Praha - Pokud by se pro Lukáše Bauera hlasovalo v anketě Smolař roku, musel by ji vyhrát. Rok co rok je sice zvyklý, že jeho přípravu před startem seriálu Světového poháru naruší nemoc. Letos ale přišla rána, se kterou se stále těžko srovnává.
Minulou sezonu ani nedokončil, protože léčil únavovou zlomeninu paty. A když se pak hodlal bez zdravotních problémů připravit na sezonu, která má oproti loňskému ročníku vrchol v podobě mistrovství světa (ve Val di Fiemme), natrhnul si hned na začátku přípravy stehenní sval na levé noze, kvůli němuž musel čtyři měsíce přípravy vynechat.
A i když nyní stále cítí, že není stoprocentně v pořádku, rozhodl se vstoupit do Světového poháru hned prvním závodem. A z úvodních dvou víkendových sérií v Gällivare a Kuusamu si přivezl dvě 13. místa.
"Tyhle výsledky by ve mně za jiných okolností vyvolávaly ostrý slova. Byl bych hodně naštvanej. Vzhledem k mý současný situaci je to ale docela dobrej výsledek. Je jasný, že mě tyhle výsledky nebaví, pořád si musím připomínat, že musím bejt trpělivej a že to přijde," řekl na pondělní tiskové konferenci pětatřicetiletý běžec na lyžích.
Lukáši, jaký pocit máte z úvodních dvou víkendů sezony Světového poháru?
Výsledky jsou spojený s tréninkovým výpadkem, konkrétní problém vidím především v klasice, kvůli tomu nebyl na úvod Svěťáku takovej výsledek, na jakej jste zvyklí.
Co to dělá s Vaší psychikou, když Vás porážejí soupeři, kteří Vás dříve neporáželi?
Ono je to pochopitelný, když v přípravě z osmi měsíců chybíte čtyři. Po závodě FIS v Muoniu, ve kterým jsem skončil druhej, mi přišla textovka od Martina Bajčičáka (slovenského běžce), že Bauerovi můžou utrhnout nohu a pořád jede vepředu. Jenže pak přišly Svěťáky a ani Bauer není tak silnej, aby se na něm takovej výpadek nepodepsal.
Jak byste popsal Váš současný zdravotní stav?
Už bych nerad jezdil na vyšetření, aby mi řekli, že to není v pořádku. Po dohodě s doktorem (Pavlem) Kolářem jsem se rozhodl do sezony vstoupit, řekl mi totiž, že ty problémy ustoupí. I proto by byl nesmysl ty špatný výsledky svalovat na nějaký zdravotní problémy.
V čem Vám tréninkový výpadek nejvíce uškodil?
Necítím se silně v klasice v prudkejch kopcích, v nedělní stíhačce na patnáct kilometrů klasicky nebyl výsledek takovej, na jakej jsem byl zvyklej. Bylo to poprvý, kdy se to nepřeklopilo do lepšího výsledku po startu. Zajel jsem až jednatřicátej čas, což se mi nikdy nestalo.
Ve Švédsku se Vám navíc ani příliš nevyvedla ani štafeta...
Vůbec mi ten můj štafetovej úsek nevyšel. Moc nerozumím tomu, co jsem tam vyváděl. Čekalo se ode mě nejvíc, ale paradoxně jsem zajel nejhůř. Šel jsem pak skoro za klukama, abych se jim omluvil.
Neřekl jste si přesto, že úvod sezony vypustíte a budete se soustředit až na Tour de Ski a mistrovství světa?
Nemůžu říct, tuhle sezonu vypouštím, protože jsem měl výpadek. Nesu českej prapor a musím se snažit, abych se vrátil. Jednoduchý to není, ale bojuju. Vím, že mám před sebou maximálně už jen tři sezony, takže nemůžu říct, šetřím se až na Soči (zimní olympijské hry v roce 2014). Je to možná moje poslední mistrovství světa, chci medaili.
A nenapadlo Vás ani to, že byste se jako dříve Estonec Andrus Veerpalu připravoval jen na mistrovství světa a sezonu Světového poháru úplně vypustil?
Už jsem si myslel, že jsem se dostal do role Veerpala, ale musel jsem se zarazit (Veerpalu byl před dvěma lety potrestán tříletým trestem za dopingový nález a ukončil kariéru.). Nejlíp se připravím závoděním, nejsem tip závodníka, kterej vypustí celou sezonu ve Světovým poháru a pak jen pojedu na MS. Jsem už na to zvyklej.
Jaký je tedy Váš nejbližší plán, jak tréninkové manko dohnat?
Cílem do MS je co nejvíc eliminovat negativní vliv toho manka a pokud možno pravidelně jezdit do desátýho místa ve Svěťáku. Na druhou stranu to celkově byl ještě solidní začátek sezony, protože jsem si myslel, že to bude velkej průšvih.
První Váš cíl, Tour de Ski, se ale jede už za necelý měsíc...
Musí se trénovat normálně, každým dalším tréninkem věřím, že dosáhnu toho cíle a budu tam, kde jsem vždycky býval. Není potřeba bejt lovec naběhanejch kilometrů, absolvovat nějaký ukrutný dávky, důležitej je pocit. Chci prostě cítit stejnou sílu jako dřív, abych byl na oba vrcholy stoprocentně připravenej.
Českou reprezentaci nyní čeká vysokohorské soustředění v Itálii. Zúčastníte se ho?
Nejradši bych zůstal doma. Slíbil jsem ale rodině, že se mnou pojedou na hory. A teď přijdu, že chci zůstat doma? Nevím, jak mý rozhodnutí přijmou (smál se). Teď vážně, zesílil ve mně pocit, že ta výška není to nejnutnější. Chybí mi teď rychlostní tréninky, běhání. Výška mi výkonnostně může pomoct tak o pět procent. Ale pokud nejedete v ideální kondici, může vám mnohem víc sebrat.
Kdy se tedy rozhodnete?
Musím se poradit se svým trenérem (Němec Janko Neuber). Když mi řekne, že je lepší v tomto stavu zůstat doma, přednesl bych to Mírovi Petráskovi (bývalému osobnímu a v současnosti reprezentačnímu trenérovi). Pak bych zůstal dva týdny doma na Božím Daru a pak třeba týden v Harrachově.
Jaké máte vůbec v této situaci ambice do této sezony?
Po minulých sezonách nemůžu mít jiný ambice, než bejt na prvních třech místech na Tour de Ski a mistrovství. Je to cíl, ale uvidíme, jaká bude realita.
Letos jste se navíc nově začlenil do laufařského týmu. Které závody absolvujete?
Mou úlohou je absolvovat za tým dva laufařský závody nejvyšší kategorie. Určitě na konci ledna pojedu Marcialongu, která se nekryje s přípravou ani se Svěťákem. Šanci jet Jizerskou padesátku vidím jako hodně malou, je to týden po Tour de Ski, spíš se budu rozhodovat až den před tím. Vidím to spíš na to, že začátkem března pojedu Birkebeiner.
