Praha – Zlatá Barbora Špotáková. Zlatí hoši Jaroslav Kulhavý a David Svoboda. A také, bronzová dáma ze čtvrtky překážek – Zuzana Hejnová (27).
Toť silné medailové kvarteto, které velelo v pondělí večer příletu hlavní části olympijské výpravy z Londýna zpět do české metropole.
A stejně jako její zlatí parťáci, také bývalá juniorská mistryně světa se těšila domů hlavně kvůli odpočinku. Oslavy přijdou na řadu později.
"Moje nejbližší plány? Večeře, vana a postel," shrnula usměvavá čtvrtkařka s plyšovým maskotem her v náručí.
Ten plyšák je váš?
Ne, ne, ten je Saši (Alexander Kliment, tiskový mluvčí Českého olympijského výboru, pozn. redakce)... Kliment: Ten není můj, nevím, čí je... Tak vidíte, co vím, tak jej myslím fasovali pouze zlatí medailisté, ostatní si je museli případně koupit.
Jaké jsou pocity bronzové olympijské medailistky?
Nádherné, moc si to užívám. I když je to taky dost náročné.
A jaké jsou její nejbližší plány?
Dneska večeře, vana, spánek. V úterý mám poté nějaké povinnosti a pak pořád něco, samozřejmě musím i trénovat, protože sezóna mi ještě nekončí, čekají mě ještě závody Diamantové ligy.
Parťačky z "Rychlých holek" na vás nežárlí?
Já myslím, že ne, nic takové jsem od nich nepociťovala.
Jak jste si vy osobně užila závěrečné slavnostní zakončení her, které si všichni sportovci do jednoho chválili?
Byl nádherný. Původně jsem přemýšlela, že na něj nepůjdu. Hrozně mě bolely nohy, těch pět čtvrtek jsem pocítila, navíc po bronzu jsme pořád někde lítala kvůli mediálním povinnostem, takže se mi tam nechtělo.
Na druhou stranu, když jsme odjížděli z vesnice, tak jsem si připadala jako malá holka na táboře. Znáte to, odněkud odjíždíte, moc se těšíte domů, zároveň je vám líto, že to končí.
Prostě na mne dýchla melancholie. Takže i proto jsem si řekla, že na ceremoniál půjdu, že si ho pořádně užiji a nakonec to stálo za to.
Podle zpráv z Londýna byly oslavy všech medailí hodně bujaré. Jak budou pokračovat v Česku?
Bujaré byly, zato rána poté byla pěkně těžká, byla jsem hodně nevyspalá. Oslavy určitě budou, ale ještě uvidím s kým a případně kde.
Jak jste si užívala atmosféru na Olympijském stadionu?
Byla neskutečná, hrozně jsem si ji užívala. Vždycky, když jsem na stadion vstoupila, tak ti lidi do mne vlili strašně moc energie, až jsem měla pocit, že to poběží samo. Působilo to na mě skvěle.
Kromě vašeho bronzového závodu, jaký nejsilnější zážitek jste si z her odnesla?
Pro mě to byla celá olympiáda, nevím, co bych z toho vyzdvihla.
Před olympiádou jste mluvila o svém snu – setkat se s tenistou Rogerem Federerem? Potkala jste nakonec slavného Švýcara?
Bohužel ne, což asi jako jediné mě na olympiádě mrzí. Nebydlel ve vesnici, což chápu. Když si vybavím, co se dělo kolem Bolta.... Když už se mi povedlo sehnat lístky na tenisové finále, tak zrovna na ten den vyšel i můj závod.
Povedlo se vám ulovit nějaký jiný slavný „suvenýr“?
Bohužel ne. Fotku nebo podpis atletů si mohu zajistit na kterémkoliv velkém závodě, takže to mě tolik nelákalo. A když už jsem se rozhodla zajít v olympijské vesnici za francouzským tenistou Jo-Wilfriedem Tsongou, tak přede mnou utekl. Podobný nápad totiž mělo přede mnou asi deset dalších lidí.
Kromě tenisu jste byla i jiných sportech?
Sledovala jsem závod oštěpařek s Bárou, zašla jsem na naše basketbalistky a na vodní slalom.
A co závod oštěpařů a Víťu Veselého? Toho jste také viděla?
Jen jeho poslední pokus. Když jsem šla na stadion na finále štafety a byl na sedmém místě, tak jsem byla strašně nešťastná.
Hrozně jsem přála placku a když jsem potom viděla, že posledním hodem skončil na čtvrtém místě, říkala jsem si, že nejsem vůbec schopná běžet, jak moc mě mrzelo. Jak jsem řekla, hodně jsem mu přála medaili.
Třeba i proto, abyste byla pro změnu vy jeho prvním gratulantem? (Veselý byl totiž ve středu v cíli finále 400 metrů překážek prvním gratulantem Zuzany Hejnové v cíli jejího bronzového běhu, pozn. redakce)
(Úsměv) To se sice nabízelo a mohlo to tak i být, ale prostě jsem mu to přála proto, že si myslím, že si Víťa úspěch moc zasloužil a že je to kluk, kterého mám ráda.
