ani tato data nemusí být definitivní.
Pořád je to hodně daleko a klasická příprava na závod Grand Tour vypadá tak, že byste měl odjet někam do výšky a strávit tam aspoň tři týdny. Udělat vysokohorské soustředění, mít přípravné závody. To teď ještě nevíme. Já bych jel rád na soustředění do italského Livigna, ale vůbec netuším, jestli se tam dostaneme. Vlastně ani nevím, jestli se na Tour dostanu, jestli mě tam tým vezme. Kde se musím nominovat, kde bych měl ukázat formu. Otazníků zůstává mnohem více než konečné datum.
Jak se s týmem radíte o tréninku, když teď "nikdo nic neví"?
V tuto chvíli jezdím spíš pro radost. Můj poslední závod byl Paříž-Nice, který skončil v polovině března. Od té doby jsem si nedal žádné volno, bylo hezké počasí, takže trénuju dál. Vybudovat si formu, kterou jsem měl, stálo spoustu úsilí a času a nechtělo se mi to úplně zahodit.
Kolik kilometrů denně najíždíte?
Je to různé. Třeba mám v tréninkovém plánu tři hodiny, což znamená asi 100 kilometrů, ale teď jsem se dvakrát vrátil domů s tím, že jsem měl 200 kilometrů. Trenér to respektuje, sám říká, že teď mě to hlavně musí bavit. Pokud mě to baví, není důležité, jestli objedu tři nebo šest hodin. Chci nějakým způsobem udržovat formu, navíc tomu opravdu nahrávalo hezké počasí, protože jinak by to bylo složitější. (úsměv)
Zkraje roku jste na kempu v Calpe mluvil o prioritách pro rok 2020. Zmiňoval jste monumenty, přičemž čtyři z pěti se jezdí na jaře, takže byly odloženy, a olympiádu, kterou přesunuli na příští rok. Jak jste se vyrovnával s takovým zásahem do plánů?
Současná situace je samozřejmě těžká pro všechny, každému pandemie přinesla něco špatného. Pro nás je to pořád jen sport, ale byla to obrovská čára přes rozpočet. Cíle byly jasné, mohla to být skvělá sezona, nicméně pořád ještě může být. V prvním týdnu, kdy jsme se dozvěděli, že se ruší závody jako Okolo Flander nebo Paříž-Roubaix, jsem to měl složitější. Nedokázal jsem tomu dát v hlavě místo, urovnat si to, pochopit to. Bylo to náročnější, ale teď už je to v pohodě.
Zdeněk Štybar po druhém místě v závodě Paříž-Roubaix v roce 2017:
Tradičně jste se hodně těšil na Paříž-Roubaix, na Instagram jste dal video se vzpomínkou na druhé místo z roku 2017. Je podle vás reálné, aby se klasický dubnový závod jel na podzim?
Věřím, že ano, že se monumenty pojedou. Milán-San Remo, Flandry, Roubaix, Lutych-Bastoň-Lutych a Lombardie plus závody Grand Tours. Pokud se nebude covid-19 dále rozšiřovat, věřím tomu. Dá se říct, že je jedno, kdy se to pojede, jen potom půjde o sladění přípravy. Pokud dají monumenty po Tour de France, mohla by to být pro mě skvělá příprava, naopak pro ty, kteří Tour nepojedou, by to mohla být nevýhoda. Ale to už hodně spekulujeme.
Vedle vlastních tréninků vyrážíte na vyjížďky také s malým synem Lewisem. Jak zvládá on své tréninkové dávky?
Zatím to bylo v pohodě. (úsměv) V prvních 14 dnech docela bláznil, tak jsme skoro každý den objeli deset kilometrů. Najezdil toho docela dost, teď se mu zase na kolo nějak nechce, možná to bylo moc, ale vždycky jsme volili i přestávky. Každý den se pro něj snažíme vymýšlet nějaký program. Není zvyklý, že jsem tak často s ním, protože i když bývám v sezoně v Belgii, skoro nikdy nejsem s rodinou celý den.
Desítky kilometrů denně pro čtyřletého kluka, to je hezká porce.
Jo, to jo. Většinou jsme jeli pět kilometrů někam do lesa, dali jsme si tam piknik, hráli jsme si a pak jsme pokračovali do druhé půlky. Neměl s tím problém, naopak při otázkách, jestli není unavený, se na mě rozčílil, že není a nohy ho nebolí. (smích)
Na vyjížďce s čtyřletým synem Lewisem:
Žijete s rodinou v belgickém městečku Kapellen, na předměstí Antverp. Jak vaším pohledem covid-19 ochromil celou zemi?
Docela výrazně. Nejvíce úmrtí je z domovů důchodců, k přísným pravidlům se přistoupilo později než v Česku. Tam se to zřejmě podařilo výborně podchytit, což je ve srovnání s Belgií vidět i na číslech. Ale trpí tím celý svět, nemá smysl nějak porovnávat jednotlivé země.
Počítáte s tím, že vám bez závodů může přestat chodit výplata?
Celkem ano. Vzhledem k situaci je to logické, na druhou stranu aspoň nějaké malé povinnosti vůči sponzorům splňujeme. V březnu jsem závodil na Paříž-Nice, nedávno jsem jel doma virtuální závod Okolo Flander. Nedá se to počítat jako ostrý závod, nicméně nějakou reklamu to přineslo. V sobotu 25. dubna se pojede virtuálně Okolo Švýcarska. Nedá se to srovnávat s reálnými závody, ale aspoň něco se hýbe a sponzoři mají nějakou odezvu. Doufám, že se výplata úplně nezastaví, ovšem každým dnem očekávám e-mail o sražení platu.
Dá se vyčíst, že virtuální závody vám nejsou příliš po chuti, ale v této situaci je to asi dobrá náhražka ostrého soutěžení, ne?
Nejsem úplně zastánce těchto závodů, ale nemám s tím ani žádné zkušenosti. Můj první virtuální závod byl koneckonců Okolo Flander a ve výsledku to byla docela zábava. Měl jsem s tím dost stresu, musel jsem doma všechno připravit tak, aby to fungovalo. Závod měl v Belgii skvělou sledovanost, dívalo se 650 tisíc lidí. Měli jsme i tiskovou konferenci před a po závodě, bylo to celkem vtipné. Aspoň to přináší nějakou zábavu do tohohle smutného období.
Stáj Deceuninck - Quick-Step vlastní Zdeněk Bakala, jenž je současně majitelem vydavatelství Economia, pod které spadá i web Aktuálně.cz.
