Praha - Šest let čekal běžec Lukáš Bauer na další velkou medaili. Dočkal se v neděli v klasické padesátce ve Falunu, kde si v nejspíš svém posledním závodu na mistrovství světa v kariéře dojel pro stříbro. Po závodu i kvůli oslavě skoro celou noc nespal a dostal nespočet gratulací od známých i neznámých lidí.

"Pohádky mám rád a tohle byl určitě pohádkový konec, který se předtím trošku zamotával, ale dobře to dopadlo. Senzačně!" usmíval se sedmatřicetiletý Bauer na pražském Letišti Václava Havla po dnešním příletu ze Švédska.

Nejdříve se usmíval do fotoaparátů bez medaile a až na vyžádání vyndal z kapsy blyštivou stříbrnou vločku. "Samotná medaile, kus kovu, je sice hezká, je to splnění snu, ale půjde doma na poličku a možná mi ji zabaví děti do hraček. Ale že bych ji musel opečovávat, tak do toho jsem asi ještě nedorostl," řekl Bauer.

Spal jenom hodinu

Důležitější než samotná medaile jsou pro něj prožitky. "A myslím, že to proběhlo, že jsem si to vychutnal," přikývl Bauer, který stříbrem z padesátky navázal na stejný cenný kov z klasické patnáctky na šampionátu v Liberci před šesti lety. "Tím delším obdobím půstu, když to takhle nazvu, tak si toho člověk víc teď váží," uvažoval běžec.

Po závodu absolvoval tradiční kolečko - vyhlášení, dopingová kontrola, tisková konference. Pak zamířil do servisních buněk, kde dostal skleničku koňaku. "Přiťukli jsme si, ale odjezdy jsou hektické. Ve finále jsme si sedli po večeři, dali jsme si pivo a chvilku si povídali. Doufám, že pořádná oslava teprve přijde," řekl a dodal: "Sice jsem spal asi jenom hodinu a zbytek se snažil věnovat oslavě, ale jak vidíte, tak nic tak velkého to nebylo, protože zatím stojím a snad rozumně komunikuju."

Zopakoval, že stříbrná padesátka nejspíše byla jeho posledním závodem na mistrovství světa. "Na tom se nic nemění," konstatoval Bauer.

Po skončení závodu se zdržel v cílovém prostoru. Nejdříve dlouho ležel na sněhu. "Byl to mix únavy, obrovské úlevy a radosti," popsal Bauer své pocity. Pak vstal a dojíždějícím soupeřům podával ruku. "Mezi závodníky mám mraky kamarádů a s tím největším, Martinem Bajčičákem, jsme se domluvili, že kdo bude první, tak počká na toho druhýho a uděláme si cílovou fotku. I proto jsem tam čekal," řekl.

Nechtěl z bedny odejít

Dvakrát pak vystoupil na stupně vítězů. Poprvé při oficiálním vyhlášení a po jeho skončení se na "bednu" sám vrátil. "Nechtěl jsem odejít, proto jsem tam vylezl znovu. A říkal jsem si: 'To je dobrý, odsud je překrásný výhled'," řekl Bauer.

S gratulacemi k úspěchu se pochopitelně roztrhl pytel. Lidé běžci žijícímu na Božím Daru blahopřáli na sociálních sítích, mailem či zprávami na mobil. "Bylo jich strašně moc a netroufám si jednu vypíchnout. Chodilo to od úplně neznámých lidí až po ty hodně známý a překvapilo mě, kdo všechno má na mě telefon," řekl Bauer.

Doma se zdrží do pátku, kdy odjede do finského Lahti na další díl Světového poháru. Do konce sezony ještě poběží padesátku SP v Oslu a dva závody série dálkových běhů Ski Classics. "A pak nějakou dobu lyžovat nebudu," řekl.